Na zahradě si postavil vířivku celou ze dřeva. Levným řešením inspiroval spoustu lidí kolem sebe

Zajistil konstrukci tak, aby unesla tlak vody

Stavbu vířivky chtěl mladík pojmout co nejvíce jednoduše. Vytvořil proto pevnou dřevěnou nádobu o rozměrech zhruba 180 x 180 centimetrů, která unese tlak stovek litrů vody. Konstrukce musela být dostatečně pevná, aby se pod váhou vody nerozevřela, a zároveň dostatečně těsná, aby voda neunikala. Jako nosnou část použil impregnované hranoly, které položil na zem tak, aby vytvořily základní rám a zvedly budoucí vířivku nad terén. Tím zabránil přímému kontaktu dřeva s vlhkou půdou, což výrazně prodlouží životnost celé konstrukce. Na tento základ následně přišla podlaha z překližky, kterou slepil a zatížil, aby se jednotlivé desky spojily do jednolité plochy.

První chyba

Stěny vířivky postavil z palubek s perem a drážkou. Ideální by byl cedr, který je přirozeně odolný vůči vodě a hnilobě, ale kvůli ceně zvolil levnější variantu a počítal s důkladným utěsněním a nátěrem. Jednotlivé palubky slepil voděodolným lepidlem a stáhl svěrkami, aby vznikly čtyři velké panely. Už v této fázi se ukázalo, že trpělivost je klíčová. Nedostatečně vyschlé spoje se později rozlepily a bylo nutné je znovu vyztužit. Každý panel následně ořízl tak, aby měl rovné hrany a přesné rozměry. 

Samotné panely nestačí

Tlak vody působí obrovskou silou a dokáže konstrukci postupně roztlačit. Proto kolem dřevěných stěn postavil nosnou konstrukci podobnou běžné stěně domu. Použil hranoly jako spodní a horní rám a mezi ně vložil svislé stojky. Tím vytvořil pevnou kostru, do které následně zasadil slepené palubkové panely. V rozích přidal další výztuhy a spoje důkladně prošrouboval. Navíc mezi konstrukční prvky vložil širší prkna, která působí proti tlaku vody směrem ven. Právě tato dodatečná výztuž se ukázala jako zásadní, protože při prvním napuštění se některé spoje začaly mírně rozestupovat. Pokud byste si levnou vířivku raději koupili, aktuální ceny na českém trhu si můžete prohlédnout zde.

Velkou kapitolou bylo těsnění

Dřevo samo o sobě není dokonale vodotěsné, zvlášť pokud není profesionálně opracované. Spoje mezi stěnami, rohy i napojení podlahy tak byly nutné vyplnit silikonem. Mladík použil velké množství stavebního silikonu a později i tekutý gumový nátěr, kterým natřel celý vnitřek vířivky až po plánovanou výšku hladiny. A právě první test s vodou odhalil slabá místa. Jakmile hladina dosáhla první spáry mezi palubkami, začaly se objevovat drobné úniky. Řešení spočívalo v dodatečném zatmelení všech přechodů a aplikaci několika vrstev těsnicího nátěru. Tento krok nelze podcenit. Je lepší počítat s tím, že bude potřeba více času i materiálu, než si člověk na začátku myslí.

Ohřev vody mimo vířivku

Místo drahého elektrického systému zvolil nadšenec jednoduché řešení založené na cirkulaci vody přes měděné trubky vedené nad ohništěm. Do stěny vířivky instaloval průchodky, kterými voda odchází k čerpadlu a následně do spirály z měděné trubky umístěné nad cihlovým topeništěm. Zahřátá voda se poté vrací zpět do vířivky. Systém je jednoduchý, ale vyžaduje opatrnost. Teplota vody vystupující z trubky může být velmi vysoká, proto je důležité zajistit dostatečnou cirkulaci a vyhnout se přímému kontaktu s výstupem. Také je nutné používat materiály vhodné pro vysoké teploty a myslet na bezpečnostní vzdálenost od hořlavých částí konstrukce.

Finální napuštění bylo napínavé

Téměř na konci práce ještě doplnil interiér vířivky jednoduchými sedáky z prken, které upevnil do rohů. Při jejich návrhu myslel na to, že v rozích jsou nosné výztuhy, a proto bylo nutné v sedácích vytvořit výřezy. Sedáky musí být dostatečně pevné, aby unesly váhu člověka, a zároveň by měly mít zaoblené a obroušené hrany, aby nehrozily třísky. Povrch celé vířivky několikrát natřel ochranným nátěrem proti vlhkosti a následně aplikoval vodoodpudivý přípravek. Po několika hodinách oprav a těsnění konečně vířivku naplnil až po plánovanou úroveň. Tentokrát konstrukce držela a voda zůstala uvnitř. Ohřev sice nebyl okamžitý a dosažení příjemné teploty trvalo několik hodin, ale systém fungoval. Praktickou zkušeností bylo zjištění, že správné rozmístění vstupů a výstupů vody je zásadní pro rovnoměrné zahřívání. Také se ukázalo, že je vhodné mít instalovaný vypouštěcí ventil pro snadnou výměnu vody.

P.S. Jak v novostavbě ohřát vodu za minimum nákladů na energie? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 11. – 19. dubna 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.