Dům postavili za své peníze. Sourozenci z něj ale chtějí vyplatit podíl

Váš příběh začal vlastně velmi typicky pro spoustu mladých rodin v Česku. Chtěli jste s manželkou stavět a její maminka vám nabídla kus své velké zahrady. Kde se stala ta osudová chyba?

Ta chyba se stala hned na začátku, akorát jsme o ní několik let nevěděli. Zahrada byla obrovská, formálně to byl stavební pozemek, a tchyně nám řekla, ať si dům postavíme tam. Nic za to nechtěla, byla ráda, že budeme blízko. Bylo to ideální řešení, jak ušetřit miliony za nákup vlastní parcely. Takže jsme vyřídili papíry a začali stavět.

Na stavebním úřadě s tím nebyl problém? Nikdo vás nevaroval?

Vůbec. Stavební úřad tyhle věci nezajímají. My jsme byli vedeni jako stavebníci, mamka nám jako majitelka pozemku podepsala souhlas na situační výkres, a to úřadu stačilo. Povolení jsme dostali. Nenapadlo nás, že papír pro úřad a zápis v katastru nemovitostí jsou dvě naprosto odlišné věci.

Zmiňoval jste, že zlom nastal, když tchyně zemřela a začalo dědické řízení. Co přesně jste se u notáře dozvěděli?

Notář nám oznámil, že dům spadá do dědictví po mamce. My jsme se bránili, že to je přece náš dům a my ho celý zaplatili a postavili. Ale bylo nám vysvětleno, že podle zákona platí pravidlo, že stavba je součástí pozemku. Takže protože dům stál na hlíně tchyně, patřil ze zákona jí. A tím pádem se stal předmětem dědictví, o které se Lucie musela podělit se svými dvěma bratry.

Bratři s vámi předtím byli v kontaktu? Jak reagovali?

Každý žil jinde na opačném konci republiky, vídali jsme se minimálně. Ale jakmile ucítili možnost dostat se k penězům, nechtěli ustoupit. Ze zákona měli nárok každý na třetinu majetku. Zkoušeli jsme se dohodnout. Navrhovali jsme, ať si oni z dědictví vezmou ten původní starý dům po mamce, ten ať si prodají a rozdělí, a nám ať zůstane naše novostavba.

To zní jako logický kompromis. Proč to neprošlo?

Protože naše novostavba měla vyšší tržní hodnotu než ten starý dům. Bratři si nechali udělat odhad a trvali na tom, že chtějí vyplatit svou třetinu z celkové hodnoty všeho, tedy starého domu, pozemku i našeho nového domu. Nezbývalo nám nic jiného, než si vzít další půjčku, abychom je vyplatili. Dům, který jsme jednou zaplatili, jsme z části museli zaplatit znovu. Rodinné vztahy to poškodilo.

Proč jste neuplatnili takzvanou pohledávku za pozůstalostí? Mohli jste přece doložit faktury a hypotéku a říct, že jste do cizího majetku investovali vlastní peníze, o které se matka na váš úkor "obohatila". Tím by se hodnota dědictví pro bratry snížila.

Něco v tom duchu jsme tehdy diskutovali. Nicméně faktury jsme si nikde nearchivovali, což zpětně musím uznat, že byla chyba. Hlavně se ale stavělo z velké části svépomocí, materiál co se kde sehnal, řemeslníci většinou bez papíru. A ještě to vlasntě celé způsobilo jednu bizarní věc. Tím, že to formálně prošlo přes dědictví, je teď dům i pozemek výlučným majetkem mé ženy Lucie, přestože jsme to předtím platili oba. Rozvod sice neplánujeme, ale kdyby k tomu nedej Bože došlo, tak ostrouhám.

Co byste poradil lidem, kteří dnes zvažují, že ušetří a postaví si dům na zahradě u rodičů? Je to hloupost?

Není to hloupost. Ale nestavte na dobré slovo. Než vůbec kopnete do země, nechte si pozemek rozdělit geometrickým plánem a přepsat na sebe, nebo si u notáře zřiďte alespoň právo stavby, které se zapíše do katastru. Ty peníze za geodeta a notáře se vám vrátí na penězích i rodinných vztazích.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 11. – 19. dubna 2026. Vstupenku lze získat na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.