Termosifonový ohřev vody je levný, nepotřebuje elektřinu a zvládne jej vyrobit každý. Funguje na zahradě i doma

V jednoduchosti je síla

Základní myšlenka je překvapivě jednoduchá. Studená voda je těžší a má větší hustotu než voda teplá. Když se voda zahřívá, rozpíná se, její hustota klesá a má přirozenou tendenci stoupat vzhůru. Pokud je systém správně uspořádán, lze tohoto jevu využít k nepřetržitému oběhu vody mezi ohřívacím prvkem a zásobní nádrží. Právě na tomto principu funguje ohřívač vody bez elektřiny s měděnou spirálou. Celý systém se skládá ze zásobní nádoby na vodu a z měděné trubky stočené do spirály. Měď je zvolena záměrně, protože velmi dobře vede teplo, snadno se tvaruje a dlouhodobě odolává vysokým teplotám. Spirálová trubka je umístěna nad zdrojem ohně, například nad topeništěm, plynovým hořákem nebo ohništěm na dřevo. Případně lze rozdělat oheň uvnitř spirály. Jeden konec spirály je připojen ke spodní části nádrže, druhý ke části horní.

🔴 Mimořádná zpráva:

Dokonalé řešení pro venkovní zimní horkou lázeň

Jakmile je nádrž naplněna vodou a pod spirálou se rozdělá oheň, systém se uvede do činnosti sám. Ve spodní části nádrže je nejvyšší tlak vody, a proto studená voda samovolně vtéká do spodního konce měděné spirály. Jakmile se trubka zahřívá, voda uvnitř se začne ohřívat, rozpínat a ztrácet hustotu. Díky tomu začne stoupat vzhůru spirálou směrem k jejímu hornímu výstupu. Odtud se teplá voda vrací zpět do horní části nádrže, zatímco chladnější voda z nádrže opět klesá ke dnu a celý proces se plynule opakuje. Tento cyklus probíhá nepřetržitě po celou dobu, kdy je spirála zahřívána. Nejsou potřeba žádné ventily, čerpadla ani regulátory. Proudění vody je zajištěno výhradně rozdílem teplot a tlaků. Výhodou je nejen jednoduchost, ale i vysoká spolehlivost. Čím větší je rozdíl teplot mezi ohřívanou spirálou a vodou v nádrži, tím intenzivnější je cirkulace.

Vyrobit zvládne i úplný začátečník

Výroba takového ohřívače je při dodržení základních pravidel poměrně dostupná i pro začínajícího domácího kutila. Základem je dostatečně silná měděná trubka, obvykle o průměru 15 až 22 milimetrů. Trubku je potřeba opatrně stočit do spirály tak, aby se nezlomila a vnitřní průřez zůstal průchodný. Toho lze dosáhnout pomalým ohýbáním, případně vyplněním trubky pískem během tvarování. Dále je nutná nádrž na vodu, která musí být umístěna výš než samotná spirála. Může se jednat o kovový nebo smaltovaný zásobník, případně silnostěnnou ocelovou nádobu. Důležité je, aby měla dva pevné vývody, jeden dole a jeden nahoře, ke kterým se spirála bezpečně připojí. Všechny spoje musí být těsné a odolné vůči teplotě i tlaku.

Zatopíme obyčejným dřevem nebo větvemi

Samotné topeniště pod spirálou může mít různou podobu. Tradičně se využívá dřevo, či odpadní kousky větví posbíraných po lese. Je zásadní zajistit, aby plamen nebo horké spaliny ohřívaly spirálu rovnoměrně a aby nedocházelo k přehřívání jednoho místa. Spirála by měla být pevně uchycena a chráněna před mechanickým poškozením. Při provozu je nutné myslet na bezpečnost. Voda se může ohřát na velmi vysokou teplotu, a proto je vhodné mít v systému pojistný ventil nebo alespoň možnost uvolnění tlaku. Nádrž by nikdy neměla být zcela uzavřená bez možnosti expanze. Správně navržený systém je však při běžném používání stabilní a bezpečný.

P.S. Zajímáte se o moderní způsoby vytápění a výrobu energie svépomocí? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.