Vlastní vodní elektrárnu si pořídil u Havlíčkova Brodu. Dokáže mu vyrobit 130 MWh elektřiny ročně

Chce to změnu

Pavel je vystudovaný energetik. Patnáct let pracoval pro ČEZ na velkých zdrojích. Znal plánování výkonu, dispečink i odpovědnost za stabilitu sítě. Na začátku kariéry se několikrát dostal na malé vodní elektrárny v Karlovarském kraji, a právě tam ho to oslovilo. Vedle tepelných a jaderných zdrojů působila malá voda jako poctivé a klidné řemeslo. Voda teče, turbína se točí, energie vzniká bez spalování. Už tehdy si říkal, že až bude starší, klidně by dělal hrázného na malé vodní elektrárně. O tom, že by si ji jednou koupil, tehdy však ještě neuvažoval.

Lepší než peníze na spořáku

Rozhodnutí nepřišlo náhle. Pavel už pět let jezdí elektromobilem. Když zjistil, že se elektrárna prodává, podíval se do mapy. Necelého půl kilometru odsud se staví obchvat silnice I/19 směrem na Tábor a Plzeň. Frekventovaná trasa, která tu bude dlouho. Výroba čisté energie a možnost nabíjení by tady dávala smysl. Říkal si také, že období sucha nemůže trvat věčně, sedm krav tučných, sedm hubených, a že voda se vrátí. Byl v tom ale ještě jeden důvod. V době, kdy jsou úspory v bance jen číslem na obrazovce, chtěl mít něco konkrétního. Elektrárnu nebral jako rychlý výnos, ale jako dlouhodobý projekt a způsob, jak uložit celoživotní úspory do něčeho hmatatelného. Nakonec se tedy rozhodl a elektrárnu koupil.

Co jsem to vlastně pořídil?

Při výstavbě stála přibližně deset milionů korun, Pavel ji pořídil za pět. Elektrárna má instalovaný výkon 55 kW. Po jedné z povodní se zvedlo dno odtokového kanálu a zmenšil se spád. A právě rozdíl hladin je u malé vodní elektrárny zásadní, každý centimetr znamená výkon. Dnes tak zařízení jen výjimečně dosáhne nominálních 55 kW a běžně se pohybuje kolem 30 až 33 kW. Bez vybagrování odtoku se na původní hodnoty nevrátí. Pavel zároveň plánuje úpravu vtoku, aby voda proudila co nejplynuleji a nevznikaly zbytečné ztráty. Sám ale otevřeně říká, že v malých vodních elektrárnách je začátečník. Velkou energetiku zná do detailu, tady se učí za pochodu. Techniku, provoz i právní pravidla, která jsou kolem vody překvapivě přísná a složitá.

Nonstop provoz

Srdcem elektrárny je Kaplanova turbína s rozváděcími i natáčecími lopatkami. Ovládání je hydraulické a generátor je asynchronní stroj roztáčený proudem vody, jehož otáčky brzdí magnetické pole sítě. Rovnováha nastává kolem 3000 otáček za minutu. Pokud by elektrárna neměla kam dodávat energii, hrozilo by její přetočení, proto je vybavena bezpečnostním mechanismem se závažím, který při výpadku napájení lopatky automaticky uzavře. Ložiska se mažou každých 800 motohodin speciální vazelínou určenou do vlhkého prostředí. Pavel sleduje teploty, otevření lopatek i výkon a po převzetí zavedl dálkové řízení přes Wi-Fi a VPN. Elektrárna běží nepřetržitě. Když je doma, když jde do práce, když je večer v kině i když spí. Tedy pokud je voda.

Množství vody rozhoduje

Roční výroba se v silnějším roce může pohybovat kolem 130 MWh, všechno ale závisí na vodě. Systém reaguje i na milimetrové změny hladiny a automaticky upravuje otevření lopatek. Při běžném provozu může část energie pokrýt vlastní spotřebu (například nabíjení auta) a zbytek putuje do distribuční sítě. Když je vody méně, výkon klesá. Když přijde vydatný déšť, může se naopak objevit problém s množstvím nečistot. Vodní elektrárna ale není jedinou cestou, jak si vyrábět vlastní elektřinu. V Česku jsou dnes mnohem dostupnější například fotovoltaické elektrárny. Na jejich aktuální ceny se můžete podívat například tady.

Máme na to předpisy

Voda sice přináší energii, ale i starosti. Při prudkém stoupání hladiny po deštích nebo vichřici připlouvají větve, celé kmeny, ale i PET lahve, boty nebo tenisové míčky. Někdy je rozumnější elektrárnu na několik desítek hodin vypnout, než riskovat její ucpání. Dokud je dřevo ve vodě, je součástí řeky. Jakmile ho vytáhnete nad hladinu, stává se odpadem a musí se řešit podle zákona. Provoz je navíc přísně regulovaný, stanovený minimální průtok přes jez, maximální odběr do náhonu i postup při povodních a suchu. Vodní energetika má i své odpůrce, zejména mezi rybáři. První setkání nebyla jednoduchá. Diskuse o průtocích, migraci ryb a dopadech na řeku trvaly hodiny. Pavel přiznává, že než si vzájemně vyjasnili postoje, vyžadovalo to hodně trpělivosti a naslouchání. Zvažuje proto vybudování rybího přechodu, který by migraci usnadnil a pomohl zmírnit napětí.

Čísla bez iluzí

Elektřinu prodává do sítě, při odstávkách ji zase odebírá. Výkupní cena se pohybuje kolem 1 až 1,10 Kč za kilowatthodinu, k tomu náleží zelený bonus přibližně dvě koruny za kWh (pozn. redakce – výkupní ceny a zelené bonusy se mohou lišit podle roku uvedení zdroje do provozu a aktuální legislativy). Při výrobě kolem 130 MWh ročně vychází návratnost zhruba na patnáct let, a to s rezervou na údržbu, bagrování i další úpravy. Není to tedy rychlá investice ani jistota bez rizika, ale dlouhodobý projekt.

Doprava zdarma

Pavel říká, že elektromobil je jen tak čistý, jak čistá je elektřina, kterou ho nabíjíme. Proto chce na pozemku instalovat wallbox a časem možná i výkonnější nabíjecí bod. Ekonomicky to může dávat smysl, protože cena za nabíjení bývá vyšší než samotná výkupní cena elektřiny. Představa je jednoduchá: přijede, připojí auto, udělá práci a odjede s energií, která právě protekla turbínou.

Vyplatí se vlastnit vodní elektrárnu?

Malá vodní elektrárna u Havlíčkova Brodu není velký zdroj, ale pokud je voda, vyrábí nepřetržitě. Není to pasivní investice, která „leží a vydělává“. Je to zařízení, které reaguje na řeku, vyžaduje každodenní pozornost, technické znalosti i papírování, a přesto funguje tiše a vytrvale. Spojuje Pavlovu zkušenost z velké energetiky s konkrétní technikou, kterou má přímo pod rukama. A právě proto mu to dává smysl.