Oddělené ložnice si manželé nemohou vynachválit. Nový trend přišel do Česka ze západu

Rychlý průřez minulostí

Ložnice byla odjakživa v českém prostředí místností, která spojovala pár nejen v každodenní intimitě. V tradičních rodinách byla prakticky vždy jen jedna ložnice a sdílení postele se považovalo nejen za normální, ale často i za měřítko zdravého vztahu. Během totalitního režimu, zvláště v období socialismu, omezený prostor bytů a domů takové diskuse stejně jako samotné možnosti přijetí více ložnic výrazně limitoval. Po roce 1989, když se změnil životní styl a lidé si mohli dovolit větší byty a domy, začaly se postupně objevovat odlišné pohledy na to, co spát společně vlastně znamená. Historicky ovšem oddělené ložnice nejsou úplnou novinkou, bohatší měšťanské a šlechtické rodiny je znaly již dříve, byť z jiných důvodů spíše jako symbol společenského postavení než jako partnerskou volbu. A jak je to dnes? Jak tuto skutečnost vnímá nová generace?

Nová generace vítá nový trend

V posledních letech začíná být v České republice viditelný nový fenomén, který mnozí nazývají „sleep divorce“ nebo jednoduše oddělené spací prostory. Tento trend, který se intenzivněji diskutuje na sociálních sítích, pochází ze zahraničí, hlavně ze západní Evropy a Spojených států, kde páry čím dál častěji zvažují spánek v oddělených ložnicích či alespoň postelích, aby co nejlépe vyhověly individuálním potřebám spánku a životnímu rytmu. V zahraničních studiích se uvádí, že více než třetina párů ve Spojených státech spí odděleně buď pravidelně, nebo občas právě proto, že jeden z partnerů má jiné spánkové návyky, chrápe, často vstává, nebo prostě potřebuje jiný klid než ten druhý a sdílení jedné postele jim zhoršuje kvalitu spánku.

V sázce je zdravý vztah

Mezi hlavní důvody, proč dnes více lidí uvažuje o oddělených ložnicích, patří právě snaha o lepší kvalitu spánku a praktická řešení každodenního rytmu. Jeden z partnerů může například vstávat velmi brzy kvůli práci a nechce rušit toho druhého, který spí déle a potřebuje klid. Dalším častým důvodem je chrápání, které může mít zásadní dopad na to, jak dobře ten druhý spí, a bez kvalitního odpočinku se může zvyšovat stres, snížit schopnost soustředění a dokonce se zhoršovat zdraví. Když si člověk každé ráno stěžuje na únavu a je podrážděný, může to během dne ovlivňovat i jeho chování vůči partnerovi a celkovou atmosféru vztahu. Některé páry tak volí variantu, že v domě používají další pokoj, třeba původně určený pro hosty, jako druhou ložnici pro partnera, nebo dokonce plánují u novostaveb osobní spací zóny. Tyto varianty jsou medializovány i celebritami a lidé na sociálních sítích sdílejí své zkušenosti, někdy s humorem, někdy vážně, ale často s důrazem na to, že kvalitní spánek jim pomáhá být lepšími partnery během dne.

Někteří trend odmítají z osobní zkušenosti

Na druhé straně ale existuje značná skupina lidí, kteří se k tomuto konceptu staví skepticky nebo ho zcela odmítají. Podle nich je společné spaní jedním z klíčových elementů partnerské blízkosti a intimity. Pro tyto lidi má ložnice jistý emocionální symbolismus, který nelze jednoduše nahradit tím, že si partneři jdou „večer k ní do pokoje“, dlouho spolu mluví a pak se každý odebere do svého prostoru. Ta fyzická blízkost při usínání a probouzení podle nich vytváří pocit sounáležitosti, bezpečí a lásky, který je obtížné vyvážit jakoukoli jinou formou. Tito zastánci tradičního sdíleného prostoru často poukazují na to, že sdílení postele je mimo jiné i o dotyku, ranních polibcích a celkové vzájemné přítomnosti, kterou jinak těžko nahradíte.

Pohled starší generace

Existuje však i třetí skupina lidí, kteří se na tento trend dívají spíše z povzdálí a se značnou dávkou lehkého úsměvu nebo dokonce posměchu. Tito lidé mohou mít zkušenost z dob své mladší dospělosti, kdy oddělené ložnice vnímali buď jako raritu, nebo spíše jako argument během hádky než jako reálné životní řešení. Pro ně je to nepochopitelné, jelikož v minulosti v mnoha domácnostech nebyl prostor pro více než jednu postel a také společenské normy byly jiné. Z jejich pohledu je oddělené spaní při vzájemné lásce neintuitivní, zbytečné a vlastně protichůdné tomu, co by měl partnerský život znamenat.

Pozor, není to pro každého

Když se podíváme na to, jak takovéto uspořádání funguje v praxi, ukazuje se, že pro spoustu párů je klíčová komunikace. Nejde jen o to mít dvě postele nebo dvě místnosti, ale umět si o tom otevřeně promluvit a domluvit se, jak bude společná intimita fungovat. Představa, že partneři spí každý v jiné místnosti a nikdy se večer nebo ráno nesetkají, je spíše karikaturou než realitou. Mnoho párů, které praktikují oddělené spaní, například sdílí večerní rituály jako společná večeře, povídání si u čaje nebo film před spaním a teprve až poté se odeberou do svých ložnic. Pro intimitu to neznamená konec. Fyzická blízkost během dne, doteky, polibky a sex zůstávají důležitou součástí jejich života, jen nejsou spojeny nutně s tím, že sdílejí jednu postel celou noc.