HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

Vzduch byl tak znečištěný, že lidé vyšli do ulic. Od pádu socialismu se situace změnila k nepoznání

reklama

Listopad roku 1989 je v našich dějinách zapsán především jako doba politického zlomu a začátku cesty ke svobodě. Ještě předtím, než se zaplnila pražská Národní třída a Václavské náměstí, se však v severočeských Teplicích odehrálo něco, co tehdejší totalitní režim naprosto nečekal. Lidé zde unavení neustálým dušením v jedovaté mlze překonali strach a vyšli do ulic. Nebojovali v první vlně za pád komunismu, ale za něco mnohem základnějšího, totiž za právo dýchat a za zdraví svých dětí. Tehdejší ekologická krize v severních Čechách dosáhla rozměrů, které jsou pro dnešní generace už těžko představitelné, a právě na tomto kontrastu lze nejlépe ukázat, jak obrovskou proměnou naše země za uplynulá desetiletí prošla.



VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: Marián Falta (se souhlasem)
Chcete náš obsah v Google přednostně?
reklama

Lidé se dusili smogem

Podzim roku 1989 přinesl do podkrušnohorského regionu dlouhotrvající a mimořádně těžkou inverzi. Krajinu sevřela hustá, zapáchající mlha, v níž se hromadil koktejl škodlivin z uhelných elektráren, chemiček a tisíců domácích topenišť. Pamětníci vzpomínají, že vzduch měl tehdy specifickou, až nasládlou chuť a pouliční osvětlení pod vlivem chemických reakcí ve vzduchu svítilo nepřirozeně fialovými odstíny. Běžný život v Teplicích se v takových dnech v podstatě zastavil.

Na autobusech a trolejbusech se objevovala oficiální varování před smogem a lidé byli vyzýváni, aby vůbec neotvírali okna. Děti v mateřských školách a družinách měly přísný zákaz chodit ven a místo her na hřištích zůstávaly zavřené v interiérech. Aby se zmírnily dopady na jejich zdraví, byly děti z těchto oblastí pravidelně na dlouhé týdny odváženy do škol v přírodě v ekologicky čistějších částech země. Lidem v produktivním věku stát sice vyplácel finanční kompenzaci, které se však mezi místními trpce přezdívalo pohřebné.

Mladí lidé již nechtěli mlčet

Když se v listopadu 1989 koncentrace oxidu siřičitého v Teplicích vyšplhaly na hodnoty přesahující 1 300 mikrogramů na metr krychlový, což představovalo více než osminásobek tehdejšího hygienického limitu, trpělivost obyvatel přetekla. V minulosti, například během extrémní kalamity v lednu 1982 v nedalekém Oseku, byly naměřeny i hodnoty přesahující šestnáctinásobek limitu, ale v roce 1989 už byla společnost v jiné situaci. Skupina mladých lidí v čele s teprve šestnáctiletým učněm Zbyškem Jindrou se rozhodla jednat a po městě rozšířila ručně psané letáky.

Tlak na místní komunistické funkcionáře

V sobotu 11. listopadu 1989 se na tehdejším náměstí Zdeňka Nejedlého sešly stovky lidí. Dav provolával hesla jako „Chceme čistý vzduch!“ nebo „Kyslík pro naše děti!“. Protesty pokračovaly i v dalších dnech, kdy již došlo k prvním potyčkám s pořádkovými silami a k zatýkání. Lidé se však nenechali zastrašit a donutili místní komunistické funkcionáře k dosud nemyslitelnému kroku, totiž k příslibu veřejné debaty, která se nakonec uskutečnila na teplickém zimním stadionu. Tyto události, které o několik dní předešly pražskou sametovou revoluci, ukázaly, že lidé už nehodlají obětovat své životy a zdraví na oltář socialistického těžkého průmyslu.

Následky si neseme dodnes

Po pádu režimu se ukázalo, jak hluboké stopy zanechalo znečištění na lidském zdraví. Rozsáhlý výzkumný Program Teplice, který probíhal v devadesátých letech, potvrdil přímou souvislost mezi špatným ovzduším a vysokým výskytem respiračních onemocnění, alergií i poškozením genetického materiálu u dětí. Právě tyto alarmující výsledky a neutěšený stav přírody nastartovaly masivní ekologické investice. Během devadesátých let prošly severočeské elektrárny a průmyslové podniky bleskovým odsířením, byly instalovány moderní filtry a řada nejstarších provozů byla definitivně uzavřena. Velkým krokem vpřed byla také plynofikace obcí a měst, která pomohla odstranit tisíce lokálních topenišť na hnědé uhlí.

Odvaha studentů zachránila nespočet životů

Výsledky tohoto úsilí jsou ohromující. Celorepublikové emise oxidu siřičitého klesly od roku 1990 do současnosti o více než 97 procent. V samotném Ústeckém kraji se průměrné roční koncentrace této škodliviny snížily o téměř 95 procent. Dnes se tyto hodnoty pohybují v naprosto zanedbatelných jednotkách mikrogramů a imisní limity pro oxid siřičitý nejsou na českém území překračovány ani během zimních inverzí. Příroda se viditelně nadechla, do Krušných hor se vrátil život a Teplice jsou dnes opět vyhledávaným a upraveným lázeňským městem.

Velmi rychle jsme zapomněli

Přestože se situace změnila k nepoznání a éra dusivých průmyslových smogů je minulostí, výzvy v ochraně ovzduší přetrvávají. Dnes už hlavním viníkem není těžký průmysl, ale pozornost se přesunula k lokálnímu vytápění v domácnostech a k automobilové dopravě. Největším problémem současnosti jsou jemné prachové částice a rakovinotvorný benzopyren, které vznikají nedokonalým spalováním v zastaralých domácích kotlích. Přesto je zřejmé, že cesta, kterou jsme od teplických protestů v roce 1989 urazili, je jedním z největších úspěchů v novodobé historii naší země. Ukazuje totiž, že když se občanská odvaha spojí s jasnou politickou vůlí a technologickým pokrokem, lze napravit i ty nejtěžší ekologické škody.

P.S. Potřebujete do svého domu instalovat fotovoltaickou elektrárnu nebo jaký systém je právě pro váš dům vhodný? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

reklama

Vydáno dne:
18.11.2026

Photocredit: Marián Falta (se souhlasem)

4