Porovnali jsme výdaje dvou rodin na Brněnsku. Nehledě na povolání dokáže Markova rodina ušetřit každý měsíc o 14 000 Kč víc

Marek a jeho život klasického měšťáka

První rodina žije na okraji Brna v rodinném domě, kterého by si kolemjdoucí možná ani nevšimli. Dům není architektonickým skvostem, nemá velkou zahradu ani terasu s výhledem do krajiny, ale stojí na místě, které si jeho obyvatelé zamilovali hned. Markova rodina se sem přistěhovala před několika lety, když se rozhodovali žít poblíž města. Marek pracuje v oblasti IT a část týdne tráví doma, jeho žena Klára dojíždí do kanceláře ve městě. Mají dvě děti na prvním stupni základní školy. Každé ráno děti jezdí MHD do školy, kroužky mají v docházkové vzdálenosti a běžné pochůzky zvládají bez složitého plánování. 

Petr žije vysněný život mnoha lidí

Druhá rodina bydlí asi čtyřicet minut jízdy autem od Brna na vesnici. Jejich dům je výrazně větší, moderní, s prostornou zahradou a technickým vybavením, které odpovídá současným trendům. Petr a Jana chtěli bydlet v klidu, mimo ruch města, s dostatkem prostoru pro děti i pro sebe. Oba pracují ve městě a každý den dojíždějí. Děti vozí do školy a na kroužky autem, protože jiná možnost prakticky neexistuje. Zahrada je místem, kde tráví víkendy, a dům je přesně takový, jaký si vysnili. Na začátku měli pocit, že našli ideální kompromis mezi kvalitou bydlení a dostupností města. Pozemek byl levný, dům nový a okolí tiché. Dojíždění brali jako cenu, kterou jsou ochotni zaplatit za větší komfort.

Obě rodiny se na první pohled neliší příjmem ani vzděláním

Rozdíl mezi nimi se dlouho zdál být hlavně otázkou osobních preferencí. Teprve když jsme jejich životy a rozpočty položili vedle sebe, začalo být zřejmé, že volba bydlení má mnohem hlubší dopad, než se zdálo. Zatímco Petr s Janou mají vyšší měsíční náklady spojené s provozem domu, dopravou a každodenní logistikou, Markova rodina má výrazně nižší fixní výdaje. Rozdíl není v tom, že by Marek vydělával víc nebo že by Klára lépe hospodařila. Rozdíl je v tom, že jejich způsob života je levnější. Každý měsíc jim zůstává zhruba o 14 tisíc korun víc než rodině na vesnici. Ne proto, že by si něco odpírali, ale proto, že méně utrácejí za věci, které jsou pro druhou rodinu nutností. Rodina, která si postavila skromnější dům na drahém pozemku blízko města, má každý měsíc víc dostupných peněz než rodina s větším a dražším domem na levném pozemku dál od města.

Hlubší pohled

Když se podíváme blíž na každodenní realitu obou domácností, rozdíly se začnou skládat jeden na druhý. Markova rodina provozuje jedno auto a často ho ani nepotřebuje. Děti se postupně učí samostatnosti, protože se mohou bezpečně pohybovat po okolí. Petr a Jana naproti tomu mají dvě auta, která jsou nutná, nikoli volitelná, a každý výpadek nebo nečekaný výdaj znamená zásah do rezerv. Čas strávený v autě se promítá nejen do únavy, ale i do dalších nákladů, které nejsou na první pohled vidět. Více plánování, více přesunů a méně flexibility vytváří tlak, který se postupně promítá do financí i do psychické pohody.

Jsou v plusu o 160 tisíc korun

Z dlouhodobého hlediska se rozdíl čtrnácti tisíc korun měsíčně mění v částku, která má zásadní vliv na budoucnost rodiny. Za rok jde o více než sto šedesát tisíc korun, za deset let o miliony. Markova rodina má možnost tyto peníze ukládat, investovat nebo je využít na zlepšení kvality života. Nejsou pod neustálým tlakem, že každé zvýšení nákladů ohrozí jejich stabilitu. Petr a Jana naopak často mluví o tom, že až děti vyrostou, situace se zlepší. Jejich současný životní model je postavený na předpokladu, že současná zátěž je dočasná. Problém je, že vyšší fixní náklady nikam nemizí a s přibývajícími roky se obvykle objevují nové výdaje spojené s údržbou domu i s potřebami dětí. Rozdíl mezi oběma rodinami se tak s časem nevyrovnává, ale spíš prohlubuje.

Může ušetřit 14 tisíc každý?

Markova rodina si nekoupila luxus, ale koupila si levnější způsob života. Rodina z vesnice si koupila komfort, ale spolu s ním i vyšší a trvalé náklady. Rozdíl 14 tisíc korun měsíčně se skládá z několika zcela konkrétních položek, které se opakují každý měsíc znovu a znovu. Menší dům blízko města znamená nižší účty za vytápění a elektřinu, rozdíl zhruba 2 tisíce korun měsíčně, méně peněz stojí i voda a běžný servis technologií. Markova rodina provozuje jedno auto, zatímco na vesnici jsou auta dvě nutností, což se promítá do paliva, servisu, pojištění i rychlejšího opotřebení, dohromady přibližně 4 až 5 tisíc korun měsíčně. Další peníze mizí v logistice kolem dětí, protože kroužky, škola i běžné pochůzky jsou u Markovy rodiny v docházkové vzdálenosti, zatímco dojíždění z vesnice znamená vyšší náklady na dopravu i čas rodičů, rozdíl zhruba 2 tisíce korun. Menší a jednodušší dům vyžaduje nižší rezervu na údržbu, opravy a zahradu, což představuje další 3 tisíce korun měsíčně, které Markova rodina nemusí odkládat. Zbytek rozdílu tvoří drobné, ale trvalé výdaje, jako jsou služby, energie navíc, provoz technologií a neplánované náklady, které se u většího domu a delšího dojíždění objevují častěji. Výsledkem není odříkání, ale fakt, že každý měsíc zůstává zhruba 14 tisíc korun k dispozici jen proto, že život kolem domu stojí méně.