Způsob, jakým komunisté financovali bydlení, by se dnešním důchodcům asi nelíbil

Důchodový fond

Po revoluci se ve veřejném prostoru začala šířit oblíbená, leč zcela účelová dezinformace, že důchodový fond rozkradly nově nastupující demokratické vlády. Skutečnost je ale mnohem prozaičtější. V roce 1989 už totiž žádný samostatný fond s nahromaděnými úsporami neexistoval. Nevykradli ho polistopadoví politici, ale už v padesátých letech ho zlikvidovali samotní komunisté, kteří provedli tzv. transformaci penzijního systému.

Před nástupem komunistického režimu u nás velmi dobře fungovaly pojišťovací instituce, které disponovaly vlastním majetkem a miliardovými rezervami. Ještě v dubnu 1948 zaznělo v Národním shromáždění, že rezervy celého sociálního pojištění činily zhruba 36 miliard tehdejších korun. Pro jasnější představu, tehdejší plánovaný státní rozpočet počítal s výdaji 69 miliard korun, což znamená, že rezervy tvořily nezanedbatelných 41 až 52 procent celoročních výdajů státu.

Peníze se záhadně rozkutálely

Zákon číslo 99 z roku 1948 ovšem záhy zrušil instituce jako Ústřední sociální pojišťovnu a stanovil, že veškeré jejich movité i nemovité jmění přechází pod kontrolu státu. Definitivní tečku pak přinesl zákon číslo 102 z roku 1951, který od ledna 1952 učinil příjmy a výdaje důchodového zabezpečení přímou součástí státního rozpočtu. Tím původní fondové hospodaření zcela zaniklo a peníze zmizely.

Došlo tak k vynucenému přechodu z kapitálového modelu na systém průběhový. Tento model funguje velmi jednoduše. Žádné peníze se na budoucnost nespoří ani se neinvestují na finančních trzích. Vybrané sociální odvody od ekonomicky aktivních pracujících se v daném měsíci rovnou vezmou a vyplatí současným důchodcům. Stát funguje pouze jako průtokový ohřívač, který peníze vybere a hned pošle dál. Naspořený majetek, který komunisté převzali, se brzy rozplynul v bezedném státním rozpočtu a zkonzumoval na běžný provoz, jako třeba právě levné nájmy.

Miliony milionů v trapu

Ztráta tohoto historického kapitálu se v přepočtu na dnešní ceny a celkové ekonomické dopady odhaduje až na 3,5 bilionu korun. Ano, to je číslo, které vypadá takto: 3 500 000 000 000. Zkuste si jen představit, co by se za takovou sumu dalo pořídit pro naši společnost. Mohli bychom bez problémů zafinancovat výstavbu 17 nových jaderných bloků, postavit kompletní a funkční síť vysokorychlostních železnic propojujících republiku se sousedními státy, vybudovat stovky špičkově vybavených moderních nemocnic a do posledního metru dokončit chybějící dálniční tahy. Místo rozvoje infrastruktury ale tyto cenné prostředky nenávratně zmizely.

Absurdita tehdejšího zřízení spočívala v tom, že systematicky žilo na dluh své vlastní budoucnosti a předstíralo prosperitu. Vládní materiály z počátku devadesátých let přiznávají, že stát ani orgány sociálního zabezpečení už nedisponují žádnými finančními rezervami. Samotný rozpočet v roce 1989 navíc skončil ve schodku.

Když dnes někdo nostalgicky vzpomíná na levné nájmy, je nutné připomenout kompletní účet. Tyto zdánlivé sociální jistoty byly financovány z peněz určených pro důchodce, které od té doby chybí. Komunisté zkrátka přišli k plné státní kase, ale když odcházeli, zbyly po nich jen dluhy.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.