I když dostal revizi, komín nebyl v pořádku. Lukáš ukázal, co v něm zůstalo

Kominík alias chodící štěstí

Většina lidí má pocit, že jakmile jednou za čas přijde kominík, vydá papír s razítkem a potvrdí, že je vše v pořádku, mohou mít klid. Komín se stává neviditelnou součástí domu, která prostě funguje, dokud se netopí jinak než obvykle nebo dokud se nestane něco vážného. Jenže právě tahle samozřejmost je často největším kamenem úrazu. Do komínu nevidíme, proto mu máme tendenci přikládat menší význam než například elektrickým rozvodům nebo plynovému kotli. Přitom jde o zařízení, které denně pracuje s ohněm, horkem a spalinami a jeho stav má přímý vliv na bezpečí lidí i majetku.

Iluze na papíře

Postupně se ukazuje, že samotná revize je často spíše administrativním splněním povinnosti než skutečnou kontrolou reálného stavu. Mnoho lidí spoléhá na to, že když mají v ruce revizní zprávu, mají vyhráno. Jenže praxe bývá jiná. Revizní dokument někdy neobsahuje základní informace o typu topidla, průměru komínového průduchu ani o jeho skutečném stavu. Stává se, že kontrola proběhne velmi rychle, bez důkladného čištění, bez kontroly celé délky komínu a bez odhalení skrytých závad. Ty se pak ukážou až později, často náhodou nebo při rekonstrukci. Může jít o praskliny, zazděné hořlavé materiály nebo dlouhodobé nánosy usazenin, které nikdo neřešil. V tu chvíli si člověk zpětně uvědomí, že ušetřený čas nebo peníze neměly žádnou hodnotu.

Zkušení topiči tohle jistě vědí, ale začátečníci?

Málokdo si uvědomuje, že největším problémem není absence revize, ale způsob topení a zanedbaná průběžná kontrola. Málokdo ví, že pomalé topení vlhkým dřevem je pro komín horší než intenzivnější hoření se suchým palivem. Nízká teplota spalin způsobuje jejich kondenzaci a usazování dehtu na stěnách komínu. Tyto nánosy se postupně mění v tvrdé vrstvy, které jsou vysoce hořlavé. Stačí pak krátký výkyv teploty nebo změna tahu a může dojít k zahoření. Navíc se usazeniny neukládají jen nahoře, ale postupně padají dolů do kamen a ucpávají regulace, klapky a průduchy. Problém se tak netýká jen samotného komínu, ale celého topného systému. Skutečná pointa tedy není v tom, zda revize proběhla, ale v tom, co v komínu skutečně zůstává a jak rychle se tam nebezpečný materiál hromadí, často už během několika málo měsíců běžného provozu.

Ve videu se můžete podívat na reálné záběry z Lukášova komína (přesný typ jeho kamen včetně aktuální ceny najdete zde). Kromě zajímavé ukázky říká spoustu užitečných informací, které by především začátečníkům mohly být k dobru.

Scénáře, které si většina lidí ani nepřipouští

Dalším často podceňovaným faktorem je typ komínu a jeho konstrukce. Mnozí mají pocit, že novým nebo nerezovým komínem si zajistí bezproblémový provoz. Jenže i moderní systémy podléhají stejným fyzikálním zákonům jako staré zděné průduchy. Spaliny kondenzují, usazují se a vytvářejí riziko bez ohledu na materiál. Zvlášť nebezpečné jsou vodorovné nebo šikmé části kouřovodů, kde se nečistoty drží výrazně víc. K tomu se přidávají další vlivy, jako jsou hnízda hmyzu, drobná zvířata nebo nečistoty napadané shora. Pokud se komín pravidelně nekontroluje, může se z něj stát uzavřený prostor plný překážek, který přestane správně fungovat. V takové situaci už nejde jen o riziko požáru, ale také o možnost zpětného tahu a úniku nebezpečných plynů do obytných prostor.

A máte tu možnost?

Bezpečí nevzniká razítkem ani jednorázovou návštěvou kominíka, ale kombinací rozumného topení, suchého paliva, pravidelné kontroly a ochoty řešit problém dřív, než se změní v průšvih. Kdo si není jistý, měl by se obrátit na kvalitní odborníky a nebát se ptát na detaily, které v revizní zprávě chybí. Kdo má možnost komín průběžně kontrolovat, měl by toho využít a sledovat, co se uvnitř skutečně děje. Jde o jednoduchou prevenci, která může rozhodnout o tom, zda se člověk doma cítí bezpečně, nebo zda bude jednou řešit následky, kterým se dalo snadno předejít.