V Československu se z uhlí vyráběla tekutina i plyn. Sloužily ke svícení i pohonu aut

Uhlí byl dostatek a Češi si umí poradit

Ropa byla strategickou surovinou naprosto nezbytnou pro chod válečné mašinérie i civilního hospodářství, a jelikož jí nacistické Německo i pozdější Československo neměly dostatek, musely hledat jiné alternativy. Odpovědí se stalo uhlí, kterého byl na našem území dostatek. Zásadními centry této obrovské průmyslové přeměny se staly dva areály. V Úžíně u Ústí nad Labem se mohutně rozvíjela výroba takzvaného svítiplynu. Naopak Záluží u Mostu se zapsalo do historie jako strategický chemický podnik, kde se zdejší hnědé uhlí složitými chemickými procesy měnilo na syntetický benzín a naftu.

Tekuté uhlí dávalo velký smysl

Vyrobený plyn a tekutina nacházely své uplatnění přesně tam, kde pevné uhlí jednoduše technologicky selhávalo. Tekutá paliva byla naprosto klíčová pro spalovací motory automobilů a letadel. Plyn sloužil k vytápění, vaření i k pohonu průmyslových zařízení. Možná se ptáte, proč se zkrátka nemohlo všude použít obyčejné uhlí, když bylo tak levné. Důvod je ryze praktický. Pevné uhlí nelze nalít do nádrže automobilu a nechat ho řízeně explodovat ve válcích spalovacího motoru. Zároveň při hoření pevného uhlí vzniká velké množství popela, škodlivých sazí a dusivého kouře, což znemožňuje jeho jemnou regulaci v domácnostech. Navíc pevné uhlí musíte složitě a draze převážet vlaky, zatímco plyn a kapalinu lze elegantně transportovat potrubím na obrovské vzdálenosti.

Technologická výroba nebyla složitá

Samotná proměna pevného nerostu na plyn nebo kapalinu je ukázkou mistrovské chemie. Získávání plynu, známé jako zplyňování uhlí, spočívalo v zahřívání uhelné hmoty na velmi vysoké teploty v uzavřených pecích bez přístupu kyslíku. Uhlí zde nehořelo plamenem, ale obrovským teplem se postupně chemicky rozkládalo. Uvolňovala se z něj hořlavá směs plynů, především oxid uhelnatý, vodík a metan, což tvořilo základ zmíněného svítiplynu. Výroba tekutých paliv byla ještě o poznání náročnější. V Záluží se využívala především metoda vysokotlaké hydrogenace. Hnědé uhlí se nejprve rozdrtilo na jemný prach, smíchalo se s olejem na hustou pastu a následně se v obřích ocelových reaktorech vystavilo obrovskému tlaku a teplotám za neustálého přidávání plynného vodíku. Za přítomnosti speciálních katalyzátorů se složité uhlíkové struktury rozštěpily a spojily s vodíkem, čímž vznikla směs kapalných uhlovodíků podobná surové ropě. Tu pak stačilo destilovat na klasický benzín.

Nesporné výhody oproti klasice

Výhody těchto syntetických produktů oproti syrovému uhlí byly zásadní. Nabízely nesrovnatelně čistší a efektivnější spalování. Plyn i tekutá paliva měly mnohem vyšší energetickou hustotu, takže v menším objemu skrývaly více energie. Lze je také okamžitě zapálit a naprosto přesně regulovat velikost plamene. V konkrétní praxi se tyto výhody projevily naprosto jednoznačně. Prvním zářným příkladem jsou městské plynové lampy, které díky svítiplynu po dlouhá desetiletí spolehlivě osvětlovaly ulice československých měst dlouho do noci. Druhým příkladem jsou tisíce vojenských nákladních automobilů i civilních osobních vozů, které během druhé světové války brázdily silnice bez jediné kapky skutečné ropy, poháněny výhradně syntetickým benzínem ze Záluží. Třetím příkladem z každodenního života jsou klasické domácí plynové sporáky, na kterých celé generace domácností vařily jídlo za pomoci stabilního plamene plynu získaného z uhlí, aniž by musely složitě roztápět kamna.

P.S. Zajímáte se o moderní způsoby vytápění a výrobu energie svépomocí? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 11. – 19. dubna 2026. Vstupenku lze získat na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.