Vyvlastňování soukromých pozemků je zpět. V tichosti chystaný zákon lidem omezí vlastnické právo

Po roce 1989 se česká společnost neshodla na mnohém. Na tempu reforem, na podobě státu, na míře solidarity. Na jedné věci ale panovala a dodnes panuje mimořádně silná shoda. A to že vlastnické právo je nedotknutelné. Dům, byt, pozemek, to nejsou jen položky v katastru, ale symbol svobody, bezpečí a návratu k normálnosti po dekádách, kdy bylo možné o majetek přijít rozhodnutím státu. Právě proto je dnes debata o 13. novele nového stavebního zákona tak výbušná. Nejde totiž jen o technickou úpravu povolovacích procesů. Jde o zásah do samotného základu společenské dohody, na které polistopadové Česko stojí.

Projednání ve zrychleném režimu, aby se k tomu nikdo moc nevyjadřoval

Novela, která je v Poslanecké sněmovně projednávána ve zrychleném režimu, přináší zásadní posun v chápání veřejného zájmu. Pod hesly o zrychlení výstavby a řešení bytové krize výrazně posiluje postavení velkých developerských projektů, zejména investiční výstavby bytových domů určených k pronájmu. Takzvané BTR projekty, tedy byty stavěné nikoli pro vlastní bydlení, ale jako investiční produkt, se dostávají do centra legislativní ochrany. A spolu s tím se otevírá něco, co ještě nedávno znělo jako nemyslitelný scénář a to vyvlastnění soukromého majetku ve prospěch komerční bytové výstavby.

Vyvlastnění přitom v českém právním prostředí nikdy nebylo tabu absolutně. Bylo však chápáno jako krajní nástroj, použitelný pouze tehdy, když existuje zcela jednoznačný veřejný zájem, typicky dopravní infrastruktura nebo strategické stavby státu. A když selžou všechny ostatní možnosti dohody. Novela tento koncept zásadně rozmělňuje. Veřejným zájmem se nově může stát i rozsáhlý bytový projekt soukromého investora, pokud splní formální parametry a zapadne do politické představy o rozvoji území. Jinými slovy  komerční zájem může získat sílu veřejného zájmu.

Lidem ubyde možností, jak se bránit

Současně se oslabují další pojistky, které dosud chránily jednotlivce. Územní plánování se zbavuje odborné brzdy, roste vliv politického rozhodnutí a veřejnost má výrazně omezenější možnosti, jak se bránit změnám v okolí svého bydliště. Pokud se tato změna spojí s možností vyvlastnění, vzniká velmi silná kombinace. Nejprve se změní účel území, poté se projekt označí za potřebný a nakonec může přijít zásah do vlastnictví těch, kteří stojí „v cestě“.

A jak to bude vypadat v praxi?

Představme si majitele rodinného domu, který desítky let žije na okraji města. V okolí jsou zahrady, nízká zástavba, klid. Město se rozhodne, že právě tato lokalita je vhodná pro velký bytový komplex. Územní plán se změní bez hlubší odborné diskuse, projekt dostane politickou podporu. Pokud se vlastník odmítne dohodnout na prodeji, přichází možnost vyvlastnění. Náhrada může odpovídat tržní ceně, ale neodpovídá ztrátě domova, vazeb ani jistoty. Z právního hlediska vše proběhne korektně. Z lidského hlediska jde o zásadní zásah do života jednotlivce.

Další scénář se týká drobných vlastníků pozemků. Stačí několik metrů čtverečních, které chybí k „ucelení“ developerského záměru. Zatímco dnes je investor nucen vyjednávat, nově může argumentovat veřejným zájmem na výstavbě bytů. Rovnováha sil se dramaticky mění. Tam, kde dříve rozhodovala schopnost dohody, může rozhodnout zákon.

Komu tím prospějeme?

Zvláštní pozornost si zaslouží i to, komu má tento zásah sloužit. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě ve své analýze upozorňuje, že velká část povolených bytových projektů se dnes nerealizuje nikoli kvůli zdlouhavému povolování, ale kvůli ekonomice. Trh není ochoten akceptovat vysoké ceny nájmů a investoři vyčkávají. Jinými slovy zákon řeší problém, který ve skutečnosti neleží v legislativě, ale v cenách a dostupnosti bydlení. Přesto má umožnit zásah do vlastnických práv ve prospěch projektů, které budou sloužit především kapitálu.

Samotný proces projednávání novely vyvolává další otázky. Návrh má rozsah, který z něj fakticky činí nový zákon, přesto je projednáván ve zkráceném režimu, bez široké odborné debaty a bez přechodných ustanovení. Dotčené profesní organizace, obce i veřejnost upozorňují, že takto zásadní změna stavebního práva by si zasloužila hlubokou diskusi. Místo toho se spěchá. Účinnost má přijít v řádu měsíců. Rizika ponesou lidé po celé republice.

Nejde přitom jen o jednotlivé případy. Jde o precedent. Jakmile jednou připustíme, že soukromé vlastnictví může ustoupit komerčnímu záměru označenému za veřejný, posouvá se hranice toho, co stát může vůči občanovi udělat. A hranice, které se jednou posunou, se málokdy vracejí zpět.

Líp už bylo

Po revoluci jsme si zvykli považovat vlastnictví za jistotu. Za něco, co nám stát nemůže vzít, pokud neporušíme zákon. 13. novela nového stavebního zákona tuto jistotu narušuje. Ne náhodou, ne okrajově, ale systémově. A právě proto by neměla projít bez ostré veřejné debaty. Protože jakmile se dotkneme nedotknutelnosti vlastnictví, nedotýkáme se jen paragrafů. Dotýkáme se samotné podstaty svobody, kterou jsme si po roce 1989 znovu vydobyli.