Jeden z pěti nejnavštěvovanějších parků Evropy je u nás, Češi si ho však neváží. O unikátní místo možná brzy přijdeme

Radku, jak byste popsal laikovi, v čem je biom natolik výjimečný?

Pokusím se to vysvětlit velmi jednoduše. Jedná se o krkonošskou arkto-alpínskou tundru, což je místo, kde je škaredě, deštivo, větrno, často tam padá sníh, nebo prší a běžný člověk by tam jen tak nezavítal, kdyby vyloženě nemusel. Je to zkrátka drsné místo. V zahraničí jsou samozřejmě také tundrové ekosystémy, ale rozdíl je v tom, že v našich podmínkách je tundra něco výjimečného – ve střední Evropě tundra není normálním prostorem.

Proč se jí říká arkto-alpínská?

Jedná se o odborný název, kdy se v tundře potkávají dva vlivy. Když si představíte mapu Evropy, tak na jedné straně máme vliv z jihozápadu z Alp tedy ten alpínský vliv, a také tady máme ze severu skandinávský vliv, tedy ten arktický. Proto arkto-alpínská tundra. Tato unikátní tundra je odlišná například oproti té na Sibiři nebo ve Skandinávii, právě protože se tady setkávají tyto dva vlivy.

Takže můžeme říci, že takový unikát máme jen my, Češi?

Ano. Je jen v Krkonoších, jinak nikde ve střední Evropě, je to zkrátka fenomén, jedinečný fenomén Krkonoš. To, co můžete vidět v Krkonoších, kde se potkává alpský a skandinávský vliv, tak nenajdete nikde na celém světě. A to je právě jeden z důvodů, proč byly Krkonoše v roce 1963 vyhlášeny národním parkem.

Jak konkrétně se klimatické změny projevují na stavu tundry v Krkonoších?

Jak jsem zmiňoval, tundra je nehostinné místo, kde velmi často fouká, prší, sněží a mrzne. Logicky zde žijí a rostou druhy, kterým toto podnebí vyhovuje, respektive ho snesou. V okamžiku kdy klimatická změna zahýbá s celým prostředím (budou například stoupat teploty a ubývat vlhkosti), tak těmto druhům přestane naše tundra vyhovovat a ony vymizí.

Krkonošská tundra tedy může zmizet vlivem klimatické změny?

Z praktického hlediska máme zdokumentováno, že horní hranice lesa, tedy to rozhraní kde končí les a kde už začíná bezlesí, se zvyšuje – de facto stoupá každý rok o 43 cm, což je docela hodně. Horní hranice lesa se posouvá vzhůru a v relativně krátké době začne atakovat krkonošskou tundru. Horní hranice lesa v Krkonoších je okolo 1 250 metrů nadmořské výšky a nejvyšší vrchol v Česku je okolo 1 600 metrů nadmořské výšky – prostor mezi tím je cca 350 metrů. Těchto 350 metrů může v relativně krátkém horizontu vývoje zeměkoule zarůst lesem. A to je jeden z projevů klimatické změny.

Zmiňoval jste druhy, kterým vyhovuje drsné klima. Dokázal byste uvést příklad?

Typickým příkladem je slavík modráček tundrový – typický skandinávský druh, který se vyskytuje v České republice jen v Krkonoších, zalétá sem a rozmnožuje se. Dříve to byly dvě desítky párů. V posledních letech mají ornitologové problém, zaregistrovat jednotky hnízdících párů. Důležité je podotknout, že nikdy ten neblahý vývoj není důsledkem jednoho aspektu. Další vliv na vymizení je například to, že modráček hnízdí přímo na zemi. A když přijde v době jeho hnízdění nějaké extrémní počasí – sněhová bouře nebo přízemní mrazy – tak to je něj fatální. Pak máme taky evidováno, že se do Krkonoš díky klimatické změně šíří teplomilné druhy, například kudlanka nábožná.

Dalším negativním faktorem je samozřejmě predace. Pták hnízdí na zemi – je velmi zranitelný – po horách se vyskytuje celá řada predátorů, ať to jsou draví ptáci, drobné šelmičky nebo třeba divoká prasata, což v minulosti taky nebylo úplně běžné. A v neposlední řadě je to rušením člověkem.

Krkonoše jsou jedním z nejnavštěvovanějších parků na světě. Co byste rád vzkázal návštěvníkům?

Je to tak, se svými cca 13 miliony návštěvami za rok jsme jedním z pěti nejnavštěvovanějších národních parků – v Evropě, možná i na světě. Statisticky se to přepočítává na velikost území. Turisté by měli respektovat pravidla, která v národním parku jsou. Velká většina návštěvníků přijíždí de facto do přírody, přijíždějí do hor, často ani nevědí, že jsou vlastně v národním parku a tím pádem neví, jaká tady jsou pravidla. Páchají tak nepravosti a způsobují komplikace, ne protože by byli arogantní a dělali si, co chtěli, ale že nevědí, že se něco nesmí. V parku jsou klidová území, kde je jasné pravidlo, že nesmíte vstupovat do volného terénu – má to svůj důvod. Tato klidová území jsou zejména tam, kde je právě ta arkto-alpínská tundra a tamní příroda je tak křehká, že každý stopa člověka zůstane viditelná velmi dlouho.

Kdyby se měli turisté pamatovat alespoň jedno pravidlo, které by to mělo být?

Základní pravidlo je, že v Národním parku, v jeho klidových územích (relativně malá území, cca 20 % celého Krkonošského národního parku), která jsou na vrcholcích hor, je možné chodit pouze po značených turistických cestách. Je to právě kvůli ochraně tamní zranitelné přírody. A když budou toto pravidlo lidé respektovat a dodržovat, tak se Krkonoším bude vést mnohem lépe. 

Poznámka redakce – velkým nešvarem je také vjezd motorových vozidel do lesů České republiky (pokud lidé nemají povolení, nemohou do lesa jezdit, jak se jim zachce) a odhazování odpadků. Více jsme se na tuto problematiku zaměřili v souvisejícím článku níže.

Lesní stráž zveřejnila snímky z kamer. Lidé přistiženi při krádeži dřeva dostali tučnou pokutu

Když se vrátíme ke klimatické změně, dalo by se říci, že je tato unikátní tundra „vytlačovaná zespodu“. Co se stane, až nebude mít kam ustupovat? Bude to mít nějaký velký dopad, až zcela zanikne?

Krkonoše se stanou pravděpodobně více lesnatým územím. Je samozřejmě ochranářsko-filosofický diskurs, jestli přírodu nechat, samovolně si dělat, co chce a smířit se s tím, že nám některé vzácné fenomény zmizí a vyhynou. Anebo jestli přírodě trochu pomáhat a trochu brzdit ten možná do jisté míry dramatický rychlý nástup změny.

Dalo by se říci, že je to nevyhnutelné?

Je to očekávatelné a dalo by se říct, že je to i nevyhnutelné. Není to ale věc, kterou v mikroregionálním aspektu dokáže nějaká instituce na úrovni správy národního parku vyřešit. Jedná se o celosvětovou záležitost, takže to zkrátka nedokáže ovlivnit jedna instituce.

Probíhají aktivně mezinárodní spolupráce s jinými institucemi?

KRNAP je součástí IUCN, EUROPARC Federation i dalších ochranářských sítí, institucí a výzkumných projektů. Odborníci si data navzájem vyměňují, takže ano, určitě nejsme stranou toho světového dění, a naopak bych i řekl, že jsme na tomto poli velmi aktivní.

Máte pocit, že se o problematice ztráty krkonošské tundry mluví, anebo je to neviditelný problém který se ve srovnání s jinými klimatickými dopady neřeší?

Myslím si, že to široká veřejnost příliš neřeší. Lidé mají dost svých osobních problémů, takže bych si troufl říct, že většinu z nich klimatická změna nezajímá. Samozřejmě jsou tu výjimky. Chci tím říct, že jsou tu i jiné celospolečenské problémy, který lidi zajímají a trápí víc, než ochrana přírody. V odborné veřejnosti se o tom ale celkem mluví – vnímají se makrodopady klimatické změny. O mikrodopadech na relativně malých území už ví jen pár specialistů, kteří se o to zajímají. S klimatickou změnou ale nemá problém jen KRNAP, problém s ní mají samozřejmě všechna území. Někde se to projevuje více někde méně.

Radku, mockrát děkuji za přínosný rozhovor.

Rádo se stalo. Díky za rozhovor.