Zachytit dešťovku ze své střechy do sudu může být trestné. V USA dodnes platí bizarní zákon o krádeži cizí vody

Majitelé Zeměkoule

Tento absurdní stav má kořeny v devatenáctém století v dobách osidlování Divokého západu a zlaté horečky. V extrémně suchých oblastech měla tehdy voda doslova cenu zlata, a tak vznikl systém takzvaného přednostního přivlastnění. Kdo jako první přišel k řece a začal její vodu využívat pro farmu nebo těžbu, získal na ni trvalé historické právo. Americké soudy to následně dotáhly k hydrologické dokonalosti s úředním vysvětlením, že každá kapka deště v celém povodí je přirozeně předurčena k tomu, aby nakonec dotekla do řeky. Pokud ji tedy chytíte na své zahradě do sudu, fakticky ji seberete farmáři nebo městu v údolí pod vámi, kteří na ni mají i více než sto let starý nárok. Až do roku 2016 proto platil v Coloradu absolutní zákaz chytání dešťovky. Teprve obrovský tlak veřejnosti a hrozivá letní sucha přinesly změnu, ale šlo jen o hodně opatrný kompromis. Hydrologové úřadům spočítali, že když si průměrný dům chytí zmíněné dva sudy, tedy zhruba 416 litrů, průtok řeky to prokazatelně neovlivní. Moderní podzemní nádrž pod trávníkem už je ale stále těžkým proviněním.

Kriminál za jímání dešťovky

Úřady tyto zákony braly dlouhá desetiletí smrtelně vážně a jejich porušení rozhodně nezůstávalo bez následků. Velmi známý je například případ Garyho Harringtona ze sousedního státu Oregon, kde historicky platí podobně přísná vodní práva vázaná na původní majitele. Ten si na svém pozemku vytvořil rozsáhlé nádrže na zachytávání dešťové vody a tajícího sněhu. Úřady ho nekompromisně hnaly před soud za neoprávněné zadržování milionů litrů vody a Harrington nakonec dostal třicetidenní trest vězení a vysokou pokutu.

Nelibost místních a zákon platný dodnes

Pro dnešní veřejnost je podobný přístup pochopitelně naprosto nepochopitelný a frustrující. Z pohledu moderní doby, kdy svět čelí klimatickým změnám a vysychání krajiny, dává logicky smysl každou kapku vody šetřit. Obyvatelé Colorada se roky právem rozčilovali, že zatímco by mohli šetrně zalévat zahradu dešťovkou, stát je místo toho nutil plýtvat drahou a chemicky upravenou pitnou vodou z městského vodovodu jen proto, aby uchránili sto let starý zákon.

Zas tak špatně se v Evropě nemáme

Při srovnání s Evropou je tento americký model ještě o poznání absurdnější. V evropských zemích je totiž legislativní i společenský přístup naprosto opačný. Státy se naopak snaží obyvatele k zadržování vody na vlastních pozemcích všemi prostředky motivovat. Zatímco na západě USA se na retenční nádrž dívají jako na skrytý nástroj pro krádež, v České republice nebo v sousedním Německu vám na její pořízení stát ještě velmi ochotně přispěje ze štědrých dotačních programů. Zadržování vody v krajině a snížení náporu na kanalizační sítě je zde jednoznačně vnímáno jako projev ekologické zodpovědnosti, nikoliv jako ohrožení prehistorických privilegií. Tento americký legislativní přežitek tak dodnes zůstává fascinujícím důkazem toho, jak nesmírně těžké je zrušit hluboko zakořeněné systémy, i když v moderním světě už dávno nedávají žádný smysl.

P.S. Řešíte zahradu nebo vybavení kolem domu? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 11. – 19. dubna 2026. Vstupenku lze stáhnout na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.