Odešel ze školy a živil se jako taxikář. Z nuly vybudoval prestižní českou firmu, která vyváží do světa

Martine, odkud pocházíte?

Vyrůstal jsem v Teplicích nad Metují, to je takové malé městečko plné skal. Později jsme se přestěhovali do Broumova, kde jsme nejdříve žili v paneláku a poté v domě. A v Broumově žiji dodnes.

Jakou školu jste studoval?

Chodil jsem na obchodní akademii. Udělal jsem maturitu, po které jsem začal chodit na VŠE v Praze. Vydržel jsem tam asi rok, pak mě to přestalo bavit a šel jsem jezdit taxíkem.

Co vás k této práci přivedlo?

Jednoho večera jsem jel taxíkem z hospody a dal jsem se do řeči s taxikářem. Tehdy jsem neměl ani tušení, že se z nás stanou nejen velcí kamarádi, ale také společníci firmy. Radek mi nabídl, že bych mohl jezdit také s taxíkem a rozšířili bychom služby do dalšího města. To jsme dělali asi dva nebo tři roky a potom už jsme začali vymýšlet zase něco nového.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

„Spolehlivý ultralehký stan dnes pořídíte za zlomek ceny,“ radí zkušený cestovatel

Co to bylo?

Rozhodli jsme se, že bychom chtěli začít podnikat s krbovými kamny.

Jak jste se dostali od taxikaření ke krbovým kamnům?

Radek v roce 2005 stavěl dům a potřeboval krb. Tady v Česku ho sehnal asi za třicet tisíc, načež se jel podívat do Polska, jelikož to máme od nás kousek. Ve větším hobby marketu sehnal obdobná krbová kamna za 10 tisíc. Přijel a řekl mi: „Nebudeme to dovážet? Nákup tam, prodej v Česku.“ Řekl jsem, že by to šlo, a tak jsme to zkusili. A tak vznikla firma HS Flamingo.

Takže nejdříve jste kamna jen přeprodávali...

Přesně tak. Jeli jsme do velkého polského obchoďáku. Tam jsme se podívali na vložky a kamna, vzadu na štítcích jsme si našli dodavatele, od kterého kamna byla, a zkontaktovali jsme se přímo s ním. Domluvili jsme si s ním schůzku a jeli jsme za ním. Shodou okolností začínal taky jako taxikář, akorát v Rakousku. Věnoval nám celý den, vodil nás po skladech a všechno nám vysvětloval.

Jak vznikl název firmy?

Vymyslel jsem ho u oběda (smích). HS jako začáteční písmena našich příjmení a Flamingo jako plameňák. Zkrátka se nám to líbilo, není v tom nic hlubšího.

Jak jste na začátku řešili financování?

Žádné splatnosti pro nové firmy neexistovaly, platilo se hotově. Já jsem prodal auto, měl jsem našetřených asi 80 tisíc a Radek taky. Za to jsme nakoupili kamna, přivezli je do Česka, prodali a tak pořád dokola. Postupně jsme to rozjížděli. Ty začátky byly hrozně těžké, trvalo to dlouho, než jsme začali být úspěšní.

Vzpomenete si na nějaké konkrétní úskalí ze začátku podnikání?

Bylo toho opravdu dost. Když jsme například začali dovážet obezdívky ke krbům v krabicích, které si člověk složil montážní pěnou za dvě hodiny a vypadalo to skvěle, volal mi tehdy jeden konkurent z Moravy. Prodával podobné věci mnohem dráž. Říkal, že mě „zničí“, že co si to dovoluju, když on je na trhu deset let. Nebylo to příjemné. Vše jsme se učili za pochodu. Legislativu, marže, ceníky... byla to velká škola.

Pamatujete si na své první zakázky?

Pamatuju si, že si od nás pán z Trutnova objednal krbovou vložku s obezdívkou, takový set. Ptal se, jestli to budeme mít hned, a my: „Jasně, máme to skladem.“ Působili jsme jako velká firma, a přitom jsme skoro nic neměli (smích). Neměli jsme ani dodávku, tak jsem si ji půjčil od kamaráda v Broumově. Jeli jsme asi 350 km do Polska za partnerem, koupili ten krb s obezdívkou a ten samý den jeli zpátky. Večer jsme to ještě vezli do Trutnova, aby to pán měl. Na jednom kšeftu jsme asi moc nevydělali, ale zákazník byl strašně spokojený. A takových kšeftů bylo hodně. Jinak to v začátcích nešlo.

Kdy došlo ke zlomu a začali jste vyrábět svá vlastní kamna?

Přeprodávali jsme zhruba do roku 2011. Tehdy ale zisk z přeprodeje výrazně klesl, protože to dělal kdekdo. Konkurence přibývala a marže šly dolů. Řekli jsme si, že potřebujeme něco unikátního, a tak jsme začali vyrábět. Nejdřív kooperačně, kdy jsme se tvářili jako výrobci, ale vyráběl to někdo jiný. Nakonec jsme byli nespokojení s kvalitou, rychlostí i flexibilitou, tak jsme začali vyrábět sami.

Takže dnes je výroba kamen kompletně na vás?

Ano, Radek vymýšlí spalovací komory a obecně ty technické věci. Jedná i s Vysokou školou báňskou, domlouvají různé novinky a vychytávky. Pořád jsme ale malá firma. Když se podíváme na velké miliardové hráče, tak tam nejsme a ani tam nesměřujeme. Jedeme si svůj malý styl a jsme spokojení. Máme to s kolegou rozdělené, on řeší více technickou stránku a já zase marketing, prodej a chod firmy.

Kolik máte jako firma zaměstnanců?

Kolem čtyřiceti.

Kolik krbových kamen ročně zhruba vyrobíte a prodáte?

Teď jsme v dost zvláštní době. Za covidu to letělo nahoru, pak přišla válka na Ukrajině, kdy ta čísla byla obrovská. A potom samozřejmě přišlo zase vystřízlivění. Dlouhodobý průměr je zhruba 2 500 kusů ročně.

Jste na trhu skoro dvacet let. Jak se za tu dobu změnily technologie a požadavky?

Největší změna je v tom, že se dnes jede hlavně online. Dříve více fungovaly velkoobchody, objíždění zákazníků a podobně. Je to hodně práce za málo muziky a dnešní lidé už to vlastně ani nechtějí. Dnes více telefonujeme, posíláme maily a zákazníkům to stačí. Dostanou veškeré informace a stačí jim to.

Co se týče technologií ve výrobě, všechno se automatizuje a robotizuje. Za těch dvacet let jsme sice velmi vyrostli, ale pořád máme skoro stejný počet lidí, protože počítače a digitalizace všechno zrychlují, sklad, administrativu, objednávky. Je to hrozně rychlé. Už je mi dvaačtyřicet a někdy mám pocit, že přestávám stíhat (smích).

Liší se požadavky českých zákazníků od zahraničních?

Ano, ve Francii a Itálii je nesmírně velká poptávka po peletových kamnech. V Itálii na veletrzích skoro nenajdeme kamna na dřevo, všude jsou kamna na pelety. Mají účinnost nad 90 %, jsou plně automatizovaná, ovládaná na dálku přes mobil, mají zásobník pelet, takže jsou soběstačná delší dobu. Jediný problém je, že tam není ten „živý“ oheň, jako když vidíte klasický krb. V Česku pořád jednoznačně vede dřevo. Pelety se tu příliš nechytly.

Do kterých států dnes exportujete?

Primárně do zemí Evropské unie, občas i do Austrálie. Chvilku běžela i Jižní Korea, ale od covidu to skončilo. Poté ještě Irsko a Anglie, které jsou trochu specifické, mají tam jiný typ výrobků a jiné zvyklosti.

Jaké obavy mají nejčastěji zákazníci, kteří si kupují krbová kamna?

Zákazníci řeší zejména dvě věci: vzhled a technickou stránku. Technicky nejčastější obava je, jestli kamna dům vytopí, nebo jestli naopak nebudou přetápět, tedy výkon. Ptají se na technické detaily, ale kamna jsou jednoduchý systém, takže těch otázek není tolik. Více obav je u teplovodních systémů, kde kamna topí do radiátorů. Tam je důležité správné zapojení. Topenáři by to měli umět, ale realita je často bohužel jinde. Lidé se ptají i na legislativu, jak často musí čistit komín kvůli revizím a pojistkám a podobně. My je na to sami upozorňujeme, máme k tomu edukativní obsah.

Co považujete za největší přidanou hodnotu vašich krbových kamen?

Především to celé zpracování. Jak jde plech k plechu, jak se svařuje, jaké materiály se používají, děláme to na nejvyšší úrovni. Kamna mají svou váhu, nejmenší modely mají přes sto kilo. To je základ. Litá kamna vydrží zákazníkovi napořád. Když zjistíme, že je nějaký materiál špatný, třeba nekvalitní těsnicí šňůra, okamžitě to měníme.

Slyší Češi hodně na to, že se jedná o ryze český výrobek?

Ano, často to zmiňují jako obrovskou přidanou hodnotu. Dává jim to pocit jistoty, že se na nás mohou obrátit s náhradním dílem nebo radou a že nekupují žádnou kopii nebo fake.

Jak se vás dotkly jednotlivé krize v průběhu let?

Dá se říct, že krize nám vlastně pomáhají. Lidé většinou začnou šetřit na energiích a vracejí se k topení dřevem. V roce 2008 jsme v podstatě rostli. To stejné během pandemie a války na Ukrajině. Nejtěžší období firmy jsme zažili v jiných letech.

Co tím myslíte?

V roce 2009 vyhořely naše pronajaté sklady. Byli jsme zrovna v Polsku u partnera na školení. Ve dvě ráno mi volal kamarád taxikář, že nám hoří sklad. Myslel jsem, že si dělá srandu. Volal podruhé, že je tam osm hasičských jednotek. Sedli jsme do auta a jeli z Krakova do Broumova. Když jsme přijeli, bylo už po všem, všechno shořelo. Týden předtím jsme do toho skladu navozili nové zboží kvůli návštěvě partnera, takže škoda byla asi 3,5 milionu. To byla velká rána.

Nebyli jste pojištění?

Pojištění fungovalo jen napůl, měli jsme pojistku na 500 tisíc, ale sklady mezitím narostly a pojistka byla asi sedmkrát podhodnocená. Pojišťovna nám dala sedminu z té částky, tedy kolem 70 tisíc. Přes víkend jsme museli sehnat nové prostory. V pondělí jsme nastoupili do práce jakoby nic, jen bez zboží. Museli jsme všechno znovu nakoupit. Bylo to hodně špatné období.

Vůbec nejhorší?

Za nejtěžší období považuju spíš roky 2012–2013, kdy jsme si plnili ambici mít velké sídlo. Koupili jsme starý německý statek, takové Účko, čtyři budovy, uprostřed dvůr. Tehdy byla dotace na brownfieldy v pohraničí, tak jsme do toho šli. Dostali jsme dotaci, ale taky jsme si vzali úvěr na osobní směnky. Splátka byla kolem 300 tisíc měsíčně. Když byl horší měsíc, byly to celkem nervy. Bylo to hodně těžkých šest let. Když se úvěr splatil, strašně se nám ulevilo.

Jaké máte plány do budoucna?

Z hlediska vývoje Radek hodně spolupracuje s VŠB a jejich výzkumným centrem. Teď se rýsuje nový projekt, chceme vyrábět bezemisní spotřebič. Emise by měly být prakticky nulové a přitom by měl dávat výkon do pěti kilowattů, což dneska většině pasivních domů stačí. Myslím, že bychom mohli být první, kdo přijde na trh s produktem, který bude mít v názvu „bezemisní“. Zároveň bychom se chtěli více zaměřit na výrobu peletových kamen, jelikož v nich vidíme velkou budoucnost.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Je to teď hodně specifické. Na začátku roku jsem předal hodně kompetencí kolegovi, který tady pracuje asi dvanáct let a je moje pravá ruka. Chtěli jsme si s Radkem po dvaceti letech trochu ulevit a věnovat se jen důležitým věcem. Administrativu jsme přehodili na další lidi. Pracuju pořád dost, ale už si můžu ten den poskládat tak, jak chci. Někdy jsem v práci deset, dvanáct hodin denně, jindy třeba jen čtyři. Například v pátky tady mám dceru. Vyzvednu ji po obědě ve škole, přijde se mnou do práce, sedí naproti mně, dělá referáty, učím ji s počítačem a poslouchá telefonní hovory, baví ji to.

Co děláte, když chcete vypnout od práce?

Běhám ultramaratony na sto kilometrů a víc, běhám každý den. Mám trenéra a tréninkové plány. To je moje velká vášeň a tam vypínám nejvíc.

Jak zvládáte stres a odpovědnost spojenou s vedením firmy?

Ze začátku jsem stres vnímal hodně negativně. Měl jsem velký strach, že se něco stane, skončím s dluhy a nebude cesta zpět. U nás to není jako v Americe, kde můžete pětkrát zkrachovat a začít znovu. Dnes už jsme dál, jsme bez dluhů a máme vlastní majetky. Kdybych teď skončil s firmou, už nejsem existenčně závislý jen na ní. To mi dává obrovský klid.

Stres je tady samozřejmě pořád, řešíme lidi, zaměstnance, nekalé úmysly, obchodní modely, nové projekty a podobně, ale vnímám ho úplně jinak. Mám pocit, že mě podnikání „otužilo“. Promítlo se mi to i do osobního života. Tolik se nad věcmi nerozčiluju a spíše se snažím přicházet s tím, jak je vyřešit. U nás doma dokážeme s manželkou řešit věci v klidu.

Kdybyste měl dělat něco jiného, co by to bylo?

Často nad tím přemýšlím. Měl jsem obrovské štěstí v životě a vlastně nevím, komu poděkovat. Málokdo má možnost skončit hovor, jít si zaběhat, pak na oběd, pak chvilku do práce a večer být s dětmi. Většina lidí maká od rána do večera. To si uvědomuju. Kdybych nepotkal Radka a nezačali bychom podnikat, asi bych víc tlačil na dokončení vysoké školy. Mám blízko k číslům, účetnictví, výkazům, baví mě to. Asi bych skončil v nějaké firmě, možná v bance, v oblasti financí, účtařiny. Musel bych ale překousnout velké město, což nemám rád, Praha mě neláká.

Když se ohlédnete na těch dvacet let, udělal byste něco jinak?

V podnikání bych neměnil nic. V osobním životě bych měl dřív děti.

Děkuji za příjemný rozhovor. Ať se vám daří.

Také děkuji.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.