V Itálii se prodávají domy za 1 euro. Koupit si je mohou i Češi

Hloupý, kdo dává...

Tento výrazný cenový rozdíl přirozeně láká k úvahám, proč podobnou příležitost nevyužít. Myšlenka pořídit si stavbu v jižní Evropě za cenu jedné mince zní velmi zajímavě a mnoho lidí zvažuje její realizaci. Než ale zájemce přistoupí k nákupu, je nezbytné si detailně prostudovat, na jakém principu tento specifický program funguje.

Češi, jste vítáni

Italský venkov se dlouhodobě potýká s úbytkem obyvatel. Mladá generace odchází za prací do velkých měst a v horských či odlehlejších obcích zůstávají stovky prázdných nemovitostí. Místní samosprávy proto vytvořily koncept prodeje domů za symbolickou cenu jednoho eura. Cílem této iniciativy je přilákat nové obyvatele, oživit skomírající místní ekonomiku a zachránit chátrající historické budovy před demolicí. Z pohledu legislativy neexistují pro občany České republiky žádné formální překážky. Jakožto občané členského státu Evropské unie mají Češi při nákupu nemovitostí v Itálii zcela totožná práva jako místní obyvatelé. Zúčastnit se tak může kdokoli, kdo splní podmínky stanovené konkrétní obcí.

Dvě eura poprvé. Dá někdo tři?

Celý proces začíná tím, že radnice převezme opuštěné domy. Často musí úředníci složitě dohledávat původní majitele nebo jejich dědice, kteří se o majetek nestarají a neplatí z něj daně, a získat jejich souhlas s prodejem. Následně obec vyhlásí výzvu a zveřejní seznam dostupných budov. Zájemci si domy prohlédnou a podají žádost. V některých atraktivnějších obcích přešel program do podoby aukce, kde jedno euro tvoří pouze vyvolávací cenu a dům získá ten, kdo nabídne více peněz nebo předloží kvalitnější projekt na využití budovy. V mnoha lokalitách je však nemovitost prodána skutečně za již zmíněné euro.

Nepopsaná tabule

Základním plusem je samotná nízká pořizovací cena stavby. Zájemce získá nemovitost za nominální částku, což mu umožňuje přesměrovat uspořené finanční prostředky do následné stavební činnosti. Kupující má možnost přizpůsobit si interiér přesně podle vlastních preferencí a životního stylu. U exteriéru je sice nutné respektovat původní ráz zástavby, ale vnitřní dispozice lze zcela změnit. Rekonstrukce nabízí prostor pro spojení tradičních prvků, jako jsou kamenné zdi a klenby, s moderními technologiemi a současnými standardy bydlení.

Kdo by chtěl bydlet v centru?

Dalším plusem je potenciál zhodnocení vložených prostředků. Opravené nemovitosti v těchto lokalitách lze využívat k vlastní rekreaci nebo je nabídnout k pronájmu. S rozvojem práce na dálku se tyto domy stávají vyhledávaným cílem pro lidi pracující přes internet, kteří hledají klidné prostředí. Turisté také stále častěji vyhledávají ubytování mimo rušná letoviska a preferují autentické prostředí italského venkova. Majitelé se stávají součástí místní komunity a poznávají italský způsob života. Italský stát navíc historicky poskytuje různé daňové úlevy a dotace na stavební úpravy. Tyto státní příspěvky cílí zejména na zateplení, výměnu oken, instalaci moderních topných systémů nebo zlepšení odolnosti budov proti zemětřesení.

Nebude to tak snadné

Co je však třeba mít na paměti, je skutečnost, že počáteční cena jednoho eura nereflektuje skutečné výdaje. Nákup s sebou nese okamžité vedlejší poplatky. Kupující hradí služby notáře, který připravuje kupní smlouvu a zajišťuje zápis do italského katastru nemovitostí. Dále je nutné zaplatit místní daně z převodu majetku. Tyto administrativní úkony obvykle vycházejí na tři až pět tisíc eur v závislosti na sazebnících v daném regionu. Radnice rovněž požadují složení garanční kauce. Její výše se pohybuje mezi dvěma až pěti tisíci eury a slouží jako pojistka pro obec, že nový majitel dům skutečně opraví. Kauce se vrací až po úspěšné kolaudaci opraveného domu.

Není nebe bez mráčku

Podmínky koupě zahrnují pevně stanovené termíny. Nový vlastník musí v řádu několika měsíců od podpisu smlouvy předložit obci hotový projekt rekonstrukce. Tento projekt by měl vypracovat autorizovaný italský projektant, takzvaný geometra, který zná místní normy. Samotné stavební práce musí být dokončeny v přesně vymezeném čase, typicky do jednoho až tří let. Pokud majitel tyto lhůty nedodrží, o dům i o zaplacenou kauci přijde. Samotné budovy jsou často ve velmi špatném technickém stavu. Zpravidla chybí inženýrské sítě, střechy jsou propadlé a nosné zdi vyžadují zpevnění. Náklady na uvedení objektu do obyvatelného stavu se počítají v desítkách tisíc eur a běžně se pohybují mezi třiceti až sto tisíci eury. V historických centrech s úzkými uličkami navíc vznikají vícenáklady spojené s obtížným přístupem těžké techniky a složitou dopravou stavebního materiálu. S místním přístupem navíc nemusí být lehké dokončit vše v termínu.

Je to pro vás to pravé?

Kdo hledá rychlé a levné bydlení bez starostí, měl by od podobného nápadu raději upustit. Projekt se nehodí pro lidi s omezeným rozpočtem, ani pro ty, kteří potřebují ke spokojenému životu zázemí velkého města. Banky na zahraniční stavby před rekonstrukcí peníze většinou nepůjčují, takže je nutné mít předem naspořeno na veškeré úpravy. Některé italské vesnice navíc požadují, abyste si do nich rovnou přehlásili trvalé bydliště, což znamená kompletní změnu dosavadního způsobu života. Pokud ale máte dostatek volných financí, nezaleknete se cizojazyčné byrokracie, milujete Itálii a vnímáte záchranu historického domu jako zajímavý osobní úkol, možná je tento projekt přímo pro vás.