Ve 30 si postavili dům za své. Po rodičích nic nezdědili, on je elektrikář, ona doma s dětmi

Pavel je elektrikář. Jeho žena Martina je v domácnosti se dvěma dětmi. Nezdědili žádný pozemek, nemají zázemí bohatých rodičů, ani startovací byt. A přesto dnes stojí na kraji malého města jejich vlastní dům se zahradou. Postavili si ho sami bez dědictví, bez darů, jen díky práci, odvaze a přísné disciplíně.

Lepší vrabec v hrsti

Když se rozhodli, že půjdou do stavby, věděli, že jejich rozpočet bude napjatý. „Nechtěli jsme se zadlužit až po uši,“ říká Martina. „Takže jsme rovnou vyloučili drahé lokality a vybrali menší město, kde ještě pozemky nejsou úplně mimo realitu.“ Nakonec našli 600 metrový pozemek za 800 Kč za metr, tedy za 480 000 Kč. K tomu museli připočítat další výdaje, vodu, elektřinu a kanalizaci. „Jen přípojky nás vyšly skoro na čtvrt milionu,“ vzpomíná Pavel. Celkem tedy 730 000 Kč jen za to, aby měli kde začít.

Bylo jasné, že to bez hypotéky nezvládnou. Pavel měl stabilní práci, v krajských poměrech si vydělal kolem 40 000 Kč hrubého měsíčně. Martina byla s dětmi doma, ale občas si přivydělávala. „Měla jsem třeba pár zakázek na překlady a hlídala jsem sousedce děti. Nešlo o velké peníze, ale i pět tisíc měsíčně navíc dokáže zázraky.“

Kdo se bojí nesmí do lesa

Rozhodli se pro dům s užitnou plochou 120 metrů, jednoduchý přízemní projekt bez složitých prvků. „Žádné arkýře, žádné zbytečné výstřelky. Každý roh navíc znamená další peníze,“ říká Pavel. Podle současných stavebních cen vychází takový dům na zhruba 35 000 Kč za metr čtvereční. To by bylo 4,2 milionu korun jen za hrubou stavbu. S vnitřními pracemi, vybavením, kuchyní a terénními úpravami by se částka vyšplhala na přibližně 5 milionů korun. „Kdybychom všechno nechali firmě, nikdy bychom na to neměli,“ přiznává Pavel. „Takže jsem si veškeré elektroinstalace dělal sám. Pomáhal mi švagr, ten dělal vodu a odpady. Tím jsme ušetřili nejméně dvě stě tisíc.“ Martina dodává: „A já jsem obkládala koupelnu. Sice to není dokonalé, ale je to naše.“ Na první pohled jednoduché rozhodnutí mělo obrovský dopad. Díky vlastní práci snížili cenu stavby zhruba o deset až patnáct procent.

Damoklův meč v podobě hypotéky

Celkový rozpočet domu a pozemku se dostal na 5,73 milionu Kč. Úspory měli zhruba půl milionu, zbytek pokryli hypotékou na 25 let. „Banky na nás nejdřív koukaly skepticky,“ říká Pavel. „Když slyšeli, že žena je v domácnosti, bylo to těžší. Ale pomohlo, že mám živnost a stabilní zakázky.“ S úrokem okolo 5 % vyšla jejich měsíční splátka na 30 000 Kč. A to byl přesně jejich limit. „Udělali jsme si tabulku výdajů a zjistili, že když nepojedeme na dovolenou, omezíme auto a nebudeme jíst venku, zvládneme to,“ říká Martina. Pavel navíc už tou dobou začal částečně pracovat i na sebe a jeho příjmy začaly znatelně růst.

Příjmy a výdaje říkají, že to jde

Pavel i Martina začali žít úsporně. Žádné nové telefony, žádné půjčky, všechno šlo na dům. „Místo dovolené jsme si udělali týdenní brigádu na domě,“ směje se Pavel. „Děti si hrály na hromadě písku a my jsme tahali kabely.“ Když přišla inflace a ceny materiálů stouply, museli improvizovat. „Pamatuju si, že cihly, které jsme si před rokem nacenili, byly najednou o třetinu dražší,“ říká. „Byla to rána. Ale naštěstí jsme měli rezervu.“ Nakonec celkové náklady vyšplhaly asi na 6,3 milionu Kč, ale dům dokončili. „Byly chvíle, kdy jsme si říkali, jestli to zvládneme,“ přiznává Martina. „Ale pokaždé jsme si připomněli, že všechno, co máme, jsme si vybudovali sami. A to dává smysl.“

Život po nastěhování aneb začínáme novou etapu

Dnes už bydlí. Dům má 120 metrů, čtyři pokoje, malou terasu a dětské hřiště na zahradě. Hypotéku stále splácí, ale zvládají to. „Když přijde nečekaný výdaj, prostě si přivydělám o víkendu.“ Martina popisuje, jak se jim změnil život: „Najednou má všechno smysl. Když zalévám zahradu, říkám si, že tohle je náš domov. Děti běhají bosy po trávě a my víme, že jsme to dokázali.“

Někdy může být pozdě

Když se jich zeptáte, co by dnes udělali jinak, odpoví bez váhání: „Začali bychom šetřit dřív.“ Pavel vysvětluje: „Když je člověku pětadvacet, má pocit, že má čas. Ale kdybych tehdy každý měsíc odložil pár tisíc, měl bych dnes půlku hypotéky pryč.“ Martina doplňuje: „A víc bych se nebála dělat věci sama. Když vidím, kolik jsme ušetřili na těch pracích, lituju, že jsem se nepustila i do malování nebo pokládky podlah.“

Odhodlání mladých překvapilo i místní seniory

Pavel i Martina jsou důkazem, že vlastní dům není jen pro ty, kdo něco zdědí nebo vydělávají nadprůměrně. Je to spíš otázka přístupu. „Nechci říkat, že to bylo lehké,“ přiznává Pavel. „Nebylo. Ale jestli něco v životě stálo za námahu, tak tohle. Každý večer, když zhasnu světla, mám dobrý pocit. Protože jsem ten dům opravdu postavil vlastníma rukama.“

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.