Nová pravidla nakládání s azbestem lidi demotivují. Eternit často končí na černých skládkách

Dále musí být v hlášení popsané, jaký materiál bude odstraňován a jeho přesné množství. Velmi podstatnou částí je také popis opatření proti prašnosti, jaké ochranné prostředky člověk použije, a způsob, jakým zabalí a kam následně odveze nebezpečný odpad. Ochota nakládat s odpadem podle pravidel tím paradoxně ještě ochladla.

Jako by toho nebylo dost

Pro mnoho lidí představují tato nová pravidla překážku a lidé to označují za další úřední šikanu ze strany státu. Obyčejný člověk se totiž někdy rozhodne o práci spontánně, třeba když zjistí, že má zrovna volný víkend a dobré počasí. Ne vždy zkrátka ví týden předem, že to bude dělat a sežene potřebné kamarády. Někdy lidem dělá problém vyplnit všechny údaje, které se po nich chtějí, protože úřední jazyk je složitý a někdy vůbec neví, jak mají postupovat. K povinnostem, které platí už teď, se tak přidala jen další administrativa. Jinými slovy, je tu další demotivace k tomu, aby s azbestem nakládali tak, jak mají.

„Nebuďte slušnej“

Při čtení zpráv se člověk nemůže ubránit pocitu, že ignorování pravidel a opovrhování obyčejnými lidmi se stává novou normou. Vedlejší efekt toho všeho je ale bohužel právě i demotivace lidí, která se tak propisuje do jejich každodenního života. Při pohledu na politickou elitu, která prezentuje nerespektování pravidel jako projev „chlapství“, ubývá motivace obyčejného občana pravidla respektovat. Velmi viditelné je to pak právě při nakládání s odpadem. Je však důležité tomuto trendu nepodlehnout, neboť prostředí, ve kterém žijeme, patří nám všem a bude tu i poté, co se politická kultura opět kultivuje.

Chovat se ohleduplně není levné

Při samotné fyzické práci je klíčové zabránit uvolňování nebezpečných vláken. Materiál je nutné předem navlhčit vodou pomocí rozprašovače. Desky se musí sundávat opatrně v celku, nesmíte je řezat, brousit, lámat ani shazovat. Každý kus musíte ihned zabalit do neprodyšné fólie a dobře utěsnit. Člověk si musí obléct jednorázový ochranný oděv s kapucí, kvalitní respirátor, rukavice a omyvatelnou obuv. Odpad pak musíte odvézt jen do specifikovaného sběrného dvora, kde to berou a mají k tomu povolení. A nakonec přichází studená sprcha v podobě faktury. Zaplatíte totiž klidně desítky tisíc korun za to, že to vůbec převezmou.

Lidé, kteří už „slušní nejsou“

Není se tedy čemu divit, že lidé to pak často řeší tak, že odpad raději vyvezou někam do lesa, kde jej v noci tajně vysypou. Ještě častěji, jak lidé zmiňují, se vybagruje někde díra, tam se nasype a bezpečně zasype zeminou. Lidé tak ušetří peníze, nemusí pak nic platit a nemusí řešit úřední šikanu. Takové jednání je ovšem pochopitelně nelegální a hrozí za něj citelné tresty. U běžného občana jde ve většině případů o přestupek, za který padají finanční pokuty a povinnost odpad na vlastní náklady uklidit. Pokud by se však jednalo o velká množství nebo vážné ohrožení životního prostředí, věc se posuzuje jako trestný čin a hrozí i vězení.

Někteří jsou si rovní, jiní jsou si rovnější

Vymáhat pravidla po běžných lidech je navíc složité i kvůli špatným příkladům. Odstrašujícím případem je kauza politika, který v Milovicích rozházel azbest po lese. Podle policie tam při demolici vojenských objektů nebyl azbest zlikvidován odborně, ale byl nadrcen, smíchán s běžnou stavební sutí a následně rozvezen po rozlehlých plochách.

Wellness a školení jsou důležitější než příroda

Frustrace z vysokých poplatků za likvidaci azbestu navíc rezonuje o to silněji, když lidé vidí, jak rozhazuje stát peníze na zbytnosti. Státní aparát má nejrůznější dotační tituly, kdy se rozdávají firmám miliony korun na zcela bizarní účely bez jakéhokoli společenského přesahu. Dotují se soukromé hotelové a wellness resorty, posílají se prostředky velkým a ziskovým zemědělským podnikům nebo se platí firemní školení a manažerské kurzy. Na druhou stranu stát není schopen a ochoten proplatit lidem ani takovou věc, jako je likvidace azbestu, která je z hlediska společenského prospěchu a zdraví mnohem důležitější než třeba nový bazén pana ředitele.

Zamyšlení na závěr

Je zcela pochopitelné, že to lidem vadí. Jak ukazuje i příklad našeho respondenta a jeho příběhu, který si můžete přečíst zde. Tento člověk vše udělal, jak má, ohlásil práce, nakoupil drahé ochranné pomůcky, odvezl materiál a zaplatil vysokou sumu na sběrném dvoře. Přesto si nakonec připadá jako hlupák. Je na čase zamyslet se nad tím, proč se s tím nic neděje. Proč stát místo vyplacení dotací miliardářům a proplácení požitků šéfům firem raději neproplácí tak důležitou věc, jako je legální zpracování nebezpečného odpadu. Pomohlo by to přírodě i lidem.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.