Solární systém pro celý dům si Tomáš vyrobil za 30 tisíc svépomocí. Zveřejnil podrobný návod

Nápad, který se dostal přes oceán

Původní koncept levného systému pro solární ohřev vody pochází od Američana Garyho Reysy. Jeho myšlenka ale nezůstala jen za oceánem a našla si cestu i do českých dílen. Pro podobný systém se rozhodl také Tomáš z jižních Čech, který se inspiroval původním konceptem a upravil ho pro své podmínky. Jeho konstrukce je založená na solárním kolektoru, čerpadlech, svépomocí vyrobené akumulační nádrži, řídicí jednotce, a především na PEX/AL/PEX trubkách, které se používají v topenářství. Právě jejich využití v kolektoru dělá tento systém zajímavým. I když nemají tak dobrou tepelnou vodivost jako měděné trubky, jejich pořizovací cena je výrazně nižší a v poměru nákladů k účinnosti jsou tak pro ohřev vody ideální. Na aktuální ceny solárních kolektorů se můžete podívat například zde.

Princip je jednoduchý

Voda z výměníku v akumulační nádrži je čerpadlem vháněna do solárního kolektoru, kde se ohřeje a následně se vrací zpět do nádrže, do níž proudí přitékající studená voda z vodovodního řadu. Jedná se o klasický princip výměníku tepla, kde voda z kolektoru předává teplo vodě z vodovodního řádu. Celý okruh je řešen jako takzvaný drainback systém. To znamená, že soustava není pod tlakem a po vypnutí čerpadla voda samovolně steče zpět do nádrže. Tím je zajištěno, že voda v kolektoru nezamrzne.

Na to, jak celý systém funguje, se můžete podívat v galerii.

Kam s ním?

Aby systém pracoval co nejúčinněji, je nutné správně zvolit umístění panelu. Nejlepší orientace je směrem na jih až jihozápad, je však nutné přizpůsobit se konkrétním podmínkám. Důležité je i naklonění panelu. V Tomášově případě je panel umístěn na fasádu pod úhlem 90°. Toto řešení maximalizuje výnosy v období jara, podzimu a zimy. V létě naopak kolmé umístění pomáhá, protože omezuje přehřívání systému, jelikož přímé dopady paprsků jsou menší. Celkově tak dochází k vyrovnanému solárnímu zisku napříč rokem. Velikost kolektoru je pak nutné přizpůsobit množství dopadajícího slunečního záření v dané lokalitě a očekávané spotřebě domácnosti.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

„Spolehlivý ultralehký stan dnes pořídíte za zlomek ceny,“ radí zkušený cestovatel

Konstrukce kolektoru krok za krokem

Nosná konstrukce kolektoru je vyrobena ze dřevěného rámu složeného z prken tloušťky 20 mm a šířky 90 mm. Na dno rámu Tomáš umístil OSB desky, které tvoří pevnou základnu pro připevnění hliníkových plechů a vedení trubek. Samotné PEX/AL/PEX potrubí je instalováno ze strany na stranu ve spádu, aby voda měla tendenci klesat do nádrže. Tento spád musí být alespoň 3,5 % (tedy 3,5 cm na každý metr délky). V místě ohybu musí být trubky vzdálené minimálně 20 mm a rádius ohybu nesmí překračovat 100 mm. Vedení hada PEX/AL/PEX potrubí si lze na OSB desku nejprve nakreslit tužkou.

Akumulační nádrž z kutilské dílny

Nádrž pro ohřátou vodu lze samozřejmě koupit, ale díky nižšímu rozpočtu Tomáš zvolil výrobu svépomocí. Z OSB desek vznikl rám, který byl následně vyztužen tak, aby se neprohýbal tlakem vody. Do dřevěné konstrukce byla vložena vrstva čedičové izolace, přes kterou dal Tomáš odolnou jezírkovou fólii EPDM. Prostřednictvím plastových desek se fólie napnula do stran a spáry se utěsnily tmelem. Na ceny akumulačních nádrží se můžete podívat tady.

Teď to dáme do kupy

PEX/AL/PEX trubky z kolektoru smotané do cívky Tomáš přivedl bočním otvorem v akumulační nádrži. Měří přes 100 metrů a cívka funguje jako tepelný výměník, přes který protéká ohřátá voda z kolektoru. Voda v trubkách ohřeje užitkovou vodu v nádrži a ta se poté přečerpá do bojlerů. Pro snížení rizika množení bakterií byly do nádrže umístěny dva měděné plíšky. Nádrž je přikryta poklopem izolovaným rovněž čedičovou vatou. Také potrubí s teplou vodou bylo potřeba izolovat, aby zbytečně nedocházelo k tepelným ztrátám.

Gravitace v hlavní roli

Aby systém správně pracoval, musí mít potrubí po celé trase od nádrže ke kolektoru souvislý sklon. Pokud není možné vést potrubí ve spádu, dá se použít pomocné čerpadlo, které krátkodobě čerpá vodu po vypnutí hlavního oběhového čerpadla. Pro provoz systému Tomáš použil centrifugální čerpadlo na 24 V s výtlakem 7 metrů a pumpu na zpětné odčerpávání vody s parametry 12 V čerpadlo s výtlakem 2 metry. Čerpadlo pro tuto soustavu musí umožňovat zpětný průtok kapaliny při jeho vypnutí a mít co nejvyšší výtlak.

Pár korun místo tisíců

Namísto drahé řídicí jednotky Tomáš zvolil jednoduchý teplotní rozdílový spínač, který lze zakoupit v obchodech s elektrotechnikou. Lze nastavit, zda spínač sepne čerpadlo, když se teploty v kolektoru a nádrži vyrovnají, nebo když je teplota v kolektoru o 5 °C vyšší než v nádrži. Teplotní čidla průběžně snímají hodnoty v kolektoru, nádrži i na přívodu a výstupu vody a posílají je do panelu. Tomáš svůj systém doplnil také o záložní zdroj v podobě 12 V autobaterie dobíjené z menšího fotovoltaického panelu či ze sítě. V případě, že použijete stejný typ čerpadel jako on, je potřeba zdvojnásobit napětí z akumulátoru.

1 000 kWh za půl roku

Systém byl uveden do provozu koncem září a od října Tomáš pravidelně dvakrát denně měřil teploty v horní části nádrže. Na základě rozdílů teplot dopočítával energii získanou během dne. Hned první měsíce přinesly velmi zajímavé výsledky. V říjnu dodal kolektor 80 kWh, v listopadu dokonce 89 kWh, v prosinci 30 kWh a v lednu 9 kWh, kdy bylo minimum slunečných dnů. Po krátké únorové odstávce systém opět fungoval od března, kdy vyrobil 104 kWh. Následující období se pohybovalo kolem 70 až 100 kWh měsíčně. Celkově systém během prvního roku ušetřil zhruba 1 000 kWh, což odpovídalo přibližně 25% poklesu spotřeby proudu za 7 měsíců provozu. Při dnešních cenách elektřiny by byla úspora okolo 8 tisíc korun.

Na grafy s měřením v konkrétních měsících a soupis všech použitých materiálů a jejich cen se můžete podívat v galerii.

Jak vychází rozpočet?

Největší část rozpočtu tvořily OSB desky, hliníkové plechy a polykarbonátové krycí panely. Celková investice, kterou Tomáš do výroby svého systému vložil, se vešla do 30 000 Kč včetně DPH. Solární systém však dělal již před několika lety, tudíž se dnes mohou trochu lišit. Na projektu pracoval ve svém volném čase přibližně dva měsíce. Tomáš očekává, že jeho systém bude mít životnost zhruba 25 let, z dlouhodobého hlediska je se svým řešením a jeho náklady tedy více než spokojený.

P.S. Zajímá Vás, zda má cenu pořizovat fotovoltaickou elektrárnu? Za jak dlouho se zaplatí? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.