HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

Topení metodou „siebzigdreißig“ dorazilo z Rakouska už i k nám. Šetří dřevo, snižuje kouřivost a zjednodušuje přikládání

Rakousko patří k zemím, kde se po generace topilo a topí dřevem. Pokud někdo má v tomto směru zkušenosti, pak jsou to právě obyvatelé vesniček rozesetých po špatně dostupných horských průsmycích. Právě nedostupnost a tvrdé zimní podmínky donutily místní obyvatele naučit se topit jinak. Tak, aby výhřevnost byla maximální a spotřeba dřeva co nejmenší. Navíc nechtěli trávit čas přikládáním a tak si odladili optimální metodu, jak vše co nejvíce zjednodušit. Jejich po generace předávané umění se již postupně dostává i k nám.



VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: Jiří R. (se souhlasem)

Když přikládá do kotle mistr

Nejprve je potřeba pochopit rozdíly v tvrdosti dřev. Základní rozdíl mezi měkkým a tvrdým dřevem neleží v názvu, ale v hustotě, obsahu pryskyřic, rychlosti uvolňování plynů a výhřevnosti přepočtené na objem. Smrk nebo jedle mají měrnou výhřevnost přibližně 4,1 kWh na kilogram suché hmoty, buk nebo dub zhruba 4,2 až 4,3 kWh na kilogram. Na první pohled zanedbatelný rozdíl. Klíčový je ale fakt, že metr krychlový skládaného smrku váží okolo 350 kg, zatímco metr krychlový buku kolem 500 kg (aktuální ceny palivového dřeva si můžete srovnat zde). To znamená, že z jednoho prostorového metru smrku dostaneme přibližně 1435 kWh, zatímco z buku asi 2150 kWh. Brikety z tvrdého dřeva jdou ještě dál, běžně 4,8 až 5,0 kWh na kilogram. Jenže topení není jen o tom, kolik energie dřevo obsahuje, ale jak rychle a v jaké fázi ji uvolní. Měkké dřevo má vyšší obsah těkavých látek a plynů, které se uvolňují velmi rychle. Při správném přívodu vzduchu to znamená prudký nárůst teploty ve spalovací komoře. Tvrdé dřevo naopak hoří pomaleji, stabilněji, s vyšším podílem žhnoucí fáze. A právě tady vzniká logika poměru 70:30.

Rakušané měli odjakživa „pod kloboukem“

Ideální postup topení metodou siebzigdreißig nezačíná výběrem dřeva, ale odhadem potřebného výkonu. U běžného rodinného domu o tepelné ztrátě 8 kW v zimním provozu potřebujeme dodat za hodinu 8 kWh tepla. Pokud máme kamna s účinností 80 %, musíme do nich vložit palivo s energetickým obsahem 10 kWh za hodinu. Při použití čistého smrku by to znamenalo zhruba 2,4 kg dřeva za hodinu. Při použití čistého buku asi 2,3 kg. Rozdíl malý, ale chování kamen zásadně jiné. Pokud do kamen naložíme pouze tvrdé dřevo, dostáváme pomalý náběh teploty, často pod optimální spalovací režim. Teplota spalin zůstává nízká, spalování je neúplné a část energie končí jako dehet v komíně. Naopak pouze měkké dřevo vede k prudkým špičkám teplot, rychlému vyhoření dávky a nutnosti častého přikládání, což zvyšuje tepelné ztráty větráním spalovací komory. Kotle na dřevo s nejlepší efektivitou spalování si můžete porovnat zde.

Důmyslný systém, který jako by stvořilo samo peklo

Kombinace 70 % měkkého a 30 % tvrdého dřeva řeší obojí. Měkké dřevo funguje jako akcelerátor. Rychle zvýší teplotu v topeništi nad hranici 600 až 700 °C, kde dochází k téměř úplnému spalování těkavých látek. Tvrdé dřevo nebo brikety pak udržují stabilní žhnoucí vrstvu, která prodlužuje dobu hoření a stabilizuje výkon. Ideální sekvence v praxi vypadá tak, že do vyhřátého topeniště vložíme nejprve měkké dřevo, typicky dva až tři kusy smrku o celkové hmotnosti například 1,5 kg. Ty během několika minut uvolní zhruba 6 kWh energie v plynové fázi. Současně přidáme jednu dávku tvrdého dřeva nebo briket o hmotnosti kolem 0,8 kg, což odpovídá přibližně 4 kWh energie, ale rozložené v čase. Celkově jsme na 10 kWh paliva, přesně podle výpočtu.

Když dá selskému rozumu za pravdu i akademik

Fyzikálně je klíčové, že vysoká počáteční teplota z měkkého dřeva zvyšuje rychlost oxidačních reakcí. Podle Arrheniovy rovnice se rychlost chemické reakce při zvýšení teploty o 10 °C zhruba zdvojnásobí. Pokud tedy místo spalování při 500 °C dostaneme topeniště na 700 °C, spalovací proces je řádově efektivnější. Tvrdé dřevo pak hoří v prostředí, kde se jeho plyny spalují téměř bezezbytku. Výsledkem je vyšší využití energie a nižší emise.

Matematický výpočet celou věc jasně prokazuje

Teď k číslům, která domácnosti zajímají nejvíc. Uvažujme dům, který za topnou sezónu spotřebuje 20 MWh tepla. Při účinnosti 80 % potřebuje 25 MWh energie v palivu. Pokud by topil výhradně měkkým dřevem, potřeboval by zhruba 17,4 prostorových metrů smrku. Při ceně například 1200 Kč za metr je to 20 880 Kč. Pokud by topil výhradně tvrdým dřevem, potřeboval by asi 11,6 metrů buku, při ceně 1800 Kč za metr je to 20 880 Kč. Náklady stejné, chování systému horší. Metoda 70:30 znamená 70 % energie ze smrku a 30 % z tvrdého dřeva. To odpovídá přibližně 12,2 metrům smrku a 3,5 metrům buku. Nákladově jsme na 14 640 Kč za smrk a 6 300 Kč za buk, celkem 20 940 Kč. Zdánlivě žádná úspora. Jenže tady přichází zásadní moment a tím je účinnost.

Vyšší účinnost, to je více tepla za méně peněz

Díky stabilnějšímu spalování se reálná účinnost kamen zvyšuje typicky z 80 % na 85 až 88 %. Pokud vezmeme konzervativních 86 %, potřebujeme už jen 23,3 MWh energie v palivu místo 25 MWh. To je rozdíl 1,7 MWh. V přepočtu na dřevo to znamená úsporu zhruba 1,2 metru smrku, tedy asi 1 400 Kč za sezónu. Pokud domácnost topí i v přechodových obdobích a optimalizuje provoz celý rok, úspora se může blížit 2 000 Kč ročně.

P.S. Zajímáte se o moderní způsoby topení dřevem? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

Vydáno dne:
26.12.2025

Photocredit: Jiří R. (se souhlasem)
Zdroj: Woodheat, ICE

6