Ivan měl zásobu dřeva na celou zimu. Kvůli chybě při skladování ji nakonec nemohl použít

Ivane, máte tu pěkný výhled na kopce. Jak dlouho tady v tom domě bydlíte?

Dům jsme s tátou stavěli v sedmdesátých letech, takže už tu kroutím pátou dekádu. Je to klasická kostka, takových je u nás na severu plno. Zateplili jsme to, dali nová okna, ale stejně to chce svoje.

Čím v takovém domě topíte?

Máme v kotelně zplynovací kotel na dřevo. Plyn tu sice vede kousek od plotu, ale víte, jaké jsou dnes ceny energií. Dřevo vyjde pořád nejekonomičtěji. Zvlášť tady blízko Beskyd, kde zima umí docela kousat a topná sezóna je dlouhá.

Palivo si chystáte sám, nebo kupujete už připravené?

Skoro všechno si dělám sám. Většinou na jaře objednám metrové štěpy. Nechám si to dovézt na dvůr, vezmu motorovou pilu, nařežu to na třiatřicítky a pak to poctivě štípu sekerou.

To musí být slušná dřina. Kdo vám s tím pomáhá?

Ale, většinou na to jsem sám. Vnuk občas dojede o víkendu, ale znáte to, furt mají nějaké kroužky, fotbal nebo koukají do mobilu. Beru to jako takovou posilovnu na čerstvém vzduchu. Člověk se aspoň hýbe. Navíc mě to celkem baví, ta vůně syrového dřeva je fajn.

Takže loni jste postupoval jako obvykle?

V podstatě jo. Objednal jsem si asi patnáct sypaných kubíků tvrdého, buk a trochu dubu. Všechno jsem to nařezal, naštípal. Akorát to finální ukládání dopadlo poněkud jinak.

Proč ta změna na konci?

Dělali jsme totiž nějaké úpravy na dvoře. Zbourali jsme starou šopu a dřevo jsem musel posunout víc k domu, hned vedle terasy. Přes léto tam trávíme hodně času, grilujeme a tak dál. Manželka mi hned hlásila, ať si s tím pohraju, ať se z terasy nedíváme na nějakou nehezkou hromadu halabala hozených polen.

A vy jste poslechl.

Poslechl. A ještě jsem si řekl, že jí ukážu. Poskládal jsem to jako zedník. Bral jsem jedno polínko za druhým a ukládal je těsně na sebe, přesně jako cihly. Nikde žádná mezera. Vypadalo to pěkně, byla to spíš taková úhledná zeď než hromada dřeva. A ještě to zabralo míň místa.

Ocenilo to okolí?

To víte, že jo. Soused odvedle chodíval kolem plotu a říkal, že to mám poskládané líp než on lícové cihly na garáži. Smál se, jestli to náhodou nechci přihlásit do nějaké soutěže o nejkrásnější hranici. No, na podzim se smál ještě víc, to už mi do smíchu tolik nebylo.

Tuším, že se brzy objevil problém.

Pýcha předchází pád. Vydrželo mi to nadšení do podzimu. Když v říjnu spadly teploty, vzal jsem první košík, že kotel trochu protáhnu. Čekalo mě nepříjemné překvapení.

Vůbec to nehořelo?

Trochu jo, ale hodně to syčelo, prskalo a dost čudilo. Kotel po chvíli zhasínal. Zkusil jsem vytáhnout další polena víc z prostředka hromady, ale situace byla stejná. Všechno bylo ještě mokré. Tím, jak jsem to narval těsně na sebe, tam vůbec neproudil vzduch. Sice to bylo pod stříškou, déšť na to nešel, ale ta přirozená vlhkost neměla kudy utéct. Dřevo kvůli tomu zůstalo vlhké a prakticky dál neschlo.

Takže jste byl na začátku zimy bez topení?

Přesně tak. V baráku chladno, žena zachumlaná v dece. Nejdřív jsem se to snažil nějak prokládat starými suchými odřezky z loňska, co mi zbyly v garáži. To ale bylo jen velmi provizorní řešení.

Jak jste to vyřešil? Zima klepala na dveře.

Musel jsem potupně sednout k počítači a hledat dodavatele, co prodává už suché, proschlé dřevo. Většinou se vozí poskládané v takových těch dřevěných paletách.

Bylo těžké ho takhle narychlo sehnat?

Před sezónou? Pěkný nervák. Většina firem měla vyprodáno. Suché dřevo mizí už koncem léta, lidi se zásobují brzo. Nakonec mi to přivezl jeden chlápek z vedlejší vesnice, na kterého mi dal kontakt známý. Ale nechal si to náležitě zaplatit.

Můžeme mluvit o číslech? Jak velká finanční ztráta to byla?

Počítejte se mnou. To syrové dřevo, co jsem kupoval na jaře, stálo kolem patnácti stovek za sypaný metr. Těch patnáct kubíků mě vyšlo zhruba na dvaadvacet tisíc. To vyschlé dřevo, co jsem pak sháněl na poslední chvíli v říjnu, už stálo přes dva a půl tisíce za kubík.

To je tisícikoruna na metru navíc.

Minimálně. Jen na tom cenovém rozdílu jsem prodělal patnáct tisíc korun. A to navíc počítejte s tím, že jsem v tom původním syrovém dřevě měl utopených dalších dvaadvacet tisíc, které tam ležely ladem na dvoře. Kdybych rovnou na jaře koupil hotové suché a nehrál si na zedníka, vyšlo by mě to levněji a bez stresu.

Co jste udělal s tou úhlednou mokrou zdí na terase?

Co jsem mohl dělat... Oblékl jsem si montérky a v tom sychravém listopadu, kdy už šla pára od pusy, jsem to začal všechno rozebírat. Musel jsem to kompletně přeskládat.

Jak se to má tedy dělat správně?

Hlavně nechat dostatečné mezery. Teď už to mám uložené tak, že mezi poleny nechávám dostatek volného prostoru. Polena na krajích křížím, aby to drželo stabilitu a nerozjelo se to. Musí tam prostě profukovat vítr, to je ta nejlepší přírodní sušička.

Vypadá to teď hůř?

Manželka říká, že je to takové rozevlátější, už to není ta čistá linie. Ale teď už aspoň chápe, proč to tak musí být. Když jsme si spočítali, kolik nás ta legrace stála peněz navíc, už na té estetice tolik netrvá.

Kdy myslíte, že budete moct to přeskládané dřevo z terasy spálit?

Tím, že jsem tam nechal pořádné fuky, schne to teď o dost rychleji. Občas do toho ze zvědavosti píchnu vlhkoměrem a ty hodnoty jdou dolů celkem fajně. Počítám, že příští zimu už s tím normálně zatopím. Letos se ale musím spoléhat na ty drahé palety.

Co byste vzkázal lidem, kteří zrovna na zahradách připravují dřevo na další rok?

Hlavně se nenechte unést tím, že to musí vypadat jako z módního časopisu o bydlení. Dřevo je palivo, není to socha na výstavu. Nechte ho dýchat. Průvan a trochu sluníčka udělají víc práce než cokoliv jiného. Čím natěsnanější to bude, tím chladněji vám v zimě v obýváku bude.

Děkuji za rozhovor.

Také děkuji.

P.S. Zajímáte se o moderní způsoby vytápění a výrobu energie svépomocí? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.