V zimě má Petr kocovinu už po 3 pivech, zatímco v létě zvládne i 7. Příčina ho samotného překvapila

Nejdřív si říkal, že to bude věkem. Nebo tím, že v zimě se člověk hýbe míň. Možná jiným jídlem. Ale pak si všiml ještě něčeho. V zimě sedí s kamarády v hospodě, kde se dveře neotevírají, protože venku je zima. Vzduch je těžký, vydýchaný, občas cítit cigaretami od těch, co se vrací z venku. A doma pak spí se zavřeným oknem, protože by doma jinak zmrzl. V létě je všechno jinak. Hospoda má otevřenou zahrádku, vzduch se hýbe, kolem proudí čerstvý kyslík. A doma spí s otevřeným oknem, někdy i s větrákem. A právě v tom se ukrývalo jádro problému, které by Petra samotného asi nikdy nenapadlo. Až do chvíle, kdy si náhodou pořídil detektor oxidu uhličitého.

Náhoda otevřela Petrovi oči

Detektor koupil původně kvůli dětem. Chtěl mít jistotu, že mají v pokojíku dobrý vzduch, protože ráno vstávaly občas s bolestí hlavy a nechtělo se jim do školy. Přístroj stál pár stovek, postavil ho na poličku a zapnul. A už po první noci se nestačil divit. Displej ukazoval přes 2000 ppm. Pro představu, venku, na čerstvém vzduchu, je koncentrace oxidu uhličitého zhruba 420 ppm. Za zdravou hranici pro vnitřní prostředí se považuje přibližně 800 až 1000 ppm. Když hodnota stoupne nad 1500 ppm, začíná mozek zpomalovat, objevuje se únava, bolesti hlavy, podráždění a klesá schopnost soustředění. A nad 2000 ppm už se člověk může cítit doslova jako po flámu. I když nepil vůbec. Petr tak zjistil, že přesně to se mu dělo. Když se s kamarády v zimě zavřeli v hospodě, kde se skoro nevětralo, koncentrace CO2 rychle stoupala nad 3000 ppm, což si dokonce ověřil měřákem. A je to celkem i logické. Lidé vydechují oxid uhličitý a pokud není čerstvý vzduch, množství plynu v místnosti roste. Přidejme k tomu alkohol, který ovlivňuje metabolismus i hydrataci, a máme recept na kocovinu, i když jsme toho tolik nevypili.

Ať už je zase léto

V létě se to nedělo, protože na zahrádce byl vzduch stále čerstvý. A když šel spát s otevřeným oknem, dýchal celou noc čistý vzduch s běžnou koncentrací kolem 500 ppm. Ráno se budil s čistou hlavou a bez těžkého pocitu, že mu někdo přes noc vysál energii. Když se na to Petr začal dívat systematičtěji, měřil i jiné místnosti. Kuchyň, ložnici, dětský pokoj. A zjistil, že v noci, kdy celá rodina spala se zavřenými okny, stoupala koncentrace oxidu uhličitého až na 2500–3000 ppm během pár hodin. Přitom člověk si toho nijak nevšimne. Vzduch s vysokým CO2 nevoní, neštípe do nosu, nebarví se do modra. Prostě jen pomalu unavuje mozek. Je to ale problém, který se netýká jen starých domů. Moderní stavby, zvlášť ty dobře zateplené a utěsněné, „nedýchají“ vůbec. Tam, kde dřív netěsná okna a dveře zajišťovala přirozené větrání, dnes neprojde ani molekula vzduchu. A pokud se člověk rozhodne nevětrat, protože uniká teplo, velmi snadno si vytvoří doma malé dusné akvárium.

Co s tím? Babo raď

Řešení je zjevné a překvapivě prosté. Otevřít okno. Ideálně několikrát denně na pár minut. Krátké, intenzivní vyvětrání je lepší než celé hodiny s pootevřenou ventilačkou. V zimě tak člověk neztratí tolik tepla a vzduch se vymění rychle. Až na to že málokomu se chce v noci pravidelně vstávat a otevírat na chvíli okno. Žijeme však v 21. století a existuje na to řešení, které se hodí hlavně pro novostavby nebo energeticky úsporného domu. Systém řízeného větrání s rekuperací. Funguje tak, že do místností přivádí čerstvý vzduch zvenku, zároveň odvádí ten vydýchaný a přitom teplo z odpadního vzduchu vrací zpět. Díky tomu nedochází ke ztrátám tepla a člověk může dýchat zdravě i v lednu bez toho, aby mu byla zima. Typická moderní rekuperační jednotka dokáže snížit koncentraci CO2 v interiéru z 2000 ppm na přijatelných 800 ppm během několika minut. Kromě toho odstraňuje i přebytečnou vlhkost, pachy a někdy i prach či pyl.

Dramatická změna poměrů v rodině

Petr dnes už na detektor skoro nemusí koukat. Má v sobě nový reflex a když se vzduch „zastaví“, otevře okno. Kamarádům v hospodě vypráví, že největší kocovinu mu kdysi nezpůsobilo pivo, ale vzduch, který dýchal. A i když se mu občas smějí, že to moc řeší, někteří si pak šli také změřit ložnici. A zjistili, že ráno je jim lépe, když nechají okno otevřené třeba jen na ventilaci. Možná to zní banálně, ale Petr objevil pravdu, kterou dnes potvrzují i odborníci na zdravé bydlení. Kvalita vzduchu v interiéru je jedním z nejpodceňovanějších faktorů našeho zdraví. Nejde jen o pocit pohody. Dlouhodobý pobyt v prostředí s vysokou koncentrací CO2 může vést k únavě, poklesu produktivity, podrážděnosti a dokonce i k poruchám spánku. A to se propisuje i do vztahů. Takže příště, až se budete divit, proč vás po třech pivech bolí hlava, zkuste místo minerálky otevřít okno. Možná zjistíte, že nejlevnější lék na kocovinu stojí přesně nula korun a je tam venku.

P.S. Vybavujete interiér ve Vašem domě či bytě? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.