Velké srovnání elektřiny, nafty a benzínu v Česku z hlediska ceny a dostupnosti

Elektřinu si v česku vyrobit umíme?

Pojďme se nejprve podívat na to, jaké máme možnosti, pokud jde o výrobu elektrické energie. V České republice k tomuto účelu využíváme hned několik odlišných cest, které dohromady tvoří náš energetický mix. Elektřinu vyrábíme v jaderných elektrárnách, spalováním uhlí v tepelných elektrárnách a také spalováním zemního plynu. Dále využíváme obnovitelné zdroje, kam patří fotovoltaické panely chytající sluneční svit, vodní elektrárny včetně těch přečerpávacích a větrné turbíny. Tento seznam pak uzavírá spalování biomasy a bioplynu, a nakonec závody na energetické využití odpadu, tedy spalovny, které generují proud z toho, co vyhodíme. Co je na tomto výčtu strategicky nejdůležitější, je fakt, že u některých z těchto technologií nepotřebujeme na vstupu vůbec žádnou hmotnou surovinu. U solárních, větrných a vodních elektráren stačí v podstatě jen vyrobit a nainstalovat onen pomyslný generátor. O zbytek se už postará příroda a my nemusíme nikomu platit za palivo.

Teorie hezká, ale jaká je praxe?

Současné poměry v našem energetickém mixu samozřejmě stále nahrávají zdrojům, které nějaké to palivo potřebují. Jádro a uhlí se na naší výrobě aktuálně podílejí zhruba stejným dílem, každý zdroj obstarává kolem čtyřiceti procent produkce. Zemní plyn tvoří spíše nižší jednotky procent, podobně jako biomasa, přičemž slunce, vítr a voda zatím pokrývají zbytek. Přesto nám ale vůbec nic nebrání v tom, abychom tyto poměry změnili. Máme prostor pro to, abychom si vyráběli elektřinu více nezávisle a přesunuli těžiště směrem ke zdrojům, které žádnou vstupní surovinu nevyžadují. Zvyšování podílu solárních nebo větrných zdrojů je neoddiskutovatelným krokem k surovinové soběstačnosti. Zásadní výhodou zkrátka je, že elektřinu umíme vyrobit všemi těmito zmíněnými způsoby přímo u nás doma, suverénně a soběstačně. A různé technologie se mohou navzájem zastupovat.

Benzín, nafta a plyn

S ropou a ropnými produkty je to ale úplně jiný příběh. Ropu, na rozdíl od elektřiny, totiž uměle vyrobit prostě neumíme. Můžeme ji pouze vytěžit tam, kde se přirozeně pod zemí nachází. Ačkoli se to málo ví, ropa se skutečně těží i u nás, konkrétně na jižní Moravě, a jde dokonce o surovinu mimořádně vysoké kvality. Zásadní problém však spočívá v jejím množství. Objem této domácí těžby nedokáže pokrýt ani 1 % naší celkové roční spotřeby. Zbylých více než 99 % surové ropy se prostě a jednoduše musí dovézt ze zahraničí. Poté, co jsme se odstřihli od plné závislosti na dodávkách z Ruska, spoléháme na západní cestu přes ropovody TAL a IKL. Těmi k nám přes italský přístav a Alpy proudí ropa z Kazachstánu, Ázerbájdžánu, Spojených států, Norska nebo států Blízkého východu a severní Afriky.

A jak jsme na tom teď z hlediska závislosti či nezávislosti na dodavatelích, kteří nad námi mají kontrolu? První graf ukazuje aktuální energetický mix výroby elektřiny v Česku. Další dva grafy ukazují, na kom jsme závislí z hlediska dovozu fosilních surovin.

Nezávislost a suverenita v praxi

Tato naprosto drtivá závislost na dovozu jediné, reálně nenahraditelné suroviny v sobě skrývá gigantické riziko. Pokud se země, které ropu těží, nebo země, které kontrolují klíčové dopravní uzly, rozhodnou, že nám zkrátka nic neprodají, nebudeme mít palivo. Jsme tak neustále vystaveni riziku geopolitického vydírání. Dodavatelé mohou libovolně a ze dne na den manipulovat s cenou, mohou omezit dodávky, nebo je zcela zastavit z čistě mocenských důvodů. V takovém případě by naše republika byla naprosto bezmocná. Nezbývalo by nám nic jiného, než se poslušně doprošovat o každou kapku na mezinárodních trzích, protože jakmile vyschne nafta, nevyjede na pole ani jeden traktor a do obchodů nedorazí jediný kamion s potravinami. Ve srovnání s elektřinou, kterou si dokážeme na vlastním území sami z velké části vyrobit, je tato závislost děsivá.

Běžná česká suverénně nezávislá domácnost

Tento dramatický rozdíl v bezpečnosti se velmi názorně projevuje i v měřítku běžného rodinného domu a možností jeho vytápění. Pokud vsadíte na elektřinu, máte před sebou pestrý výběr technologií. Můžete si nainstalovat tepelné čerpadlo, tradiční elektrokotel, nebo si do podlahy nechat zalít odporové dráty. Všechny tyto rozličné topné systémy pohání elektrická energie, kterou si náš stát umí sám vyprodukovat. Naproti tomu instalace plynového kotle vás automaticky uvazuje k fosilní surovině, kterou opět musíme téměř stoprocentně dovážet ze zahraničí, se všemi riziky náhlých cenových šoků a hrozeb uzavření kohoutků. Zcela mimo tento systém pak stojí ještě jedna zajímavá varianta, a tou je kotel na dřevo. Dřevo pochopitelně není fosilní surovina, ale jde o obnovitelný zdroj, a co je pro nás naprosto zásadní, hluboké lesy v České republice zkrátka máme. Dřevo si tedy jako stát i jako jednotlivci dokážeme spolehlivě zajistit zcela sami.

Návrat k autům na dřevoplyn?

Když se nad tímto domácím potenciálem dřeva člověk zamyslí, nabízí se s velkou nadsázkou jedna úsměvná myšlenka. Jak krásné a nesmírně bezpečné by vlastně bylo, kdybychom se mohli vrátit o pár desítek let zpět do dob druhé světové války a měli zase všechna auta předělaná na dřevoplyn. Naše mobilita by rázem závisela jen na tom, kolik si v našich vlastních lesích nasekáme polínek, a nemuseli bychom se už nikdy třást strachy před televizními obrazovkami při každém sebemenším výkyvu světových cen na ropné burze nebo při každém politickém konfliktu na druhém konci planety. I když auta s velkým kotlem na dřevoplyn dnes na dálnicích nepotkáme a zůstanou jen historickou kuriozitou, základní pointa tohoto srovnání zůstává naprosto jasná. Vytápění a mobilita zkrátka tvoří dva nejdůležitější pilíře fungování celé naší společnosti. Dává proto ten největší možný smysl orientovat tyto dvě klíčové oblasti na zdroj energie, nad kterým máme reálnou kontrolu. Být závislý na elektřině ve finále znamená být závislý na vlastní tuzemské infrastruktuře, na vlastních řekách, na vlastním slunci, a na naší schopnosti postavit a udržet v chodu potřebné elektrárny. Znamená to nenechat se donekonečna vydírat cizími mocnostmi dostupností a cenou a neprosit o suroviny, které si sami nevyrobíme. Elektřinu, která nás zahřeje a posune vpřed, si vyrobit dokážeme, cizí ropu ale nikdy.

P.S. Je nutné stavět novostavbu už jen s řízeným větráním nebo to jde i jinak? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 11. – 19. dubna 2026. Vstupenku lze stáhnout na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.