Komunisti vyhnali stovky lidí a jejich obec zatopili. Zbyl jen osamělý kostel

Jihomoravská Atlantida

Na jihu Moravy přímo pod pálavskými kopci leží velká vodní plocha, která ukrývá jedno z nejvýraznějších mement přestavby krajiny za socialismu. Ve střední novomlýnské nádrži stojí zcela osamocen malý ostrov, z něhož k nebi ční věž starého kostela. Tato zvláštní a fotogenická scéna není přírodním úkazem, ale smutným pomníkem lidských zásahů do krajiny. Vodní hladina dnes pokrývá místo, kde kdysi stála bohatá a živá vinařská obec Mušov. Dnes už si málokdo dokáže představit, že v místech, kde nyní proplouvají ryby a shromažďují se hejna kormoránů, dříve stály stovky domů, fungovala škola i hospoda a po staletí se zde odehrával každodenní život.

Římské legie a zlatý věk

Z historického a archeologického hlediska patří Mušov k nejvýznamnějším archeologickým lokalitám na území České republiky. Obec ležela na strategické křižovatce prastarých obchodních stezek spojujících brněnskou kotlinu s Vídní. Okolí přitahovalo osadníky od pradávna, což jasně dokazuje fakt, že přímo nad vsí na kopci Hradisko vybudovaly své tábory římské legie za vlády císaře Marca Aurelia. Zatímco římští vojáci si zde na okraji říše užívali i luxusní lázně s podlahovým vytápěním, pozdější stálí obyvatelé se věnovali především rybářství, zemědělství a pěstování vinné révy. V moderní době pak tvořil Mušov prosperující vesnici s přibližně sedmi sty stálými obyvateli a hlubokými kořeny.

Touha ovládnout přírodu

Osud této malebné jihomoravské lokality definitivně zpečetila v sedmdesátých letech dvacátého století snaha socialistického režimu výrazně regulovat vodní režim krajiny. Vláda tehdy schválila gigantický plán na vybudování vodního díla Nové Mlýny. Hlavním oficiálním argumentem státu byla potřeba zabránit pravidelným jarním záplavám na řece Dyji a zároveň zajistit vodu pro závlahy, regulaci průtoků a hospodaření s vodou v krajině. Soustava tří obřích mělkých nádrží měla navždy změnit tvář celého širokého regionu. Střední z těchto vodních ploch byla vyprojektována v místech, kde se rozkládal Mušov, což pro obec znamenalo definitivní konec.

Nucené stěhování a demolice

Pro bezmála osm set mušovských občanů představovalo rozhodnutí o nevyhnutelné stavbě přehrady obrovskou životní ránu a osobní tragédii. Lidé museli opustit rodné statky, pole a vinné sklepy, které jejich rodiny budovaly, udržovaly a vlastnily po řadu generací. Stát tehdy sice úředně zajišťoval náhradní bydlení, ale ztrátu rodného domova to zkrátka nevykompenzovalo. Většina starousedlíků se proto postupně s těžkým srdcem přesunula do nově postavených typových rodinných domů v sousední obci Pasohlávky. Zbytek vystěhovaného obyvatelstva skončil v panelových bytech v Mikulově nebo rovnou v Brně. Na konci sedmdesátých let byla většina vesnice demolována a srovnána se zemí.

To si nenecháme líbit

Likvidace Mušova a okolní unikátní krajiny se pochopitelně neobešla bez silného odporu, ačkoli v tvrdé době normalizace byly jakékoliv veřejné protesty značně nebezpečné. Proti stavbě tehdy nevystupovali jen zoufalí místní obyvatelé, ale velmi hlasitě protestovali také přední vědci, botanici a přírodovědci. Rozlehlá přehrada totiž nepohlcovala pouze lidská obydlí, ale zároveň nenávratně ničila tisíce hektarů lužních lesů a mokřadů s mimořádnou biodiverzitou. Tyto staré lužní lesy přitom přirozeně zadržovaly vodu v krajině a pomáhaly tlumit povodně. Ekologové dodnes hodnotí zničení tohoto vzácného přírodního biotopu jako jednu z nejkontroverznějších proměn krajiny v moderních českých dějinách.

Záchrana kostela na poslední chvíli

Když už se zdálo jisté, že stoupající voda pohltí úplně všechny stopy po lidském osídlení, zasáhli historici a památkáři, kterým se podařilo prosadit záchranu kostela svatého Linharta. Přímo uprostřed vyklizené vesnice stál osamělý kostel, o kterém detailní stavební průzkum odhalil významnou historickou skutečnost. Jeho kamenné jádro pocházelo už ze třináctého století, což budovu okamžitě zařadilo mezi nejstarší sakrální památky na jižní Moravě. Úřady nakonec pod tlakem odborníků ustoupily od plánované demolice. Inženýři kolem stavby upravili terén, zpevnili obnažené břehy kameny a nechali starý kostel ze všech stran obklopit vodou.

Uzavřené království

Dnešní realita zaplaveného Mušova a zachráněného kostela je plná hořkých i fascinujících paradoxů. Krátce po napuštění byla celá střední nádrž vyhlášena přísnou přírodní rezervací, protože si ji rychle oblíbilo velké množství vodního ptactva a dalších chráněných druhů. Z toho důvodu ochránci přírody vyhlásili na nově vzniklý ostrov velmi přísný zákaz vstupu. Ačkoliv kostel svatého Linharta jako jediná výrazná stavba zaniklé obce přežil demolici, dlouhá desetiletí v izolaci těžce chátral a jeho stav se postupně zhoršoval. Až v nedávných letech získaly Pasohlávky vzácnou výjimku, díky které mohly na ostrov vyslat dělníky na opravu střechy a rozpadající se fasády. Běžný návštěvník se k této úchvatné památce ale přiblížit nesmí a může ji obdivovat pouze z dálky.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.