Nevzali ho do McDonaldu kvůli špatné angličtině. Dnes vede českou firmu, která je špičkou ve svém oboru

Marku, odkud pocházíte?

Jsem Jihočech, narodil jsem se v Táboře. Na střední jsem chodil na průmyslovku, kde jsem se poprvé dostal k topenářství a dalším technickým oborům. Poté jsem zamířil do Prahy na ČVUT na strojní fakultu a v posledních letech jsem zakotvil v Jeseníkách.

Co vás přivedlo k technickým oborům?

Máme to v rodině, táta je stavař a mamka vystudovala nábytkářský obor. Když jsem zjistil, že se dá ve Volyni studovat topenařina, byla to tedy jasná volba. Ve čtrnácti člověk ještě přesně neví, co chce, takže mě rodiče trochu nasměrovali. A zpětně vidím, že udělali dobře.

Jaké byly vaše první pracovní zkušenosti?

Je vtipné, že mě nevzali do McDonaldu, protože jsem neuměl dost dobře anglicky. Tehdy mě to mrzelo, ale nakonec to byla výhoda. Kdyby mě přijali, možná bych skončil v korporátu. Ukázalo mi to, že někdy může být i neznalost k užitku. Angličtinu jsem se naučil později a o nic jsem nepřišel.

Jak jste se dostal k tepelným čerpadlům?

K oboru tepelných čerpadel jsem se dostal už při studiu na vysoké škole a zůstal jsem u něj. V té době působily v Česku jen dvě firmy, takže šlo o poměrně výjimečné zaměření. K jedné z nich jsem se v roce 1995 připojil jako projektant.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

„Spolehlivý ultralehký stan dnes pořídíte za zlomek ceny,“ radí zkušený cestovatel

Co to bylo za firmu?

Tato firma vyráběla tepelná čerpadla ve Švédsku už od sedmdesátých let. Po roce 1989 se odtamtud začali vracet Češi a jednoho z nich napadlo, že by mohl tuto technologii dovážet k nám. Moji dnešní společníci se s ním potkali v roce 1991 na výstavě, připravili první instalaci a vzniklo tak zastoupení v Československu.

Takže jste v roce 1995 naskočil do rozjetého vlaku?

Ano, ale v té době firma fungovala úplně jinak: dovezli jsme čerpadlo a namontovali ho. Já jsem přišel s vizí, že pokud chceme růst, musíme přejít z montážní firmy na obchodní. Začali jsme budovat prodejní síť po celé republice a dělat osvětu v časopisech, aby lidé vůbec pochopili, jak tepelná čerpadla fungují. V roce 1995 se u nás prodalo asi tak deset čerpadel ročně, trh byl opravdu maličký.

Kdy došlo k posunu?

Po pěti až šesti letech, kdy jsme lidem trpělivě vysvětlovali, že tepelná čerpadla skutečně fungují. Začaly vznikat první reference a zákazníci se mohli přijet podívat, že v domech opravdu nezmrznou. Jakmile se objevily reálné příklady, trh se konečně rozjel.

Kdo byl tehdy typický zákazník?

Zpočátku šlo hlavně o restituenty, kteří stavěli velké domy a měli dost peněz. Případně o lidi, kteří se po revoluci vrátili ze zahraničí a věděli, že tam tato technologie funguje. Čistě čeští zákazníci tehdy prakticky nebyli.

Ty začátky na českém trhu musely být složité...

Ano, ale zároveň to byla zábava. Někdy jsme zákazníka přesvědčovali i dva roky. Pak se nakreslil projekt, čerpadlo se namontovalo a my jsme byli nadšení, že máme jednu zakázku. Bylo to zajímavé období. Dnes musíte prodávat tisíce čerpadel ročně, aby se firma uživila, ale tehdy jsme se radovali z každé instalace.

Za jak dlouho jste se dostal do vedení firmy?

Po třech letech jsem připravil řešení, vznikla nová obchodní firma a stal jsem se společníkem.

V čem je vaše firma jiná než ostatní?

Od začátku jsme se soustředili jen na tepelná čerpadla, neprodávali jsme žádné jiné zdroje tepla, proto je dnes u nás IVT nejrozšířenější značka. V první desítce prodejců tepelných čerpadel u nás jsme dnes také jediná soukromá česká firma. Všechny ostatní jsou pobočky nadnárodních korporací.

Jsou rozdíly mezi českým a zahraničním zákazníkem?

Jsou, ale vycházejí hlavně z historie jednotlivých trhů. Ve Švédsku dominuje systém země–voda, protože se tam snadno vrtá a mají jednoduchou legislativu. Země je navíc chladnější, takže tam jsou zemní čerpadla velmi efektivní. V Česku se naopak trh přesunul hlavně ke vzduchovým čerpadlům, možná až příliš. Severské země navíc kladou důraz na odolnost a životnost, takže prosazují kvalitní technologie. U nás mnoho zákazníků stále více sleduje cenu a dopředu neřeší, že se levná čínská čerpadla za pár let rozsypou. Na aktuální ceny tepelných čerpadel se můžete podívat například zde.

Je český trh něčím specifický?

Zlé jazyky tvrdí, že jsme oproti Evropě pozadu a že se u nás montuje málo čerpadel, ale lidé si neuvědomují, že velká část populace bydlí v panelácích a rodinných domů není tolik. Český trh je naopak poměrně vyspělý, začali jsme s čerpadly výrazně dřív než okolní státy, hned po Skandinávii a Francii.

Ve kterých letech docházelo k největším nárůstům poptávky po tepelných čerpadlech?

Růst přicházel skokově, zejména při zdražení energií. Postupně přicházeli další konkurenti a zvedala se povědomost o čerpadlech. Třeba kolem roku 2005 rostly prodeje meziročně i o 100 %, i když z malých čísel. Největší extrém ale přišel před několika lety s válkou na Ukrajině. Zájem vyskočil naprosto šíleným tempem v celé Evropě. V Česku prodeje stouply z 30 tisíc na 60 tisíc během jediného roku, to bylo absolutní peklo pro výrobce, montážníky i zákazníky, kteří čekali dlouhé měsíce. Od té doby zase volným pádem klesají zpět ke zhruba 25 tisícům ročně.

Jak se firmy dotkly krize v průběhu let?

Velká krize z roku 2008 se ve stavebnictví naplno projevila až v letech 2011 až 2012. Nám se i v těchto letech dařilo zůstat ziskoví, ale vyžadovalo to šlápnout na plyn a přidat. Naopak poslední krize firmu spíš nakoply. Mnoho velkých firem v oboru prudký růst a následný pokles nedokázalo ustát, ale my ano. Poslední dva roky jsme opět největším prodejcem čerpadel v Česku. V krizi jsme dokázali reagovat lépe než ostatní.

Jak se za dobu vašeho podnikání změnila technologie tepelných čerpadel?

Čerpadla vypadají víceméně pořád stejně, takže například výměna starších jednotek je rychlá. Kromě regulace je vnitřek dost podobný. Samozřejmě dnes jsou ty stroje o něco úspornější, dají se propojit s telefonem a používají se ekologičtější chladiva než v 90. letech. Změnil se spíše poměr prodaných čerpadel v ČR. Na začátku to bylo 90 % zemních a 10 % vzduchových, dnes je to naopak. To se týká českého trhu, naše firma má ta čísla trochu jinak.

Jak to myslíte?

Jsme v podstatě jediná firma, která zůstala věrná zemním čerpadlům, protože pro zákazníky představují lepší řešení. Umíme jim otevřeně říct: dáme vám čerpadlo, které je sice o něco dražší, ale bude mít o cca 30 % nižší spotřebu elektřiny, menší nároky na servis a delší životnost. Díky tomu máme zhruba 35 % podíl zemních čerpadel a 65 % vzduchových. Ceny tepelných čerpadel na českém trhu si můžete porovnat například zde.

Jaké změny můžeme čekat do budoucna?

Neočekávám zásadní technologické revoluce. Vzduchová čerpadla budou v příštích letech fungovat podobně jako dnes. Posun vidím především ve využití tepelných čerpadel i ve větších budovách, kde budou vytápět, chladit a využívat odpadní teplo. Celkově tedy lepší práce s energiemi v domě během roku.

Jaká je cena tepelného čerpadla?

Často se říká, že čerpadla jsou drahá, ale jejich cena je stejná jako v devadesátých letech, obvykle 250 až 500 tisíc korun. Jenže v 90. letech se dal dům postavit za 2,5 milionu, takže čerpadlo za půl milionu bylo extrémně drahé. Dnes stojí dům kolem 7,5 až 10 milionů a čerpadlo pořád 300 až 500 tisíc. Navíc elektřina stála 30 haléřů, takže návratnost vycházela třeba na 20 let. Teď ale stojí elektřina klidně i 7 Kč, takže náklady na vytápění jsou v desítkách tisíc a návratnost je mnohem rychlejší.

Jak vnímáte konkurenci na českém trhu?

Konkurence nás motivuje, zvlášť když jsme na trhu dlouho. Když přijde nový hráč, který je vidět a dělá věci jinak, nutí nás to přizpůsobit se a být lepší. Mnohokrát nám to pomohlo posunout firmu dopředu, takže konkurenci vnímám velmi pozitivně.

Myslíte si, že podíl tepelných čerpadel v českých domácnostech ještě více poroste?

Ve Švédsku je tepelným čerpadlem vytápěno 90 % domů, takže teoreticky může být podíl i u nás velmi vysoký. Ve městech zůstanou bytové domy s plynovými kotli nebo centrálním zásobováním, tam se čerpadla nahrazují těžko. V rodinných domech ale podle mě povedou tepelná čerpadla. Většina ostatních systémů nebude moci konkurovat cenou, dostupností nebo komfortem.

Stalo se vám během podnikání něco, na co nikdy nezapomenete?

Málem jsem zešedivěl, když na nás jeden obchodní partner vytáhl návrh na insolvenci. Soudili jsme se s ním několik let, než soud rozhodl, že šlo o šikanózní návrh bez jakéhokoli důvodu. Důsledky se táhnou dodnes, i po deseti nebo dvanácti letech nám banka zamítla úvěr na auto jen proto, že firma měla kdysi návrh na insolvenci. Byla to silná zkušenost, i když ne pozitivní. Z dnešního pohledu nám to ale paradoxně pomohlo, začali jsme dělat nové kroky, které nám v těch letech výrazně zvedly obrat. Co tě nezabije, to tě posílí, zde platilo dokonale.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

V poslední době jsem se stáhl z výkonné pozice a předal ji kolegům, kteří řeší každodenní řízení. Já mám na starosti marketing a strategická rozhodnutí. Aby firma dobře vypadala navenek, uvnitř fungovala a aby komunikace se zákazníky byla flexibilní a jiná než u konkurence. Díky odstupu můžu přinášet zpětnou vazbu bez toho, abych byl zahlcen operativou. Ve spoustě firem zakladatelé mluví do všeho a nemají čas přemýšlet, kam firmu posunout. Já tu možnost mám.

Jak se vyrovnáváte se stresem, který s sebou přináší podnikání?

Nikdy jsem neměl v plánu podnikat, nastoupil jsem jako plachý projektant. Viděl jsem ale příležitosti, jak dělat věci lépe, a začal jsem se věnovat obchodu. Stres jsem řešil tím, že jsem postupně najímal lidi na úkoly, které by mě zatěžovaly. Pokud chcete firmu řídit, nemůžete řešit drobné faktury nebo spory. Díky delegování firma rostla, mnoho našich konkurentů z 90. let skončilo jako „firma jednoho muže“, který všechno řeší sám.

Je něco, co vám pomáhá vypnout od práce?

Tím, že jsem z práce odstranil stresové věci a věnuji se hlavně tomu, co mě baví, je pro mě práce vlastně koníček. Nemám potřebu od ní utíkat jinam. Samozřejmě mám i své záliby, například lyžování, okruhové závody aut, veteránské závody a podobně. Tam se odreaguji nejvíc.

Kdybyste se měl živit něčím jiným, co by to bylo?

Nad tím jsem už víckrát přemýšlel. Dokonce jsem si říkal, že až prodám prvních tisíc čerpadel, začne to být nuda a skončím. Ale vždycky jsem si ve firmě našel něco nového a posunul se dál, i když v rámci stejné společnosti. Nedělám 30 let totéž, dělám dnes úplně jiné věci než na začátku.

Je něco, co byste udělal jinak?

Nemyslím si. Nad věcmi hodně přemýšlím a každý krok si dopředu promyslím. Proto zpětně nelituji. I když se některé rozhodnutí později ukáže jako špatné, v daný moment jsem se tomu věnoval a vybral řešení, které se mi tehdy zdálo nejlepší.

Jaké máte plány do budoucna?

Jako firma se nyní zaměřujeme na komerční výstavbu, větší budovy a bytové domy. Realizujeme technicky náročné zakázky, do starých objektů dostáváme topení a chlazení pomocí tepelných čerpadel. To nás teď baví, řešit vedle rodinných domů i takové pěkné velké věci. Dodávali jsme například tepelná čerpadla do budovy nádraží Praha-Bubny, bylo to technicky hodně atypické. V osobní rovině jsem začal chodit na marketingová školení a čtu marketingové knihy, což v pětapadesáti asi mnoho majitelů firem nedělá. A musím říct, že mě to baví.

Děkuji za rozhovor, ať se vám daří.

Také děkuji.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.