Začátek února je nejlepší čas pro předpěstování papriky, lilku a listového salátu

Ideální čas je právě teď

Paprika a lilek potřebují čas, teplo a klidný start. Pokud jim ho pěstitel nedopřeje v únoru, budou celý rok dohánět ztrátu. Babičky říkávaly, že kdo seje papriku pozdě, ten se pak na ni dívá dlouho a sklízí krátce. A měly pravdu. Paprika vysetá v únoru má náskok týdny, někdy měsíc. Ne v centimetrech, ale v síle kořenů a tloušťce stonku. To je rozdíl mezi rostlinou, která zvládne horko i mšice, a rostlinou, kterou první stres položí.

Vhodné prostředí pro předpěstování

Zásadní je v první řadě prostředí. Paprika i lilek potřebují světlo, které v únoru není samozřejmé. Okno musí být opravdu světlé, ideálně jižní nebo jihozápadní. Pokud světlo chybí, rostlina to neřekne hned. Vytáhne se, zesvětlá, zeslábne. Vypadá, že roste, ale jen se brání. Říká se, že sazenice mají být nízké ale pevné. K tomu je nutné světlo a chladnější režim hned po vyklíčení. Jakmile se objeví děložní lístky, teplota může jít dolů. Přetopený parapet je v tomto případě spíš na obtíž.

Vysazujeme papriku

Výsev samotný je vcelku jednoduchý. Semena paprik a lilku se vysévají mělce, jen lehce zasypaná. Substrát musí být lehký, čistý, vzdušný. Zahradní hlína patří ven, ne do misky. Staré hospodyně si substrát doma vždy propařovaly v troubě nebo prolévaly horkou vodou. Dnes je to jednodušší, ale princip zůstává stejný a cílem je předejít budoucím chorobám. Přelití je častější problém než sucho. Kořen potřebuje kyslík. Pokud ho nemá, zahnívá. A slabá rostlina přitahuje škůdce jako magnet.

Lilek má trochu jiné potřeby

Chilli a lilek chtějí víc tepla při klíčení než paprika. Pokud semena leží v chladné místnosti, klíčí pomalu a nerovnoměrně. Zkušení pěstitelé to řeší tak, že misku dají nad kamna nebo na kredenc. Případně stačí horní polička v kuchyni nebo místo nad sporákem. Jakmile ale vyklíčí, teplo pryč. Jinak se rostlina natáhne a nikdy se z toho úplně nevzpamatuje.

Salátu svědčí chlad

Salát je plodina chladná, rychlá, netrpělivá. V únoru se seje proto, aby byl hotový dřív, než přijde letní horko. Po vyklíčení potřebuje chlad. Pokud zůstane v teple, vybíhá do květu dřív, než udělá hlávku. Starý trik našich babiček je poměrně osvědčený. Salát se po vyklíčení stěhoval do nejchladnější místnosti v domě. Chodba, komora, veranda. Světlo ano, teplo ne. Výsledkem byly pevné, křehké listy, ne vytáhlé chudinky. Jakmile mají papriky a lilky první pravé listy, přichází přesazení. To je moment, kdy se rozhoduje o kořenech. Každé přesazení je pro rostliny stres, ale nutný. Kořen dostane prostor, začne větvit. Dobrá rada je sazenici při přesazení lehce přitlačit prsty, ne však silou. Kontakt kořene se zeminou je důležitý a dutiny mohou způsobit hnilobu

Otužování rostlin

A pak je tu otužování. Nejčastěji vynechávaný krok. Rostlina, která vyrůstá jen v teple, je jako dítě v bavlnce. První chlad ji zlomí. Už v březnu je potřeba sazenice krátce větrat, snížit teplotu, zvyknout je na realitu. Slabá rostlina je první na ráně. Mšice, molice, svilušky. Ne proto, že by se objevily z ničeho nic, ale proto, že cítí příležitost. Silná rostlina se brání sama.