Vypnuta další jaderná elektrárna kvůli horkům. Bojovníci proti Green Dealu mlčí

Už dvě jaderky v EU musely být vypnuty

Rumunská armáda musela na začátku srpna odpálit část břehu jednoho z ramen Dunaje, aby zajistila více vody pro chladicí systémy jaderné elektrárny Cernavoda. Ani toto mimořádné řešení však nestačilo a provozovatel elektrárny, státní společnost Nuclearelectrica, musel ve čtvrtek 13. srpna ráno v 8 hodin místního času zahájit řízené odstavování druhého reaktoru. První z bloků, které běžně pokrývají zhruba pětinu rumunské spotřeby elektřiny, stojí kvůli rekordně nízké hladině řeky způsobené vleklým suchem už od osmadvacátého července. S kritickým nedostatkem vody v Dunaji bojuje také sousední Maďarsko, kde se úřady aktuálně snaží průtok řeky uměle regulovat. Tamní premiér Péter Magyar na začátku srpna dokonce avizoval možnou úplnou odstávku elektrárny Paks, která zemi běžně dodává celou polovinu potřebné elektřiny a jejíž výkon v jednu chvíli klesl na pouhých 10 %.

Problémy hlásí i Francie, mocnost jaderné energetiky

Problémy s chlazením reaktorů se přitom nevyhýbají ani západní Evropě. Francie přišla během nedávných srpnových veder o 12 procent svého jaderného výkonu, což představuje výpadek celých 7,3 gigawattu. Dva tamní reaktory musely být plně odstaveny a další pracovaly pouze v omezeném režimu. Polovinu bloků v jedné z francouzských elektráren navíc zcela nečekaně vyřadily z provozu přemnožené medúzy v moři.

Sen o stabilní energii se rozplynul

V čem tedy při vysokých letních teplotách spočívá hlavní slabina jaderných zdrojů? Samotný reaktor je vůči venkovnímu horku odolný, zásadní potíže ovšem nastávají na konci výrobního procesu při odvádění tepla z kondenzátorů do řeky. Francouzský jaderný regulátor upozorňuje na dvě nejčastější příčiny problémů. Pokud má řeka příliš malý průtok, chybí vodě dostatečná chladicí kapacita. Pokud je navíc voda v řece už přirozeně příliš teplá, elektrárna do ní z ekologických důvodů nesmí vypouštět vůbec žádné další teplo.

Ticho jako po pěšině

Posměšných komentářů na nesmyslnost fotovoltaiky oproti jaderné energii znatelně ubylo. Z řad veřejnosti často zaznívalo tvrzení, že solární panely fungují v letních vedrech jen na 80 procent, nicméně jde v tomto případě o skutečný a realistický fakt. Výkon panelů se totiž v laboratořích běžně testuje při teplotě článku 25 stupňů Celsia a s každým dalším stupněm klesá dodaná energie zhruba o 0,3 až 0,5 procenta podle dané technologie. Když se pak v létě článek zahřeje na 65 stupňů, jeho výkon se může snížit o 12 až 20 procent. Sluneční záření je ale v těchto dnech natolik intenzivní, že fotovoltaika i přes technické ztráty vyrobí značné množství elektřiny a paradoxně tak pomáhá letní výpadky jaderných bloků velmi úspěšně nahrazovat.

Porovnání stability dvou zdrojů

Současná komplikovaná situace jasně ukazuje, že sázet dnes pouze na jeden nosný typ zdroje je riskantní a stabilní budoucnost spočívá ve vzájemné diverzifikaci. Pokud dojde k nečekanému výpadku masivního jaderného reaktoru o výkonu 1600 megawattů, energetický systém ztratí tuto klíčovou kapacitu v jediné vteřině a provozovatelé ji musí začít složitě nahrazovat. V dostatečně rozmanitém systému se naproti tomu slabiny jednotlivých zdrojů vzájemně vykrývají a výpadek jednoho článku neohrozí celkový chod rozvodné sítě. Jádro zde může pohodlně fungovat jako spolehlivý základ, přes den se k němu z domácností přidá levná solární energie, vítr pomůže v odlišných meteorologických obdobích a o rychlou regulaci se postarají velkokapacitní baterie. Pro náročnější dny bez slunce a větru spolehlivě poslouží zdroje jako plyn, bioplyn, případně vodní a přečerpávací elektrárny. Zásadní podmínkou pro tento moderní model je však velmi silná přenosová síť, která umožní okamžitou výpomoc mezi státy Evropy. Podle Mezinárodní energetické agentury po celém světě aktuálně čekají na připojení k síti projekty obnovitelných zdrojů a úložišť s úhrnným výkonem přesahujícím 2500 gigawattů. Evropská komise zároveň neustále apeluje na to, že právě chytrá úložiště energie budou stěžejní technologií pro budoucí stabilitu.

Tak honem postavit další jaderky

Jakékoliv rozhodnutí o stavbě nových jaderných bloků by měla vycházet z promyšlené dlouhodobé perspektivy, neboť jejich výstavba spolkne gigantické množství peněz. U moderního evropského reaktoru o výkonu 1000 megawattů vyjde jeho vybudování zhruba na 10 až 15 miliard eur. V případě zvažovaného projektu pro nové bloky Dukovany 5 a 6 úvodní podklady odhadují základní náklady na 10 až 12,5 miliardy eur za jeden blok. V pesimističtějším scénáři zahrnujícím překročení rozpočtu se však počítá s účtem až 14 000 či 15 000 eur za jediný instalovaný kilowatt výkonu.

Je elektřina z jaderky opravdu tak levná?

Když se tato finanční fakta podrobně rozpočítají, vycházejí z toho až překvapivé závěry. Modelová jaderná elektrárna za 12 miliard eur (což je částka, která reálně bude zcela jistě značně překonána), která by v praxi běžela na 90 procent své celosvětové průměrné kapacity, by za jediný den vyrobila 21,6 milionu kilowatthodin elektřiny. Pokud bychom počítali horizont provozu 10 let (což je doba, za kterou budou technologie alternativních zdrojů dávno úplně jinde), vyprodukuje za tuto dobu 78,84 miliardy kilowatthodin. Cena samotné investice za stavbu betonu a oceli rozpočítaná na jednu takovou kilowatthodinu vyjde na 15,2 eurocentu. Při modelovém kurzu 25 korun za euro by to znamenalo cenu 3,80 koruny za kWh pouze za samotné postavení elektrárny. Po přičtení odhadovaných variabilních nákladů na nezbytný provoz, pravidelnou údržbu zaměstnanci a dodávky paliva ve výši 15 eur za megawatthodinu by se celková cena za deset let zkušebního provozu vyšplhala na 16,7 eurocentu, tedy přibližně 4,18 koruny za jednu kilowatthodinu (pro srovnání větrníky jsou už nyní schopny vyrábět elektřinu za přibližně 3 koruny za kWh). Zdaleka navíc nejde o konečné číslo, protože tento výpočet nezahrnuje drahé náklady půjčeného kapitálu, nasčítané úroky během letité stavby ani nevyhnutelné výdaje na složité vyřazení budovy z provozu na konci její životnosti. Ostatně analytická společnost Lazard ve svém srovnání pro rok 2026 jasně upozorňuje na to, že nově budované obnovitelné zdroje mají už v tuto chvíli nižší nákladovou základnu než všechny nově stavěné jaderné projekty.

Iluze desítek let provozu

Ekonomický i logický smysl by jádro dávalo výlučně v momentě, kdy si astronomické náklady rozložíme do mnoha po sobě jdoucích desetiletí. Pokud velká elektrárna vyrábí potřebnou energii čtyřicet let, klesne prvotní podíl úvodní investice na kilowatthodinu na snesitelnějších 3,8 eurocentu. Při šedesátiletém provozu už ale spadne na mnohem přívětivější 2,5 eurocentu. Na rozdíl od dob stavby prvních jaderek se však nacházíme ve zcela jiné realitě. Jsme schopni už nyní vyrábět elektřinu ze zelených zdrojů, které nepotřebují k provozu žádné suroviny ani palivo. Vývoj těchto zdrojů navíc udělal za posledních 10 let neskutečný pokrok. Pracovat s horizontem 60 let pro provoz elektrárny je proto iluzí. Výstavba nových reaktorů tedy s ohledem na současný vývoj alternativní energetiky nedává naprosto žádný racionální smysl. Pokud bychom tyto prostředky investovali raději do vědy a výzkumu, získáme mnohem lepší, čistější a stabilnější zdroje energie, které navíc nebudou závislé na dovozu jaderného paliva z ciziny.

P.S. Jak v novostavbě ohřát vodu za minimum nákladů na energie? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.