Větrníky v Česku podle Daniela Kortuse. Nevadí mu stroboskopický efekt, infrazvuk a ničení krajiny?

Pojďme si nalít čistého vína. Větrné elektrárny se u nás stávají horkým tématem a lidé se jich právem bojí. Odmítají je mít za domem. Energetici to často lakují na narůžovo, ale co třeba takzvaný stroboskopický efekt? Nikdo nechce mít v obýváku každý večer diskotéku, když slunce svítí skrz rotující lopatky. To přece nemůžete bagatelizovat.

To také nikdo nebagatelizuje, je to relevantní připomínka. Zásadní výhodou tohoto jevu ovšem je, že se dá velmi přesně předvídat podle dráhy slunce. Už ve fázi projektu víme, na který dům, ve který den v roce a v jakou konkrétní minutu by mohl stín dopadat, pakliže bude svítit slunce. Nejde o žádné celodenní blikání, hygienické limity většinou povolují maximálně 30 minut denně.

Půl hodiny blikání do oken je pro člověka, který chce mít po práci klid, víc než dost. Navíc investorovi je to většinou jedno, ten chce vyrábět a vydělávat.

Právě proto se tyto situace řeší už ve smlouvách a povoleních. Moderní elektrárny lze ovládat na dálku a v řádu několika vteřin je zastavit. Pokud výpočet ukáže, že by konkrétní dům byl zasažen, investor se s obcí může dohodnout, že turbína v ten daný čas prostě nepojede. Navíc teoretický výpočet počítá s jasnou oblohou. Jakmile je pod mrakem, žádný stín nevzniká. Takže ono se to vlastně i docela dobře doplňuje. Reálně se tedy bavíme o zlomku toho vypočítaného času, v praxi o pár hodinách ročně pro vybrané domy. Nastavit na tuto dobu omezení provozu je z pohledu zodpovědného provozovatele bezproblémové.

Další věcí, které se lidé obávají, je hluk. A nebavme se jen o tom slyšitelném. Lidé se děsí infrazvuku. Existují studie, které ukazují, jak toto neslyšitelné vlnění ničí zdraví, narušuje spánek a působí na nervovou soustavu. Vy mi teď určitě řeknete, že to je mýtus.

Kolem infrazvuku se vede spousta debat, ale je potřeba rozlišovat mezi jednotlivými příběhy a tím, co říká souhrn vědeckých poznatků. Ve zdravotnictví se nevychází z jedné studie nebo jednoho případu, ale z metaanalýz, systematických přehledů a doporučení Světové zdravotnické organizace, které hodnotí všechny dostupné důkazy. Jednotlivé studie mohou dojít i k rozdílným závěrům a řada případů, na které se lidé odvolávají, navíc vůbec nesplňuje základní parametry kvalitních epidemiologických studií. Když se ale podíváme na všechny dostupné důkazy jako celek, ani odborná literatura, ani měření akreditovaných laboratoří v České republice nepotvrzují, že by moderní větrné elektrárny byly zdrojem infrazvuku nebo nízkofrekvenčního hluku s prokázanými přímými dopady na lidské zdraví. Proto považuji za správné vycházet z ověřených dat, ne z jednotlivých příběhů nebo informací, které kolují po internetu.

Chcete tím říct, že si ti lidé, kteří u větrníků bydlí a stěžují si na bolesti hlavy a nevolnost, všechno jen vymýšlejí? Že jsou to simulanti?

V žádném případě netvrdím, že to necítí nebo že simulují. Ty fyzické projevy u nich mohou být skutečné. Mluvil jsem o tom ale s lidmi z krajských hygienických stanic a ti fenomén vysvětlují jinak. Kolem větrníků koluje tolik nepravdivých informací, že si k nim část veřejnosti vytvoří fobii, respektive zažívá placebo efekt. Hygiena řešila případy, kdy přijela měřit stížnosti na infrazvuk, naměřila hodnoty hluboko pod limitem – třeba jen 26 decibelů – a pak udělala test. Nechali turbínu tajně vypnout. Když se stěžovatelů zeptali, zda je zvuk stále ruší, odpověděli, že ano. Ten zvuk tam reálně nebyl, ale lidská psychika, napjatá z obav, si ho projektovala.

Zůstaňme ale u fyziky. Turbíny se staví stále vyšší, mají mnohem delší lopatky. Není to tak, že čím větší kolos postavíte, tím větší hluk aerodynamika vyrobí?

Fyzika funguje přesně opačně, než jak to popisujete. Právě proto, že moderní turbíny jsou vyšší a mají delší lopatky, mohou rotovat mnohem pomaleji, aby vyrobily stejné nebo větší množství energie. A je to právě rychlost rotace, co vytváří svist a aerodynamický hluk. Když si na zahradu pořídíte malý domácí větrník, bude se točit velmi rychle a bude překvapivě hlučný. Velký stropní větrák s pomalou rotací je tišší. U starších, stejně jako dnešních elektráren ale platí, že musejí dodržovat hlukové limity, které jsou jasně stanoveny. V každé lokalitě se musí ještě před výstavbou provádět důkladná měření a výpočty hluku. A hluk se kontroluje i po dokončení stavby a pokud by neodpovídal normám, bude muset být provoz elektráren omezen.

Co ale vrzání, skřípání a pískání opotřebovaných ložisek? Sliby o údržbě slýcháme všichni, ale jakmile investor postaví elektrárnu a zkasíruje dotace, často ho přestane zajímat, jestli to lidem za humny skřípe.

Tady je potřeba podívat se na čistě ekonomickou motivaci toho investora. Zanedbaná elektrárna, které skřípou ložiska a má opotřebované díly, ztrácí účinnost. Vyrábí méně energie a investor tak přímo přichází o peníze. Nedává žádný ekonomický smysl nechat technologii za desítky milionů zchátrat, aby mu generovala ztrátu. Soudný provozovatel ji udržuje ve špičkovém stavu, protože jedině tak se mu investice včas vrátí. Kvalitní servis je navíc podmínkou bank, které tyto projekty financují.

Pořád se ale bavíme o obřích stavbách na zelené louce. Proč musíme hyzdit českou krajinu? Proč se to nestaví v průmyslových zónách nebo na střechách obřích skladovacích hal a paneláků, kde to nikomu vadit nebude?

Stavět větrníky na střechách paneláků nedává technologický smysl. Proudění vzduchu ve městech je rozbité okolní zástavbou, malé turbíny by tam nevyrobily téměř nic a elektřina by z nich byla neúměrně drahá. Průmyslové zóny se využívají, pokud to větrné podmínky, územní plány a hygienické limity dovolí, tedy spíš výjimečně.

Postavit větrníky ve volné přírodě je ale také zásah do krajiny nebo ne?

Pokud jde o stavby v krajině, tak ano, je to zásah do horizontu a každý má právo říct, že se mu to nelíbí. Zásadní rozdíl oproti jiným zdrojům je ale v tom, jak s tou půdou zacházíme. Když postavíte na poli větrníky, musíte mezi nimi dodržet rozestupy stovek metrů. Půda pod nimi a mezi nimi nezůstane mrtvá, zemědělci tam dál normálně pěstují plodiny či chovají zvěř. Nezabírají se hektary orné půdy jako v případě velkých solárních parků. A na rozdíl od povrchových dolů na uhlí se dá větrná elektrárna po skončení životnosti jednoduše demontovat a krajina se uvede do původního stavu.

P.S. Umí úsporný dům opravdu ušetřit dost energie na vytápění a chlazení? Opravdu to potřebuji? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.