Topením metodou 70/30 lze ušetřit i s kotlem na dřevo. Mimo úspory zvýší také komfort zatápění

V jednoduchosti je síla

Princip 70/30 vychází z jednoduché kombinace dvou typů paliva. V původní podobě jde o použití měkčího, rychle vzplanoucího dřeva, nejčastěji smrku, v poměru přibližně sedmdesát procent, zatímco zbylých třicet procent tvoří dřevo tvrdé, trvanlivé, s mnohem vyšší výhřevností. V rakouském venkovském prostředí to býval zejména buk, případně habr. Měkké dřevo poskytne rychlé teplo a vytvoří ideální žhavé podmínky pro následné pozvolné hoření tvrdší složky, která dokáže energii uvolňovat dlouhodobě a rovnoměrně.

Úspora není zanedbatelná

Dnes se tento poměr zachovává, ale mění se samotný materiál. Zatímco smrk zůstává základem, buk se stále častěji nahrazuje dřevěnými briketami. Ty mají výhodu v přesně definované hustotě, nízké vlhkosti, často pod deseti procenty, a vysoké výhřevnosti, pohybující se mezi 16 až 19 MJ na kilogram. Smrk dosahuje obvykle kolem 14 MJ/kg, přičemž vlhčí dřevo může mít reálnou výhřevnost dokonce pod 10 MJ/kg. Pokud si představíme, že v běžném krbu denně shoří zhruba deset kilogramů dřeva, rozdíl mezi optimálním a špatně zvoleným palivem může v průběhu sezóny činit i několik desítek GJ energie. V přepočtu to znamená klidně nějaký kubík dřeva navíc.

Využití metody v kotlech na dřevo

Metoda 70/30 ale není jen o tradici, je hlavně o fyzice. Měkké dřevo rychleji vysychá a rychleji vzplane, ale stejně tak rychle shoří. Tvrdé dřevo hoří mnohem déle díky vyšší hustotě, ale k ideálnímu spalování potřebuje již dostatečně vysokou teplotu i stabilní žhavou vrstvu. Kombinace obou vytváří proces, při kterém se energie neuvolňuje skokově, ale postupně. A právě tato plynulost je důvodem, proč se metoda začala uplatňovat nejen v krbech, kde je estetický efekt sekundární, ale i ve stále rozšířených kotlích na dřevo. Zde má metoda ještě jeden specifický rozměr. Tam, kde krb slouží primárně jako doplňkový zdroj, kotel je často klíčovou součástí vytápění celého domu. Je tedy žádoucí, aby hoření bylo stabilní, dostatečně dlouhé a nezpůsobovalo prudké teplotní výkyvy. Jedním z nejčastějších problémů majitelů kotlů je, že po večerním topení kotel zcela vyhasne. Ráno je pak nutné ho znovu zapalovat, často ve spěchu, se studeným kotlem, studeným komínem a s vysokou pravděpodobností zakouření místnosti i komínového tělesa. Studený start navíc znamená, že hoření je několik prvních minut neefektivní, protože spaliny mají nízkou teplotu a obsahují vyšší množství dehtu i nespálených uhlovodíků.

Postup zvládne i amatér

Při znalosti metody 70/30 a jejím využití při topení v kotli, se scénář zásadně mění. Měkké dřevo vyhoří první a vytvoří základ žhavé vrstvy. V okamžiku, kdy se tato vrstva začíná tenčit, přidá se tvrdé dřevo nebo ideálně brikety. Ty po vložení do žhavého prostředí nezačínají hořet znovu od nuly, ale plynule navazují na předchozí fázi spalování. Briketa vážící jeden kilogram dokáže podle typu žhnout dvě až čtyři hodiny. Pokud jich do kotle přidáme pět, poskytne to až dvacet hodin žhnutí při optimálním přívodu vzduchu. Reálně je to méně, ale i dvanáct hodin je hodnota, která mění každodenní komfort. V praxi to znamená, že večer založený oheň může vydržet až do ranní hodiny, kdy uživatel přichází k teplému, nebo dokonce stále doutnajícímu kotli. Takový kotel se zapaluje mnohem snadněji. Často ani není potřeba znovu zapalovat, stačí přidat měkké dřevo a upravit přívod vzduchu.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

„Spolehlivý ultralehký stan dnes pořídíte za zlomek ceny,“ radí zkušený cestovatel

Umění práce se vzduchem

Úprava přívodu vzduchu je klíčová. Měkké dřevo potřebuje více primárního vzduchu, tvrdé či brikety více sekundárního. Pokud starší kotel umožňuje volbu obou cest, lze podle potřeby regulovat rychlost hoření natolik, že se stáložár udrží až do ranních hodin. Mnozí majitelé uvádějí, že dříve jim kotel vyhasnul kolem půlnoci, zatímco při kombinaci 70/30 jej ráno naleznou s teplotou vody kolem 40 až 50 °C, což je dostatečné pro rychlé obnovení plného provozu. Moderní kotle tento proces zvládají automaticky. Systém řízení přívodu vzduchu pomocí lambda sondy detekuje kvalitu spalin a podle toho reguluje množství vzduchu tak, aby spalování bylo co nejúplnější a nejefektivnější. Výrobci označují tuto funkci jako udržování stáložáru. Je to technologie, která dokáže významně snížit spotřebu paliva a přispět ke snížení emisí, ale není dostupná všude. Tam, kde automatika chybí, nastupuje znovu stará metoda 70/30, která umožňuje dosáhnout obdobného efektu alespoň v základní podobě.

Pozitivní vliv na čistotu komínu

Čistší komín je nepřehlédnutelným vedlejším efektem. Když se kotel pravidelně neroztápí ze studena, spaliny rychleji dosahují teploty nad 120 °C, což je hranice, při níž se snižuje kondenzace dehtu. Nižší kondenzace znamená menší nánosy v komíně. Pokud si uvědomíme, že dehtové usazeniny mohou vznikat již při spalinách pod 80 °C, rozdíl mezi studeným a mírně zahřátým komínem není kosmetický, ale zásadní. Některé domácnosti díky této metodě omezily čištění komína na minimum vyžadované zákonem z hlediska revize a víc nepotřebují. Což se pak promítne i peněžence.

Úspora až 25 % paliva za topnou sezonu

Výpočty ukazují, že metoda může ušetřit přibližně 10 až 25 procent paliva za sezónu, v závislosti na typu kotle, kvalitě dřeva a schopnosti uživatele správně regulovat přívod vzduchu. Pokud domácnost spálí například 12 kubíků dřeva ročně, může úspora odpovídat jednomu až třem kubíkům. V dnešních cenách paliv, kdy jeden kubík tvrdého dřeva může stát i přes 2 000 korun, jde o částku, která už není zanedbatelná. Navíc vyšší efektivita hoření znamená méně emisí, méně popela a delší životnost samotného topného zařízení.

P.S. Zajímáte se o moderní způsoby vytápění a výrobu energie svépomocí? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.