Zahrádkaření za socialismu. Skleníky z autobusů, ploty z postelí a směnný obchod za „flašku“

Soběstačnost jako nutnost

Dalším zásadním motivem pro rozvoj masového zahrádkaření byla neuspokojivá situace na trhu s potravinami. Socialistické zemědělství a obchodní sítě chronicky selhávaly v zajištění čerstvého a kvalitního ovoce či zeleniny. Státní prodejny, tehdejší zelinářství, často nabízely pouze zvadlou kořenovou zeleninu, nahnilé zelí nebo v lepším případě produkty, které kvalitou zaostávaly za světovým standardem nehledě na mimořádně vysokou toxicitu způsobenou přemírou chemie využívané v zemědělství. Pokud se v obchodech náhodou objevilo něco exotičtějšího nebo jen skutečně kvalitní český česnek či rajčata, tvořily se fronty. Proto se lidé naučili spoléhat sami na sebe a svépomoc se stala klíčem k zajištění vitamínů pro celou rodinu. Běžně se pěstovalo i na balkonech panelových domů, ale skutečným rájem byly až ony zahrádkářské osady, kde se rodily plody mnohdy kvalitnější než ty z obchodů, což motivovalo lidi věnovat každou volnou chvíli pletí a okopávání záhonů.

Co si kdo nevyrobil, to neměl

Jelikož v socialistickém hospodářství neexistovaly hobbymarkety a prodejny se zahradní technikou měly jen velmi omezený výběr, museli být lidé vynalézaví. Mnohé produkty, které dnes považujeme za samozřejmé, tehdy vůbec neexistovaly nebo nebyly pro běžného smrtelníka k dostání. Tato nouze vybičovala kreativitu obyvatel k extrémním výkonům, což se dá krásně ilustrovat třeba na stavbě skleníků. Ty se budovaly z čehokoli, co lidé dokázali v rámci tehdejšího nedostatku „sehnat“. Legendární byly skleníky konstruované z vyřazených oken autobusů Karosa nebo dokonce z prosklených dílů starých telefonních budek a oken z rekonstruovaných školních budov. Každý kus skla měl tehdy cenu zlata a jeho shánění bylo dobrodružstvím samo o sobě, které vyžadovalo trpělivost a dobré kontakty.

Kdo neokrádá stát, ten okrádá rodinu

S tímto kutilstvím úzce souvisel i specifický přístup k majetku, který byl oficiálně vnímán jako „všech, tedy nikoho“. Heslo, že kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu, se stalo jakousi nepsanou společenskou smlouvou. Materiál na stavbu chat, skleníků nebo opěrných zdí se na zahrádky dostával často z pracovišť ve formě systematického rozkrádání společného vlastnictví. Pytle cementu, cihly, barvy, latě či dokonce kovové profily se po kouskách nenápadně vyvážely z továren a státních staveb pod plášti nebo v kufrech osobních aut.

Klientelismus v práci, na úřadě, u doktora i na zahradě

Ekonomika těchto kolonií byla založena na přísném klientelismu a směnném obchodu, kde hlavní měnou nebyla koruna, ale láhev alkoholu. Za láhev tuzemského rumu nebo domácí slivovice byl místní traktorista ochoten „omylem“ vysypat fůru hnoje u vašeho plotu, nebo skladník v JZD uvolnil nedostatkové sazenice jahod. Tento systém služeb za „flašku“ fungoval spolehlivě tam, kde oficiální cesta selhávala, a zahrnoval i takzvané melouchy, kdy řemeslníci po pracovní době za naturálie opravovali sousedům chaty. Celý komunitní život pak doplňovaly společné brigády, které byly sice povinné k udržení členství v zahrádkářském svazu, ale lidé je využívali jako příležitost k sousedskému setkávání a vzájemné pomoci. Zahrádkaření tak bylo unikátním mixem nutnosti a radosti, který v sobě snoubil neskutečnou českou vynalézavost s touhou po kousku vlastního, svobodného světa, kde vůně čerstvé hlíny přebíjela pachuť tehdejší politiky.

P.S. Řešíte zahradu nebo vybavení kolem domu? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.