Vlastní byt si zvládl pořídit v 21 letech a vydělal na něm 3 miliony. Inspiruje ostatní mladé

Lukáši, zní to skoro jako zázrak, jak se vám to povedlo?

Tak zázrak to určitě není, ale je to postaveno na strategii a předpokladu, že pokud něco chci, tak si za tím jdu a ono se mi to pak splní. Spousta lidí kolem mě si pořád na něco stěžuje a říkají, že to nejde, ale kdyby ten čas, který tráví fňukáním investovali raději do vzdělávání a do práce na nějakých projektech, tak jsou úplně jinde a nejspíš se jim podaří naplnit všechny své sny. Ty možnosti jsou posledních 10 let opravdu až neuvěřitelné a sám se divým, že je lidé tak málo využívají.

Začněme od začátku, jak vás vůbec napadlo se v tak brzkém věku odstěhovat?

Pro mě to nebylo zas tak brzo. Měl jsem chuť a zájem bydlet ve svém a být za sebe plně odpovědný. Myslím, že mi to také docela hodně dalo a lecčemu naučilo. A to pomíjím fakt, že jsem díky tomu i získal poměrně velké jmění, na které se mnohdy lidé nedosáhnou vlastním přičiněním ani za celý život.

Chodil jste na brigády?

Ne, nikdy jsem nebyl na žádné brigádě. Za to si mě občas lidé dobírají, ale je to paradox, mě přijde, že brigády spíš berou čas. Soustředil jsem se už od svých 15 let na vlastní podnikání. Sice jsem to tenkrát musel ještě dělat na rodiče, protože jsem nebyl plnoletý, ale to ničemu nevadilo. V tom věku už je člověk schopen dělat mnohem zajímavější věci, než někde doplňovat banány v supermarketu do regálu. A já protože jsem se vždy orientoval na počítače, tak jsem od malička hrál počítačové hry a pak jsem pomalu začal programovat a tvořit vlastní aplikace a webové stránky.

Tím jste si dokázal vydělat na vlastní byt?

Zas až tak bych to nezjednodušoval, ale postupně se k tomu dostanu. Byla to doba kdy jsme byli na střední škole a spolužáci se věnovali víceméně chození do hospody nebo na hokej. Já jsem víc času trávil doma samostudiem. Učil jsem se praxí, tvořil jsem různé jednoduché webové stránky ale i složitější systémy. Pak jsem si říkal, že bych mohl zkusit sehnat nějaké skutečné zakázky, protože kam jsem přišel všude se mi zdálo, že je prostor pro zlepšení. A tak jsem začal ty lidi oslovovat.

Jakým způsobem? Posílal jste e-maily?

Ne, nic takového. Vždy to bylo na úrovni nějaké situace, ve které jsem se vyskytl a prostě jsem vymyslel, jak by se to dalo zlepšit, zeptal jsem se komu to tam patří a jestli se s ním mohu setkat a pak jsem mu vysvětlil své řešení a nabídl, že bych s tím byl ochoten pomoci.

O co konkrétně se jednalo?

Například herna, kam jsem chodil na bowling. Tenkrát tam ještě neměli ani objednávkový systém, nabídl jsem jim, že jim vytvořím nějaký jednoduchý systém, aby lidé věděli kdy je volná která dráha a nemuseli pořád volat telefonem. Byl jsem jedním z nich, protože jsem tam občas zašel si zahrát. Ale štvalo mě, jak je to pozadu. Dnes už to všem přijde normální, ale mě tenkrát nepřišlo. A nebo jsem šel do nějakého obchodu kam jsem chodíval a nabídl jim, že jim udělám e-shop, aby mohli prodávat i na internetu. A tak jsem dostával zakázku za zakázkou.

Tím jste si vydělával?

Tím jsem hlavně získal kvalifikaci, praxi a zkušenosti. Takže když mi bylo 20 tak už jsem byl na úrovni, do které se moji vrstevníci dostali třeba až o pět až deset let později, když dokončili vysokou školu a šli do praxe, tak pak teprve v té praxi získávaly ty zkušenosti, které jsem dávno měl, protože jsem je začal získávat mnohem dřív. A také to byla doba kdy jsem byl schopen u počítače kvůli tomu prosedět noci. Moji zákazníci si mě hýčkali, protože jsem udělal vše co bylo potřeba, v termínu a za pár korun. Mě tenkrát přišlo, že mě platí královsky a oni zase si museli myslet že jsem blázen, že si říkám tak málo. Dnes to vidím úplně z jiného pohledu a musím se tomu smát.

Šetřil jste?

Docela ano, měl jsem jasný cíl, že chci být co nejdřív finančně nezávislý a odstěhovat se do vlastního. A to se mi povedlo v mých 21 letech už vcelku bez problémů. Koupil jsem si vlastní byt.

Jak jste postupoval?

Normálně na inzerátech jsem si našel pár bytů v lokalitě, kterou jsem měl rád a vybral si byt 2+1, který byl tehdy za cenu asi 1,3 milionu korun. Dnes je to neuvěřitelná cena, tenkrát to byla normální cena. Většinu peněz už jsem měl našetřenou z projektů, které jsem dělal pro své klienty. Dělal jsem toho hodně současně a moc jsem neutrácel. Malou část, asi 200 tisíc korun mi k tomu půjčili rodiče, to mi chybělo. Podepsali jsme smlouvu u notáře a byt byl můj.

Bydlíte v něm pořád?

Ale kdepak, dnes už jsem dávno jinde. Ale ten byt pořád vlastním. A nejlepší na tom je, že jeho cena od té doby naprosto neskutečně stoupla. Dnes se takový byt na téže lokalitě pohybuje v ceně kolem 4 milionů, i více. Znamená to, že jsem na tom bytě už teď za těch třeba 10 let vydělal 3 miliony. To je v podstatě 300 tisíc korun každý rok. Podělte si to na měsíce a už teď bych si mohl říct že jsem z toho měl jakousi virtuální rentu 25 tisíc korun měsíčně. Víte co je vtipné? Mnoho mých vrstevníků za takové peníze ještě před pár lety chodilo do práce. Když si připočtu nájem, který mi posledních několik let dávají nájemníci, kteří tam jsou nyní místo mě, tak jsem asi na 40 tisících měsíčně a to už je v podstatě dnešní plnohodnotný průměrný plat.

To zní skvěle a inspirativně. Je něco, co byste udělal jinak?

Možná bych tenkrát do těch nemovitostí investoval víc, protože jsem asi dva roky na to měl další příležitost, ale to už bych si musel vzít hypotéku, bylo to o hodně víc peněz, tak jsem to minul. Ale z dnešního pohledu myslím, že i s tou hypotékou by to dávalo smysl a vydělal bych na tom. Ceny nemovitostí letí tak prudce nahoru, že to tu hypotéku úplně ladně přebije. Vlastně kdo má odvahu a jde do vlastní nemovitosti s hypotékou tak si myslím, že nemůže na tom prodělat. Ale nechci nikoho navádět aby mi pak někdo nevyčetl, že jsem blbě poradil. Nevím, co bude za rok, pět, deset.

Ale dnes jsou ceny nemovitostí úplně jinde, nebo ne?

Myslíte z hlediska dostupnosti pro mladé?

Ano

To sice jsou, ale uvědomte si, že tenkrát se taky platily jiné peníze za práci. Já jsem tenkrát měl mnohem menší hodinovku, než bych si dnes řekl i kdyby mi bylo 15 let. Takže ta cena bytu, kterou jsem tehdy platil odpovídala dnešním podmínkám a dnešním platům. Myslím si tedy, že mladí dnes sice mají horší přístup k nemovitostem protože jsou nominálně dražší, nicméně jsou schopni si přijít na mnohem lepší peníze. Jak to máme u nás na firmě, když přijde mlaďoch, který ukáže, že fakt umí a že se snaží, tak nemáme problém mu dát stejné peníze jako seniornímu manažerovi. Prostě neplatíme za to jak kdo je starý nebo jaký má titul, ale podle toho, jakou nám přinese přidanou hodnotu. Takže si myslím, že i dnes mladí když budou chtít a přestanou „šudlat“ prstem na mobilu Instagram a místo toho se zamyslí nad tím, co by mohli dělat přínosného a výnosného, tak problém s nedostupností bydlení zmizí do pár let. A celkově to pozvedne zdejší ekonomiku.

To je velmi inspirativní pohled, díky za něj. Díky i za Váš čas.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.