Úřad povolil zbourat pět domů. Jakmile zmizely, magistrát povolení zrušil

Dočasné domky, které sloužily desítky let

Bedřiška je bývalá hornická osada nacházející se v ostravském obvodu Mariánské Hory a Hulváky. Její zástavbu tvoří převážně malé finské domky, které byly původně budovány jako dočasné bydlení s předpokládanou životností třicet až čtyřicet let. Zatímco část místních obyvatel se dlouhodobě snaží tuto komunitní lokalitu zachovat, zástupci městského obvodu prosazovali postupný útlum bydlení. Své záměry obvod opíral o věk budov, jejich zhoršující se technický stav a odhadované náklady na nutnou obnovu bezmála osmdesát let staré kanalizace. Záměrem radnice bylo území vyklidit a ponechat jej jako rezervu pro budoucí rozvoj. Tento přístup se odrazil i v demografickém vývoji. Zatímco v roce 1970 v osadě žilo přes dvě stě padesát lidí, do roku 2025 tento počet klesl na pětapadesát, zčásti i proto, že radnice přestala některým nájemníkům prodlužovat smlouvy.

Povolení k demolici, které nikdy nemělo vzniknout

Na podzim roku 2025 požádal městský obvod o povolení k demolici pěti domů, které se po odchodu nájemníků uvolnily. Stavební úřad městského obvodu Vítkovice této žádosti 27. října vyhověl. Celý proces však provázela řada pochybení, která později detailně popsalo zrušující rozhodnutí ostravského magistrátu. Nejzávažnějším problémem byl fakt, že se ve čtyřech z pěti případů nejednalo o samostatně stojící budovy, ale pouze o poloviny dvojdomků. Samostatný byl pouze jediný dům v Bedřišské ulici. Ve zbylých obývaných polovinách dvojdomků v ulicích Bedřišská a Kordova přitom nadále žili lidé s platnými nájemními smlouvami.

Městský obvod předložil nevyhovující projektovou dokumentaci

Projektová dokumentace k demolici se ukázala jako nedostatečná. Chybělo statické posouzení, které by jasně deklarovalo, jakým způsobem se odstraní společné konstrukce, aniž by došlo k ohrožení stability a bezpečnosti druhé, stále obývané poloviny dvojdomku. Projektanti uspokojivě nevyřešili otázku společných nosných zdí, základů, případného podsklepení ani společného krovu a střechy. Z předložených výkresů nebylo jednoznačně patrné, které části konstrukcí mají na místě zůstat. Podle magistrátu jeden z možných výkladů nákresů dokonce naznačoval, že by zbývající polovina domu zůstala z jedné strany nechráněná a otevřená. Stejně tak chybělo řešení společných přípojek vody, kanalizace, plynu a elektrické energie.

Přísnost musí být, ale jen na ostatní

Stavební úřad chyboval i v samotném procesu. K vydání povolení využil zkrácený postup, kdy rozhodnutí bylo prvním úkonem v řízení. Učinil tak ale až poté, co žadatele vyzval k doplnění dokumentace, což je krok, po kterém již zkrácený postup ze zákona nelze aplikovat. Úřad rovněž uspokojivě nezdůvodnil, proč do řízení nezahrnul další účastníky, jako byli vlastníci sousedních pozemků či dotčených inženýrských sítí. Magistrát ve svém pozdějším rozhodnutí výslovně zpochybnil i takzvanou dobrou víru městského obvodu. Upozornil na to, že obvod jakožto žadatel o demolici a zároveň pronajímatel velmi dobře věděl, že ve zbývajících částech domů nadále žijí nájemníci. Přesto předložil dokumentaci, která bezpečnost těchto obyvatel opomíjela.

Postup připomínající šikanu

Lidský rozměr této kauzy ilustruje příběh Kristiana, který s rodinou obýval jednu z ponechaných polovin dvojdomku. Ačkoliv měla jeho rodina platnou nájemní smlouvu ještě na další tři roky, po odstranění sousední poloviny se jejich životní podmínky výrazně zhoršily. V kuchyni se začaly objevovat mokré skvrny, v koupelně bujela plíseň a kvůli narušené tepelné izolaci budovy musela rodina se dvěma malými dětmi více topit a narychlo dokupovat palivo. Nešlo tedy jen o odstranění prázdného objektu, ale o přímý zásah do kvality života a zdraví lidí v bezprostředním sousedství.

Místní nakonec vyhráli. K ničemu jim to ale nebylo

Obyvatelé Bedřišky se snažili demolici zabránit do poslední chvíle. První čtyři domy šly k zemi v průběhu listopadu 2025. Na začátku prosince podala zástupkyně místních prostřednictvím advokáta podnět k přezkoumání povolení, ve kterém žádala i o pozastavení jeho vykonatelnosti. Přesto byl osmého prosince zbourán i poslední pátý objekt. Když magistrát v lednu následujícího roku rozhodoval a dal místním za pravdu, stavby už neexistovaly. Pozastavení povolení tak ztratilo praktický význam. Stavební zákon nezná postup, kterým by po zrušení demoličního povolení nařídil automatické obnovení již zbouraných staveb.

Do kauzy se vložil i prezident

Celý případ přerostl v širší kauzu, do které se zapojily i další státní instituce. Již v listopadu vyjádřil nad demolicemi politování prezident republiky Petr Pavel. Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová podala podnět veřejnému ochránci práv k prošetření možných zásahů do důstojnosti obyvatel a práv dětí. V únoru 2026 pak někteří obyvatelé společně se stranou Zelených podali trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů obecného ohrožení z nedbalosti a neoprávněného zásahu do práva k domu.

Městský obvod svedl vinu na stavební úřad

Vedení městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky se proti obviněním z protiprávního jednání ohrazovalo tvrzením, že postupovalo podle tehdy pravomocného povolení stavebního úřadu. Pod tlakem událostí se však situace změnila. V březnu 2026 zastupitelé obvodu schválili přerušení veškerých dalších demolic do října téhož roku. Začaly se rovněž oficiálně posuzovat různé varianty budoucnosti celé lokality, od postupné revitalizace až po úplný útlum. Ani na podzim roku 2026 však nebyl tento spor uzavřen. Jisté je pouze to, že zbourané domy se do Bedřišky nevrátí a zasažené rodiny se musely vypořádat s následky úředního rozhodnutí, které sice bylo označeno za nezákonné, ale jehož fyzické dopady již nikdo nedokázal vzít zpět.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.