Fotovoltaika a větrníky místo dostavby Dukovan? Desetkrát víc výkonu za stejnou cenu

Rád bych hned v úvodu zdůraznil, že cílem není plošně kritizovat jadernou energetiku. Existující reaktory plní svou funkci spolehlivě a jejich předčasné odstavování, jako jsme viděli v některých sousedních zemích, nedává smysl. Otázka, zda výstavba dalších reaktorů není naprostým ekonomickým nesmyslem, však zůstává na stole.

Na kolik že nás přijde ten další 1 GW výkonu?

Při hodnocení investice do nového bloku v Dukovanech musíme vycházet z reálných zkušeností, nikoliv pouze z prvotních odhadů. Oficiální cenovka sice hovoří o 200 miliardách korun, nicméně pohled na nedávné jaderné projekty v Evropě ukazuje jiný obrázek. Výstavba elektrárny Olkiluoto ve Finsku se prodražila 4x, francouzský projekt Flamanville má podobnou bilanci a značné překročení rozpočtu vidíme i na Slovensku či ve Velké Británii, přesněji pak viz tabulka níže. Průměrné předražení těchto staveb je 2,9, tedy v podstatě lze počítat s trojnásobkem plánované ceny. Z hlediska zodpovědného plánování je tedy namístě pracovat s rozpočtem, který se bude pohybovat spíše kolem 600 miliard korun. Tento fakt podstatně mění celou rovnici, protože nám dává k dispozici mnohem více finančních prostředků pro případnou investici do alternativních zdrojů.

„A co když nebude svítit ani foukat?“

Pokud bychom těchto 600 miliard korun využili na nákup solárních a větrných elektráren, dostaneme zajímavé výsledky. Podle mezinárodně uznávaných ceníků agentury IRENA lze za tuto sumu pořídit energetický mix sestávající ze 70 % z větrných turbín a ze 30 % z fotovoltaiky, který by poskytl celkový instalovaný výkon 33,6 gigawattů. Ano, 33x více než nám dá slibovaný jaderný reaktor. Kritici často namítají, že instalovaný výkon se nerovná stálé produkci, protože počasí je proměnlivé. To je naprostá pravda. Proto je nutné podrobit tento model té nejnáročnější možné zkoušce.

Následující tabulka ukazuje předražení jaderných elektráren, jež se stavěly v poslední době v Evropě, graf pak ukazuje výkon fotovoltaik a větrníků v průběhu roku.

Ten nejhorší den v roce

Zaměřme se na den, kdy byla výroba z obnovitelných zdrojů v Evropě na svém minimu. Podle dat serveru Energy-charts spadl 20. ledna 2025 výkon evropských solárních a větrných elektráren na pouhých 6,45 % jejich celkové instalované kapacity. Pro účely našeho výpočtu záměrně vynecháme jakákoliv stabilizační řešení, jako jsou velkokapacitní bateriová úložiště, moderní systémy na produkci vodíku nebo záložní plynové zdroje (které by nám v našem plánu mimořádně pomohly a v praxi se zcela jistě použijí). I při tomto velmi konzervativním scénáři, kdy využíváme oněch 6,45 % z naší kapacity 33,6 gigawattů, by systém stále generoval 2,16 gigawattů. To je více než dvojnásobek výkonu, který má dodávat plánovaný jaderný reaktor v Dukovanech. Ano, počítáme s tím, že jsme zapojení v evropském energetickém systému a obchodujeme energii přeshraničně. Přichází tak často zmiňovaný argument o ztrátách při dálkovém přenosu elektřiny v rámci propojené Evropy. Ten však rovněž nelze brát jako překážku. Přenosy na linkách velmi vysokého napětí na vzdálenost mezi Nizozemskem a Českem vykazují ztráty pouze v jednotkách procent, konkrétně mezi 2 až 3 %, což je v celkové bilanci zanedbatelná hodnota.

Výkony rostou, ceny klesají, čas plyne

Významnou roli v rozhodování hraje také časový horizont. Dokončení a spuštění jaderného bloku potrvá dle plánu 10, reálně se odhaduje 15 let. Během této doby nebudeme z této investice mít vůbec nic, ačkoli růst energetických nároků společnosti bude pokračovat. Co s tím budeme dělat? Na tuto otázku se odpovědí nedostává. Naproti tomu solární a větrné parky lze budovat postupně a systematicky. Začínají generovat energii a vracet vloženou investici v mnohem kratším čase a hlavně jejich postupná výstavba bude postupně vykrývat růst nároků.

Nesmíme opomenout ani vývoj. Kapacitní faktor moderních větrných turbín se dnes pohybuje kolem 30 %, přičemž u starších instalací v Česku to je jen kolem 19 %, jak ukazují data z terénu. Fotovoltaické panely rovněž generují znatelně více energie z metru čtverečního než modely dostupné před deseti lety a jejich pořizovací cena má dlouhodobě klesající trend. Čas tedy hraje ve prospěch inovativních technologií a za 15 let získáme za stejné peníze výrazně vyšší efektivitu. Abychom byli fér, můžeme tedy do naší kalkulace zahrnout další výhodu ve prospěch zelené energetiky a to pracovat s předpokládanou průměrnou cenou a průměrným výkonem nikoli současným, ale mezi dnešními hodnotami a těmi, které lze očekávat za 15 let. Je to pouze jeden z dalších střípků do skládačky, nic to nemění na tom, že už za dnešní ceny bychom získali 2x vyšší stálý výkon než z jádra.

Decentralizace je dnes absolutní nutností

Posledním důležitým aspektem je údržba a strategická bezpečnost. Kratší životnost jednotlivých komponent solární a větrné energetiky skutečně znamená nutnost jejich častější obměny. V praxi to ale představuje spíše výhodu, jinými slovy možnost postupné modernizace sítě. Prvky, které na sebe již vydělaly, jsou průběžně nahrazovány novými, efektivnějšími modely, což udržuje celý systém technologicky na vrcholu. Z hlediska bezpečnosti státu pak decentralizovaná síť mnoha menších zdrojů představuje existenční nutnost. Rozprostřená infrastruktura je podstatně méně zranitelná vůči výpadkům nebo případnému útoku raketami či drony, než jeden velký centralizovaný jaderný zdroj, jehož poškození by znamenalo náhlý výpadek elektřiny. Důvody, proč byla upřednostněna investice do jádra, které začne vyrábět elektřinu nejdřív za 10 let, před postupnou investicí do zdrojů, jež nám poskytnou totéž, za méně peněz a s mnoha výhodami k tomu již dnes, zůstávají nadále nezodpovězenou otázkou.

P.S. Je nutné stavět novostavbu už jen s řízeným větráním nebo to jde i jinak? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.