Nový zákon zaskočil i inženýry. Vedle domu vám nově může vyrůst panelák, továrna, hobbymarket nebo vepřín

Vlk v rouše beránčím

Oficiálně je cíl jasný a na první pohled líbivý. Zrychlit výstavbu, odstranit byrokracii, rozhýbat bytovou výstavbu a pomoci řešit krizi dostupnosti bydlení. Návrh přichází z prostředí vládní koalice a opírá se o argument, že povolovací procesy jsou příliš pomalé a brzdí rozvoj. Tento argument se opakuje už roky a stal se mantrou, která se příliš nezpochybňuje. Jenže data, na která upozorňují odborníci, ukazují jiný obrázek. Většina staveb se v Česku povoluje v řádu měsíců, problém mají především projekty, které jsou v rozporu s územními plány nebo nerespektují základní pravidla.

Developeři slaví, obyčejní lidé zapláčou

Novela se ale nevydává cestou lepší přípravy projektů ani posílení úřadů. Místo toho rozvolňuje samotná pravidla. Technicky řečeno oslabuje roli územního plánování, snižuje závaznost technických norem a posouvá těžiště rozhodování od odborných institucí k politickým rozhodnutím na úrovni obcí. To je zásadní změna filozofie. Dosud platilo, že územní plán je určitý společenský kompromis, výsledek odborné práce, veřejného projednání a dlouhodobé koncepce. Nově má stačit vůle politické reprezentace, často několika lidí v radě obce, aby se pravidla změnila pro konkrétní záměr.

Realita, která se týká nás všech

Zní to abstraktně, dokud si člověk nepředstaví konkrétní situaci. Bydlíte v rodinném domě na okraji města. Kolem vás nízká zástavba, zeleň, klid. Územní plán to takto definuje. Novela ale otevírá možnost, aby se toto určení změnilo bez standardního procesu, bez odborného posouzení a bez skutečné možnosti občanů zasáhnout. Najednou se dozvíte, že na sousední parcele má vyrůst několikapodlažní bytový dům. Nebo logistický areál. Nebo výrobní hala. Ne proto, že by obec měnila svou dlouhodobou koncepci, ale proto, že se objevil „strategický záměr“. Ještě závažnější jsou změny v oblasti technických požadavků na stavby. Novela umožňuje odchylky od norem, které dnes chrání základní kvalitu bydlení. Hluk, světlo, větrání, odstupové vzdálenosti, ale i požární bezpečnost přestávají být pevnou hranicí. Pro laika jsou tyto věci neviditelné. Nezjistí je při koupi bytu ani při podpisu nájemní smlouvy. Projeví se až ve chvíli, kdy je byt v létě neobyvatelný, kdy se hluk stane každodenní součástí života, nebo kdy dojde k nehodě. Tehdy už ale není koho se ptát, kde se stala chyba.

Kontrola kvality bude upozaděna

Zákon také mění odpovědnost. Zatímco autorizovaným odborníkům se zvyšuje ručení za bezpečnost staveb, zároveň se rozšiřuje okruh staveb, které mohou být navrženy bez jejich účasti. Vzniká tak paradoxní situace, kdy odpovědnost zůstává, ale kontrola kvality mizí. Kdo ponese následky, když se něco pokazí, není z návrhu zcela zřejmé. Pro běžného člověka to znamená jediné. Větší riziko, menší jistotu. Na problém upozorňuje mimo jiné Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, která mluví o rezignaci na ochranu veřejného zájmu a o bezprecedentním zvýhodnění velkých stavebníků. Podle ní novela neřeší skutečné problémy stavebnictví, ale vytváří nové. A co je podstatné, činí tak bez širší odborné a veřejné diskuse. To je možná největší varování. Zákony, které zásadně mění prostředí, v němž žijeme, by neměly procházet tiše.

Jistot bude ubývat a je potřeba se na to připravit

Dopad na každodenní život může být výrazný. Nejen v podobě změn okolí bydliště, ale i v pocitu nejistoty. To, co dnes považujeme za samozřejmost, totiž že charakter místa, kde žijeme, má určitou stabilitu, se může rozplynout. Lidé budou nuceni sledovat úřední desky, rozhodnutí rad obcí, politická jednání, která se jich dříve přímo netýkala. Obrana se přesouvá z práva do politiky a kdo nebude aktivní, riskuje, že se o změně dozví až ve chvíli, kdy je pozdě. Novela se prezentuje jako řešení bytové krize, ale pro běžné lidi nepřináší jistotu dostupnějšího bydlení. Spíše otevírá prostor pro rychlou, objemovou výstavbu, často orientovanou na investory, nikoli na potřeby místních. Zhoršení kvality prostředí, tlak na infrastrukturu a oslabení práv obyvatel nejsou vedlejším efektem, ale logickým důsledkem nastavených pravidel.