„Válíme se na pláži, zatímco doma lidé mrznou.“ Pražáci prodali kus lesa a koupili byt u moře

S manželkou jste nedávno udělali poměrně zásadní životní rozhodnutí. Všechno to prý začalo dědictvím. Můžete přiblížit, o co šlo?

Zdědili jsme s manželkou po dědovi z mojí strany nějaké pozemky a asi čtyři hektary lesa kousek za Prahou. Byla to vlastně restituce, ten les se v rodině dědil už dlouho. Nejdřív jsme si mysleli, že by se o to staral syn, ale ten má svůj život, cestuje po světě, je úspěšný a dobře vydělává. Zjistili jsme, že k tomu vlastně nemá vztah a my s manželkou bychom rozhodně nebyli dobří hospodáři. Shodli jsme se, že správný hospodář takovou věc raději prodá někomu, kdo se o les reálně postará a využije ho. Prodali jsme to za 2,5 milionu korun.

To je hezká částka, ale v dnešní době a s dnešními cenami nemovitostí u nás to není částka, za kterou by se dalo pořídit ledacos. Jak jste s penězi naložili?

Přemýšleli jsme, co s tím. Syn peníze nechtěl, ten je zajištěný. Zvažovali jsme akcie nebo indexy, ale my se máme dobře, jsme čerstvě v předčasném důchodu. Na investiční byt v Česku by to stejně nestačilo. Pak nás kamarádi přivedli na myšlenku poohlédnout se po něčem na jihu. Sedli jsme do auta, projeli Španělsko, strávili tam měsíc, obešli místní realitky a nakonec si koupili vlastní apartmán. Už nás nebavilo řešit hotely, vyprodané termíny a nejistotu. Na stará kolena chce člověk vědět, do čeho jede.

Co se dá ve Španělsku pořídit za 2,5 milionu korun?

My jsme šli cíleně po ceně, kterou jsme si mohli dovolit z toho prodeje. Koupili jsme jednopokojový byt o rozloze 66 metrů v prvním patře. K moři je to 20 minut pěšky, nebo pět minut na kole, takže kousek. Když to srovnám s tím, co by za ty peníze bylo v Česku, nedá se to srovnat. Bylo to dobré rozhodnutí.

Jak se vám tam tráví čas mimo hlavní letní sezónu? Většina Čechů zná Španělsko jen z letních prázdnin.

Zrovna teď v říjnu je tam 25 stupňů, zkrátka léto. V zimě tam sice teplota klesne třeba na 15 stupňů, ale když k tomu svítí sluníčko, je to klidně na opalování. Máme radost, když můžeme utéct před tím naším sychravým podzimem a zimou. Zatímco tady lidi mrznou, my jsme na pláži. Životní náklady jsou tam navíc nižší než v Česku, a s Prahou se to nedá srovnat vůbec. Levnější je jídlo v supermarketech i restauracích, levnější je káva. Je to západní země, takže to člověka trochu překvapí, ale je to tak.

Je to ale z Prahy poměrně daleko, přes 2600 kilometrů. Jak často tam létáte?

Jezdíme autem. Manželka se bojí létat letadlem, letěla jen párkrát v životě. Já to respektuji. Z toho důvodu jsme nemohli kupovat nic na ostrovech, kam se nedá dojet trajektem. Právě kvůli té vzdálenosti tam nejezdíme na týden, to by nedávalo smysl, ale vždycky minimálně na měsíc nebo na dva. Syn za námi pak vždycky odkudsi přiletí, ten s tím problém nemá.

Zmínil jste, že jste nedávno přešli na elektromobil, což na tak dlouhé trasy hodně lidí odrazuje. Proč?

Lidé často říkají, že se s tím nedají jezdit dlouhé trasy, ale já to musím vyvrátit. Zhruba po čtyřech až pěti hodinách jízdy musíme nabíjet, což není žádná hrůza. My už jako důchodci nikam nespěcháme. A jízda je mnohem lepší než ve spalovacím autě, chybí tam ty mikrovibrace, které vás na dlouhé cestě unaví. Mě teď ty dálkové trasy baví mnohem víc. Cesta nás vyjde na méně než 1800 korun na osobu jedním směrem, což je levnější než letenka.

Jak je na tom s nabíjením samotné Španělsko?

Infrastruktura na západě je lepší a nabíjení ve Španělsku je velmi levné, dost často dokonce zadarmo, protože hodně elektřiny vyrábějí ze slunce. Jelikož bydlíme v apartmánu a nemůžeme nabíjet ze svého, spoléháme na veřejné nabíječky, ale finančně to vychází dobře. Zajímavé ale je, že ačkoliv tam mají tak levnou elektřinu, jezdí tam elektroaut docela málo, možná méně než u nás. Prý tam byly dříve nějaké potíže se zdaněním fotovoltaiky a lidé jsou k tomu ostražití. Jediné, co mě trochu mrzí z hlediska elektromobility, je to, že nám v Praze zrušili parkování na zónách zdarma, to byla dřív výhoda.

Jak vás vnímají místní? V poslední době se v médiích objevují zprávy, že Španělé začínají mít turistů a cizinců skupujících nemovitosti plné zuby.

O tom jsem samozřejmě slyšel, ale my jsme tam nic takového nezaznamenali. Máme s lidmi v okolí dobré vztahy, jsou milí a ochotní. Nikdy jsme necítili, že by nás tam někdo neviděl rád. Nevýhoda je, že moc nemluví anglicky, takže je dobré naučit se aspoň základy španělštiny. Zbytek řešíme přes překladač v mobilu a funguje to bez potíží. Víte, ono vždycky záleží hlavně na tom, jak se člověk sám chová k ostatním. My jsme tam spokojení a nevíme, co víc bychom si mohli přát.

Tak ať se vám dobře bydlí. Děkujeme za rozhovor.

Rádo se stalo.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.