HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

Na zahradě si postavil koupací jezírko. Drahé čerpadlo nahradil levným vzduchovým kompresorem

reklama

Většinu majitelů zahrad odradí vysoké pořizovací náklady na složité filtrační systémy a výkonná vodní čerpadla. Jeden z nadšenců do přírodního stavitelství ukázal, že existuje i mnohem schůdnější cesta. Na svém pozemku svépomocí vybudoval plně funkční vodní ekosystém, k jehož pohonu nepotřebuje drahou techniku, ale vystačí si s levným a úsporným zdrojem vzduchu.


Koupací jezírko svépomocí
VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: poskytnuto majitelem zahrady
reklama

Bahnitá kaluž

Nápad se zrodil u malého a nepříliš vzhledného jezírka před pasivním solárním skleníkem, ve kterém byla voda plná kalu a tmavých usazenin. Před několika měsíci totiž nedaleké výkopové práce způsobily poměrně silnou lokální záplavu. Valící se voda tehdy do zahrady přinesla nezanedbatelné množství jemného sedimentu, přičemž zanedlouho následovalo nevyhnutelné přemnožení řas. Z fungujícího vodního prvku se stala velmi mělká louže bez života a zahrádkář stál před složitým rozhodnutím. Mohl se pokusit všechno bahno pracně vybrat a uvést místo do původního stavu. Nebo mohl celou nepříjemnou situaci vnímat jako jasný signál k razantní změně. A on se rozhodl pro druhou možnost. Staré jezírko zrušil a na jeho místě vybudoval plnohodnotnou koupací zónu s přírodní filtrací.

Loučení se starým životem

Každá stavba nového ekosystému s sebou nese nevyhnutelnou destrukci toho předchozího. A pro člověka s hlubokým vztahem k přírodě to nebyl lehký krok. Musel vlastnoručně odstranit husté porosty vzrostlého rákosí a s každým rýpnutím do bláta nevyhnutelně narušoval jeden drobný hmyzí domov za druhým. Zároveň však věděl, že jde pouze o dočasný stav. Až bude nové dílo hotové a voda se pročistí, příroda se vrátí v mnohem větší síle a rozmanitosti.

Stovky koleček a modelace terénu

Prvním reálným zásahem do prostoru bylo pečlivé vytyčení vnějšího okraje pomocí jednoduchých dřevěných kolíků. Pak už přišla na řadu pouze hrubá síla. Chopil se osvědčené lopaty a obyčejného stavebního kolečka. Půda na pozemku je poměrně měkká a velmi bohatá na jíl, takže kopání postupovalo zpočátku nad očekávání snadno. Až následující dny nabraly rutinu. Vstával brzy ráno a pracoval vždy zhruba pět hodin v kuse, než slunce vystoupalo příliš vysoko.

Celkový odhadovaný objem přesunuté zeminy činil 55 m3, což v praxi představovalo zhruba 700 plně naložených koleček mokré hlíny. Zanedlouho tímto tempem vznikl problém s umístěním takového množství materiálu. Odvoz těžkou technikou by se značně prodražil, a tak vykopanou hlínu začal vrstvit do bezprostředního okolí budoucí vodní plochy. Tím zvedl okolní terén asi o 0,5 m, díky čemuž nemusel kopat do zbytečně velké hloubky a veškerý materiál využil přímo na místě.

Ochranné vrstvy a tvarování dna

Po jedenácti dnech soustavné fyzické námahy byl hrubý výkop konečně hotový. Nyní následovala pečlivá instalace izolačních materiálů. Na udusané hliněné dno nejprve rozložil vrstvu silné ochranné geotextilie, jejímž úkolem bylo chránit vrchní vrstvy před ostrými kameny nebo prorůstajícími kořeny stromů. Na tento podklad opatrně rozvinul silnou hydroizolační fólii a po vyrovnání záhybů ji na okrajích zastřihl a přidal ještě jednu vrstvu geotextilie. V hlavní plavecké části, která dosahuje hloubky necelých 1,5 m, chrání tato vrstva chodidla před kontaktem s kluzkým plastem a poskytuje jistější oporu při pohybu ve vodě.

Dřevěné srdce pod vodní hladinou

Vodní plocha se dělí na tři hlavní zóny. Uprostřed se nachází prostor určený pro plavání, kolem něj je vybudována část vyhrazená pro vodní rostliny a čištění vody a třetí zónu tvoří pozvolný plážový vstup. Aby se štěrk a zemina z rostlinné části nesesouvaly do hluboké vody, bylo nutné vytvořit pevnou bariéru. Kutil se rozhodl postavit opěrnou stěnu z modřínu, který je přirozeně odolný vůči vlhkosti a hnilobě. Jednotlivé díly si nejprve poskládal nanečisto, vyvrtal potřebné otvory pro filtrační rozvody a následně celou konstrukci stáhl pomocí nerezových závitových tyčí.

Tajemství čisté vody ukryté v bublinách

Filtrační systém inspirovaný metodou britského popularizátora Davida Pagana Butlera funguje na jednoduchém principu. Zatímco běžná vodní čerpadla bývají drahá, mají vyšší spotřebu energie a mohou se porouchat, tento systém využívá k pohybu vody pouze proud stoupajícího vzduchu. Pod rostlinnou zónou vede síť perforovaných trubek zasypaných štěrkem a překrytých geotextilií. Voda z jezírka prosakuje přes kořeny rostlin a štěrk, kde se přirozeně čistí. Poté vstupuje do trubek a proudí do svislé roury. Na jejím dně je umístěn vzduchovací kámen napojený na malý kompresor, který do systému neustále vhání vzduch. Drobné bubliny stoupají vzhůru a strhávají s sebou vodu. Vzniká podtlak, který vytváří proudění a to nasává další vodu přes štěrkový a rostlinný filtr (aktuální ceny membránového kompresoru najdete například zde). Celý systém je tichý, jednoduchý a energeticky velmi úsporný.

Příroda nečekaně zkouší trpělivost stavitele

Když se stavba blížila ke konci, přišly vytrvalé deště. Hladina spodní vody rychle stoupla a voda se začala hromadit pod izolační fólií. Ta se začala zvedat směrem vzhůru. Zahrádkář tak musel práce přerušit a vymyslet řešení. Částečně tedy rozebral modřínovou stěnu, odsunul geotextilii a vedle jezírka vykopal hluboký drenážní příkop vysypaný kamenivem. Poté začal jezírko intenzivně napouštět. Jak hladina stoupala, váha vody tlačila fólii zpět ke dnu. Voda zachycená pod izolací postupně odtékala do drenážního příkopu, odkud ji odčerpával ponorným čerpadlem. Trvalo tři dny, než se situace stabilizovala.

Hledání správné výšky

Po vyřešení problémů se spodní vodou začal plnit rostlinnou zónu směsí zeminy, písku a štěrku. Během této etapy přesunul pomocí kolečka přibližně 20 tun materiálu. Následně vybudoval vstupní molo. Nejprve vytvořil betonové základy, pak ukotvil nerezové patky a postavil dřevěnou konstrukci. Po dokončení ale zjistil, že molo je příliš vysoko nad hladinou. Musel proto konstrukci rozebrat, sloupky zkrátit a celé molo znovu sestavit.

První chladivé ponoření

Dva dny po úpravě mola dosáhla hladina vody konečné výšky. Nastal čas na první zkoušku. Kutil připojil vzduchovou hadici ke kompresoru ukrytému v dřevěném přístřešku a zapnul systém. Ze svislých trubek se vyvalily první bubliny a voda začala cirkulovat. Během několika dní se původně zakalená voda proměnila v průzračně čistou. A pak přišla zasloužená odměna v podobě prvního koupání ve vlastnoručně vybudovaném jezírku.

Rozsévání zeleně a konečné úpravy

Samotným napuštěním vody však práce neskončila. V plážové zóně zpevnil vstup velkými kameny nalezenými během výkopových prací. Následně osázel štěrkovou část lekníny, rákosím, kyprejem vrbolistým a bahenními kosatci. K jeho potěšení se s prvními rostlinami začal vracet i život. Objevily se vážky, vodní brouci a další drobní obyvatelé. Nakonec upravil okolní terén, rozprostřel ornici a vysel směs trav, jetele a lučních bylin.

Nové centrum celé zahrady

Proměna zanesené bahnité kaluže v plnohodnotný koupací biotop vyžadovala velkou dávku vytrvalosti, fyzické práce i schopnost improvizace. Výsledek však stojí za to. Nové jezírko se stalo přirozeným centrem celé zahrady.

P.S. Řešíte zahradu nebo vybavení kolem domu? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

reklama

Vydáno dne:
23.06.2026

Photocredit: poskytnuto majitelem zahrady

0

„Písek čistý, občerstvení dobré a parkoviště velké.“ Lidé doporučují navštívit jezero u Prahy mimo víkend
Česko tento týden čekají tropické teploty. A protože drahé jednodenní výlety do aquaparků nejsou pro každého, řada lidí míří k Jezeru Lhota nedaleko Prahy.