Při houbaření někteří Češi narazí na houbu podobnou bedle. Nevědí, že se jedná o vzácný kus v republice

Patří mezi jedlé houby

Na první pohled vypadá trochu jako „obyčejná“ hnědá houba. Klobouk má okrový až světle hnědý, s jemnými vráskami. Lupeny jsou zpočátku žlutavé, později hnědnou, a dužnina zůstává bělavá i po poranění. Houbaři, kteří na ni narazili a doma ji připravili k jídlu, potvrzují, že její chuť patří k nejlepším, co naše lesy nabízejí. Má jemnou oříškovou až mandlovou chuť, někteří ji přirovnávají k liškám, jen s jemnějším aromatem. Dokázali byste si tipnout, o jakou houbu se jedná? Kde ji najdeme a jak ji rozeznáme od ostatních hub?

Nenápadná houba

Podobně jako mnoho dalších hub má i límcovka ráda vlhké, mechem porostlé jehličnaté lesy a kyselou půdu. Pokud ji tedy budete hledat, zajeďte si do horských oblastí a podhůří, například na Šumavu, do Jeseníků, Krkonoš nebo Beskyd. Ale neváhejte, protože ji obvykle najdete jen od srpna do října, a to často po delších deštích a v chladnějším počasí. A až budete hledat, buďte pozorní. Na rozdíl například od lišek nebo hřibů netvoří velké trsy, ale roste spíš jednotlivě nebo v menších skupinách. Spolehlivě ji poznáte podle nenápadného prstenu, který se nachází na třeni.

Proč ji zná tak málo lidí

Hlavním důvodem, proč na ni většina Čechů nenarazila, je její nenápadný vzhled a především omezený výskyt. Na houby chodí mnoho Čechů v nížinách nebo ve známých houbařských lokalitách, ale právě tam vůbec neroste. Má ráda podmínky, které se v důsledku sucha a kácení smrčin v posledních letech zhoršují. A navíc dokonale splývá s okolím, takže i když stojí přímo u cesty, většina lidí ji zkrátka přehlédne.

Do podvědomí houbařů se příliš nedostala

Na rozdíl od hřibů, lišek či bedel o ni lidé nejeví velký zájem. Tím, že není jedovatá ani příliš výrazná, se do povědomí houbařů nikdy nedostala. A přiznejme si, většina sběračů se drží osvědčené klasiky, kterou jsou hřiby, lišky, bedly, klouzky nebo ryzce. Co je však zajímavé, je její pověst v zahraničí (například v Polsku patří mezi velmi oblíbené houby a ve Skandinávii ji lidé běžně sbírají a považují za delikatesu).

Raději ji v tom lese necháme

I když se jedná o vzácnou houbu (oficiálně není chráněná ani ohrožená, jen lokálně vzácná), je možné, že jste na ni narazili, obzvláště pokud je houbaření vaším koníčkem. Řekněme si ale popravdě, když v lese narazíme na houbu, kterou příliš neznáme a nedokážeme ji identifikovat, raději ji nesbíráme a necháme na místě, protože se bojíme záměny. Pokud se ji vydáte hledat, mezi její rozpoznávací znaky patří žlutohnědý hladký klobouk, pevný prsten, světle hnědé lupeny a jemná moučná vůně. Splést ji naopak můžete například s čirůvkou, mladou bedlou nebo některými pavučinci.

Kde ještě roste?

Límcovka není houba pro houbaře, kteří chtějí plný košík. Pokud ji najdete, je to velká trofej mezi houbami. V České republice stále roste, ale mnohem méně než dříve. Mykologové zaznamenávají nálezy hlavně v šumavských lesích, Jeseníkách, Krkonoších a na Českomoravské vrchovině. Houba potřebuje dlouhodobě vlhké prostředí a stabilní lesní mikroklima, kterého však v poslední době ubývá. Proto je dnes spíše odměnou pro všímavé pozorovatele než běžným úlovkem.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.