Za socialismu se větrání neřešilo. Přesto bylo v domácnostech více vzduchu než dnes

Pst, o tom se nemluví

V Československu se kvalita vzduchu v domácnostech prakticky neřešila. Nebylo to proto, že by na ní nezáleželo, ale proto, že se považovala za samozřejmost. Domy nebyly těsné a vzduch se v nich měnil neustále, bez ohledu na to, zda si to obyvatelé uvědomovali. Nikdo nemusel přemýšlet o tom, kdy a jak větrat, protože výměna vzduchu probíhala automaticky. Dnes je situace opačná. Bydlíme v technicky vyspělejších domech, ale právě vzduch v interiéru se stal tématem, které vyžaduje pozornost a řešení.

Jde to nějak samo

Domy i byty měly mnoho netěsností. Okna, spáry ve zdech, větrací šachty i komíny zajišťovaly trvalý pohyb vzduchu. Čerstvý vzduch pronikal dovnitř, použitý odcházel ven. Nešlo o žádný promyšlený systém, spíš o vedlejší efekt tehdejších stavebních postupů, ale z hlediska výměny vzduchu fungoval spolehlivě. Vlhkost z vaření nebo sprchování se v interiéru dlouhodobě nehromadila, vydýchaný vzduch se rychle obměňoval a netvořily se tak plísně. To vše ale mělo svou odvrácenou stranu. Spolu se vzduchem unikalo teplo. Interiéry byly chladné, u oken táhlo i když topení běželo naplno a energetické ztráty byly vysoké. Průvan, hluk z ulice a prach patřily k běžnému komfortu tehdejšího bydlení.

Není nebe bez mráčku

Na větrání za minulého režimu se dá dnes dívat s určitou nostalgií, ale jen do chvíle, než si připomeneme jeho nevýhody. Trvalé tepelné ztráty, nemožnost regulace, hluk zvenčí a žádná kontrola nad vnitřním prostředím nejsou něco, co bychom chtěli znovu přijmout. Současné požadavky na bydlení jsou jiné. Očekáváme stabilní teplotu, klid, nižší spotřebu energie a prostředí, které máme pod kontrolou. Starý model větrání tyto požadavky splnit nemohl.

Stýská se vám?

Moderní domy jsou navržené tak, aby minimalizovaly únik tepla. Plastová okna, zateplené fasády a utěsněné konstrukce výrazně snižují energetické ztráty. Z hlediska hospodárnosti je to správný směr. Z hlediska kvality vzduchu se to už tak jednoznačně říct nedá. Pokud se v takovém domě cíleně nevětrá, vzduch v interiéru se mění jen velmi pomalu. Vlhkost z běžného provozu domácnosti zůstává uvnitř, koncentrace oxidu uhličitého postupně roste a prostředí se zhoršuje. Vzniká tak typický rozpor moderního bydlení. Čím lépe dům izoluje, tím citlivější je na způsob větrání.

No tak vyvětráme, ne?

Větrání okny se může zdát jako jednoduché řešení. V praxi je ale dlouhodobě nespolehlivé. Lidé větrají nepravidelně, často jen krátce nebo naopak příliš dlouho. V zimě jim zbytečně uniká ven teplo, v létě zase pouští dovnitř horko. Do domácnosti se dostane hluk, pyl, prach a další nečistoty. Výsledkem je tedy způsob větrání, který je energeticky neefektivní a z hlediska kvality vzduchu nejistý. V těsných moderních domech tak otevřené okno přestává být spolehlivým řešením.

Pokrok nezastavíš

Z těchto důvodů stále více lidí sahá po rekuperaci. Nejedná se o návrat ke starým časům ani technický rozmar. Je to logická odpověď na to, jak dnes stavíme a jak dnes bydlíme. Zajišťuje trvalou výměnu vzduchu bez nutnosti otevírat okna a bez tepelných ztrát. Dělá řízeně to, co dřív obstarávaly netěsnosti, ale s kontrolou, filtrováním a komfortem. Vzduch se vyměňuje nepřetržitě, vlhkost se neakumuluje, koncentrace oxidu uhličitého zůstává nízká a teplo zůstává uvnitř. Na aktuální ceny rekuperačních jednotek se můžete podívat například zde.

Spojíme to

Starší bydlení nabízelo přirozenou výměnu vzduchu, současné bydlení přináší úspory a komfort. Rekuperace tyto dva přístupy propojuje. Umožňuje šetřit energie a zároveň udržovat stabilní vnitřní prostředí s čerstvým a čistým vzduchem.