Většina kamen a kotlů umožňuje sekundární přívod vzduchu. Zvyšuje výhřevnost, udržuje čisté sklo a spaluje všechen popel

Čísla nelžou

Technika spalování dřeva se dá popsat poměrně přesnými čísly. Jeden kilogram dobře vysušeného listnatého dřeva obsahuje přibližně 15 MJ energie, což odpovídá zhruba 4,2 kWh. Moderní konvekční nebo sálavá kamna s účinností kolem 80 procent z této energie dokážou využít 3,3 až 3,5 kWh. Při špatné obsluze ale může účinnost může spadnout klidně až na 50 procent. To znamená, že na získání stejného množství tepla je potřeba dvojnásobné množství dřeva. Domácnost, která by při správné technice spálila například 3 kubíky dřeva za zimu, může ve skutečnosti spotřebovat 6 kubíků. A při současných cenách to znamená rozdíl v řádu tisíců až desítek tisíc korun za jedinou topnou sezónu.

Klíč je v přívodu vzduchu

Ztráty při nesprávném spalování se dají vysvětlit snadno. Při nízkých spalovacích teplotách se neuvolní všechny těkavé plyny, které tvoří větší část energetického obsahu dřeva. Při příliš velkém přívodu primárního vzduchu totiž plamen spalovací komoru ochlazuje a brání kompletnímu prohoření plynné fáze. Při nedostatečném přívodu sekundárního vzduchu se tyto plyny nespálí nad ohněm, což vede k zakouření skla a zvýšené tvorbě sazí i dehtu. Ve skutečnosti je průměrné domácí spalování často tak neefektivní, že více než jedna třetina energie dřeva uniká komínem ve formě nespálených uhlovodíkových sloučenin. Moderní kamna tomu brání pomocí více přívodů vzduchu. Primární vzduch přichází zespodu a slouží k rozhoření dřeva a k udržení žhavé vrstvy. Sekundární vzduch je předehříván v tělese kamen a vstupuje nad ohništěm. Jeho úkolem je zapálit těkavé plyny a vytvořit nad palivem druhý, často vizuálně velmi výrazný stupeň spalování. Právě tento stupeň je klíčem k účinnosti nad 75 procent. Bez sekundárního spalování se kamna chovají podobně jako staré plechové přímotopy na dřevo, rychle hoří, málo hřejí a silně kouří.

Kdo se má v těch páčkách vyznat

Problém nastává v tom, že většina uživatelů považuje primární a sekundární vzduch za „více méně podobné páčky“, které se otevírají a zavírají intuicí. Jenže fyzika spalování dřeva má jasná pravidla a pokud chce uživatel zvýšit účinnost, minimalizovat popel a dosáhnout čistého skla i komínu, musí se naučit s těmito přívody vzduchu pracovat přesně. Správná technika vede k tomu, že po dohoření je v topeništi jen tenká, prakticky prášková vrstva popelovin o hmotnosti několika gramů. Sklo zůstává světlé a z komína vychází minimální množství viditelného kouře. Nesprávná technika má za následek četné saze, tmavou skleněnou plochu, dehtování komína a velmi nízkou účinnost.

I úplný laik může snížit spotřebu dřeva

První fáze spalování, tedy zatápění, vyžaduje otevření obou vzduchů. Primární vzduch musí dodat rychlý kyslíkový impuls, který rozžhaví spodní vrstvu paliva. Sekundární vzduch v této chvíli ještě neplní svůj plný spalovací účel, ale zabraňuje zakouření skla, protože zajišťuje proudění nad ohněm. Typická doba této fáze je pět až deset minut. Fyzikálně jde o rychlé zvýšení teploty spalovací komory na hodnotu kolem 400–500 °C, při níž začíná intenzivní uvolňování těkavých frakcí dřeva. V této teplotní oblasti se také začíná projevovat efekt předehřívaného sekundárního vzduchu, který se může ohřívat až na 200–300 °C. Jakmile dojde k rozhoření celého objemu přiloženého dřeva, je nutné primární vzduch začít stahovat. Pokud zůstane otevřený, proud studenějšího vzduchu ochladí spalovací komoru a zpomalí reakci spalování plynů, která typicky probíhá při teplotách kolem 800–1000 °C. Sekundární vzduch se naopak ponechá otevřený. V této fázi je nejdůležitější právě jeho přítomnost, protože bez něj zůstane účinnost kolem 50 až 60 procent. Správně nastavený sekundární vzduch vede k ohnivému prstenci nebo k jasným plamenům nad poleny. To je známka efektivního spalování plynných uhlovodíků.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

„Spolehlivý ultralehký stan dnes pořídíte za zlomek ceny,“ radí zkušený cestovatel

Moc vzduchu může paradoxně škodit

Když je primární vzduch uzavřen, oheň se stabilizuje. Polena nehoří odspodu, ale hoří především v plynné fázi nad sebou. Přítomnost sekundárního vzduchu způsobuje, že plameny získávají modravý až světle žlutý charakter a sklo zůstává čisté. Pokud by sekundární vzduch byl uzavřen příliš brzy, spalování by probíhalo jen v první fázi, což vede k výrazně vyšší tvorbě popela i sazí. Rozdíl mezi správným a nesprávným nastavením se dá demonstrovat jednoduše: správné nastavení vede k tomu, že z 1 kg dřeva zůstane přibližně 0,005–0,01 kg jemného popela. Nesprávným nastavením může zůstat 0,1–0,2 kg nespálených zbytků, tedy až dvacetkrát více. Dohořívací fáze nastává ve chvíli, kdy v ohništi zůstávají pouze uhlíky a již nedochází k výraznému uvolňování plynů. V této etapě je možné primární vzduch mírně pootevřít, aby uhlíky postupně dohořely. Sekundární vzduch může být ponechán zčásti otevřený, ale jeho role je menší. Pokud by byly oba přívody uzavřeny příliš brzy, uhlíky by zhasly a zůstaly by nevyužité, což opět snižuje celkovou účinnost spalování. Moderní kamna jsou konstruována tak, že při správném vedení vzduchu dohoří uhlíky téměř beze zbytku a zanechají za sebou jen minerální materiál bez organických složek.

To nejdůležitější na závěr

Po úplném dohoření je nutné uzavřít obě vzduchové klapky, jinak komín začne fungovat jako ventilátor, který vysává z místnosti teplo. Komínový tah může v zimě dosahovat citelné úrovně, což při otevřeném přívodu vzduchu znamená ochlazování interiéru a snížení účinnosti kamen i po jejich vyhasnutí. Pokud tedy sání neuzavřeme, začneme si paradoxně domov ochlazovat.

P.S. Zajímáte se o moderní způsoby vytápění a výrobu energie svépomocí? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.