Kvůli těžkému životnímu osudu nezvládala uklízet a její byt se proměnil ve skládku. Přišla nečekaná pomoc

Vlastní domov jako přestupní stanice

Paní Věra bydlela v hezkém bytě, o který se celý život starala. Poté, co její maminka ovdověla, začala za ní jezdit čím dál častěji, protože ji nechtěla nechávat doma samotnou. Maminka navíc musela venčit pejska a v domě nebyl výtah, což pro starší ženu znamenalo velké omezení. Věra se tak ve svém bytě objevovala jen sporadicky – přespala, zalila kytky, ráno vyrazila do práce – a zase odjela. Všechnu energii věnovala péči o maminku a zapomněla se starat sama o sebe.

Stejně to nemá cenu…

Zlom nastal v roce 2020, kdy Věřina maminka zemřela. Čtrnáct dní poté se Věra dozvěděla, že má rakovinu. Všechno začalo jít z kopce a Věra svou domácnost přestala zvládat. Ve světle všech problémů se úklid zdál nedůležitý. Věra se taktak stačila postarat o králíky a morčata, která doma měla, ale to bylo všechno. Na chod domácnosti už nezbývaly síly ani chuť.

Na stav bytu se můžete podívat v galerii níže.

Naděje umírá poslední

„Občas mě mrzí, že jsem to nechala zajít až sem a můj byt teď vypadá tak, jak vypadá. Byt byl předtím moc hezký a mám obavu, že už se nikdy nepovede vrátit ho do původního stavu,“ říká paní Věra. Naděje však umírá poslední. O Věře a jejím bytě se totiž dozvěděl Martin, který před časem začal dělat úklidy zdarma u těch, kteří to nejvíc potřebují. Začalo to jako předvánoční výzva. Těch, kteří se do ní přihlásili, bylo však mnohem víc, než Martin původně čekal. A tak uklízení zdarma neskončilo společně s Vánoci, nýbrž pokračuje dodnes. Momentálně se Martin se svým týmem chystá založit neziskovou organizaci, aby mohli i nadále uklízet zdarma u lidí, kteří si nemohou dovolit za úklidy platit. Za tímto účelem pořádá také sbírku Znesnáze21.

Rozhovor s Martinem, který uklízí u potřebných zdarma, si můžete přečíst zde:

Desítky let stará špína, sbírka obalů od šunek a červi v umyvadle. Martin zdarma uklízí v cizích bytech, ukázal fotky

Hon za lednicí

Když vstoupil Martin a jeho tým do bytu paní Věry, ocitli se po pás v odpadcích a špíně. Podle Martina je vždycky nejhorší dřez a lednička, jelikož obsahují zbytky starého jídla. Lednička vypadala, že už ji nikdo nikdy nedokáže umýt a že je na odpis. Neobsahovala totiž jen vrstvu špíny, ale také mrtvé brouky. Proto Martin obešel okolní kavárny a restaurace, zkoušel štěstí a ptal se, zda nemají vyřazenou ledničku, kterou už nepotřebují. Bohužel neuspěl, a tak zbývala ta horší varianta. Ledničku vlastnoručně umýt.

Má to smysl

Podle Martina je všechno o překonávání komfortní zóny. „Většinou to v těchto bytech neuvěřitelně smrdí, ale člověk nemůže dát znát, že se mu z toho navaluje. Pro majitele bytu je nesmírně citlivé už to, že nás pustil do své osobní zóny.“

Majitel bytu není nikdo, kdo má problémy s alkoholem nebo drogami. Je to paní, které je přes osmdesát let, má rakovinu a vzdala to. „Paní Věra byla ze začátku velmi pasivní až lhostejná, ale postupem času začala uklízet s námi a když jsme se vrátili zvenku, bylo vydrhnuté umyvadlo v koupelně, na kterém byly předtím nánosy špíny. V takových chvílích si člověk říká, že to má smysl,“ vysvětluje Martin.