HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

Bydlení Gustava Husáka. Skrytý luxus, odhlučňovací tunel i soukromý kinosál

reklama

Gustáv Husák byl nejdéle úřadujícím prezidentem komunistického Československa a klíčovou postavou éry tuhé normalizace. Na veřejnosti si pečlivě budoval obraz skromného státníka, který rozumí každodenním potřebám dělného lidu. Z oficiálních tribun neustále hlásal nutnost utahování opasků, zdůrazňoval socialistickou rovnost a osobní zdrženlivost. Skutečná podoba jeho soukromého i pracovního života však byla tomuto asketickému ideálu diametrálně vzdálena. Jakmile se zavřely těžké dveře jeho vládních rezidencí, mizela proletářská střídmost a nahrazoval ji exkluzivní komfort, o kterém si běžný občan mohl nechat pouze zdát. Husákův život se odehrával za neprostupnou zdí politických privilegií, a to rovnou na několika různých místech.



VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: Wikimedia CC BY 4.0 (vismo)
reklama

Tunel postavený kvůli tichu pana prezidenta

Snaha o maximální izolaci od reality všedního dne zcela zásadně ovlivňovala i jeho hlavní pracovní prostředí. Centrální sídlo Ústředního výboru KSČ se nacházelo v majestátní budově přímo na vltavském nábřeží v Praze. Intenzivní dopravní ruch z ulice však nejvyššího tajemníka rušil při práci. Aby měl autoritativní vůdce zaručený klid na řízení státu, nechalo vedení země radikálně přebudovat infrastrukturu v okolí. Vznikl tak Těšnovský tunel, který hlučnou automobilovou dopravu nákladně schoval pod zem. Obyvatelé Prahy začali tomuto neobvyklému stavebnímu dílu okamžitě ironicky říkat Husákovo ticho. Byla to demonstrace moci, kdy se tvář města musela fyzicky přizpůsobit sluchovému komfortu jediného muže.

Vymazání z map

Když přišel čas pravidelného letního odpočinku, přesouval se první muž státu do lokalit, které pro běžné smrtelníky zkrátka neexistovaly. K jeho oblíbeným patřil luxusní vládní areál Vystrkov, ležící u břehů Orlické přehrady. Tento komplex komfortních vil byl vybudován v hlubokých lesích zcela mimo zraky veřejnosti. Utajení šlo do takových extrémů, že celá rozlehlá oblast byla úmyslně vymazána z běžně dostupných turistických map. Dovolená v tomto dokonale uzavřeném světě nabízela prominentům špičkový servis západního střihu a klid od jakýchkoliv neplánovaných setkání s řadovými občany. Husák tak i o dovolené žil v pečlivě konstruované zlaté kleci, kam doléhaly jen filtrované informace.

Skrytý luxus uprostřed socialistické chudoby

Místo tradičních historických hradních apartmánů si pro svůj každodenní život v hlavním městě vybral takzvaný Prezidentský domeček, situovaný v Královské zahradě Pražského hradu. Zdrobnělina v názvu však silně klamala tělem. Objekt prošel mimořádně rozsáhlými úpravami, aby plně vyhovoval nárokům hlavy státu. Zahrnoval vybavení, které bylo v kontextu nedostatkové normalizační ekonomiky něčím nemyslitelným. Husák si ve svém sídle užíval vlastní soukromý krytý bazén, kde mohl po večerech v ústraní relaxovat. K dispozici měl rovněž plně vybavený kinosál vyhrazený pro soukromé filmové projekce a dům byl osazen tehdy velmi vzácným systémem centrální klimatizace. Přilehlá zahrada se proměnila v jeho soukromý neprodyšně uzavřený park.

Odtažitost od lidí a výtahy na jídlo

V roce 1977 zasáhla prezidentův osobní život krutá rána, když jeho druhá manželka Viera tragicky zahynula při havárii vrtulníku v Bratislavě. Tato traumatická událost měla hluboký vliv na jeho psychiku a už tak introvertní politik se začal ještě více stahovat do sebe. Z luxusního hradního domečku se stala ponurá pevnost samoty. Husák přestal snášet i ten nejnutnější kontakt s obsluhujícím personálem. Nechtěl nikoho potkávat na chodbách a dokonce i běžné lidské interakce mu začaly být zjevně na obtíž. Řešení tohoto psychologického stavu bylo opět technické. Nechal v domě zprovoznit speciální jídelní výtahy. Kuchyňský personál připravil kvalitní jídlo v přízemí, naložil jej do kabinky a poslal nahoru do soukromých komnat. Husák tak mohl povečeřet, aniž by musel komukoliv pohlédnout do tváře.

Bizarní nezájem jeho vlastní rodiny

Epilog tohoto podivně odstřiženého života přišel mnoho let po jeho smrti v jeho rodné bratislavské čtvrti Dúbravka. Když se tamní představitelé rozhodli vytvořit mu důstojnou pamětní desku, narazili na překvapivý odpor. Nešlo přitom o politický protest aktivistů, ale o chladný postoj jeho vlastní rodiny. Příbuzní rezolutně odmítli, aby byla deska připevněna na fasádu jeho rodného domu. Argumentovali poměrně pragmaticky tím, že by památník mohl přilákat vandaly, kteří by ve snaze desku zničit či posprejovat poškodili omítku na jejich nemovitosti. Je to fascinující bizár a de facto ukázkový projev nezájmu ze strany rodiny. Člověk, který po dvě dlouhé dekády tvrdou rukou ovládal republiku a pro něhož se stavěly dopravní tunely, nestál vlastním příbuzným ani za riziko poškrábané fasády. Pamětní deska tak musela najít své místo v nedalekém parčíku.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

reklama

Vydáno dne:
05.06.2026

Photocredit: Wikimedia CC BY 4.0 (vismo)

2