Fotovoltaika přišla majitelku na tisíce korun na pokutách

Jak je vůbec fyzicky a legislativně možné, že dostanete takto tvrdý finanční trest za to, že do veřejné sítě posíláte příliš mnoho bezplatné elektřiny? Kde přesně udělali profesionální montéři chybu a proč i po odhalení celého problému trvalo dlouho zjednat obyčejnou nápravu? O tom řekla redakci Dřevostavitele více informací Helena z Prostějova.

Distributoři mají nekompromisní pravidla

Celý tento příběh začíná u jednoho zcela zásadního smluvního limitu, který si majitelka sjednala se svým lokálním distributorem elektrické energie. V oficiálních dokumentech měla stanoveno, že její solární systém smí do veřejné distribuční sítě dodávat maximálně 20 kW výkonu. Tento rezervovaný výkon slouží k tomu, aby distributor dokázal vůbec udržet stabilitu celé rozvodné soustavy a zabránil jejímu lokálnímu přetížení či dokonce havárii. Jenže její systém začal tuto kritickou hranici opakovaně překračovat. Distribuční společnosti mají na podobné prohřešky přísná a přesná měřidla, přičemž každý neoprávněný přetok okamžitě zaznamenají jejich elektroměry. Výsledkem pro majitelku byla série nekompromisních finančních postihů.

Neměli by být ještě rádi?

Proč je vlastně dodávání zelené energie do sítě tak velkým problémem, že za něj padají desetitisícové tresty? Mnoho lidí se mylně domnívá, že distributor by měl být za energii zdarma vděčný, ale realita fungování elektrické přenosové soustavy je diametrálně odlišná. Elektrická síť není žádný bezedný bazén, do kterého můžete donekonečna přilévat vodu. Výroba a spotřeba v síti musí být v naprosté a dokonalé rovnováze.

Jedna pokuta za druhou

Helena obdržela první pokutu ve výši 10 000 korun, následně druhou za 15 000 korun a nedávno do třetice dorazila další sankce ve výši 10 000 korun. Pro běžnou domácnost je 20 kW poměrně vysoký výkon.

Pochybila instalační firma?

Zásadní otázkou zůstává, jak se vůbec takový výkon vyrobené energie dostal ven z objektu, a odpověď musíme hledat přímo u instalační firmy. Samotní technici totiž přiznávají, že minimálně u prvních zaznamenaných pokut nesou plnou vinu oni sami. Během náročného přepojování elektrických rozvodů ze starého systému do nového totiž udělali chybu. Ve chvíli, kdy odpojili vnitřní spotřebu budovy, solární panely na střeše neustále vyráběly elektřinu dál. Z fyzikálního hlediska platí, že vyrobená elektřina musí okamžitě někam téct, a protože v objektu nefungovaly žádné odebírající stroje, veškerý výkon se přelil přes střídač přímo do veřejné sítě. Omezovač výkonu, který měl v tu chvíli okamžitě zasáhnout a výrobu utnout, zkrátka nezafungoval správně.

Hardwarový nedostatek

Kdyby majitelka vlastnila velkokapacitní baterie, mohl by střídač veškerou tuto přebytečnou a nechtěnou energii přesměrovat do nich a uschovat ji na horší časy (aktuální ceny baterií zjistíte zde). Jenže bez akumulátorů nemá systém žádnou záchrannou brzdu ani nárazníkovou zónu. V takovém případě existují pouze dvě možné cesty.

První cestou je obávaný a pokutovaný přetok do sítě distributora. Druhou cestou je okamžité omezení samotné výroby přímo na úrovni solárních panelů, čemuž se v odborných kruzích říká omezování výkonu (aktuální ceny levných solárních sestav najdete zde). Pokud systém zjistí, že dům energii nepotřebuje a do sítě ji poslat nesmí, omezí výkon panelů řízením střídače, aby panely přestaly elektřinu generovat. Znamená to, že energetický potenciál slunečního záření přijde doslova vniveč a rozplyne se bez jakéhokoliv užitku. Je to technologická i ekonomická škoda, ale z pohledu platné legislativy a podepsaných smluv je to stále mnohem lepší varianta než dostávat pokuty za porušení podmínek provozu distribuční sítě.

Softwarové zabezpečení

I když si technici svou obrovskou chybu uvědomili, narazili na další překážku v podobě softwarového zabezpečení. Celá drahá mašina byla totiž špatně naprogramovaná, ale zároveň uzamčená administrátorským heslem. Když na místo dorazil hlavní firemní specialista na elektroniku a slaboproud, aby celou nepříjemnou situaci vyřešil, zjistil, že se do vnitřního nastavení přístroje vůbec nedostane. Omezovače a střídače se dnes běžně chrání hesly, aby se do nich nedostali samotní uživatelé. Specialista stál před zamčeným přístrojem, který dál porušoval smluvní podmínky a dodával do sítě více energie, než dovolovala smlouva, a on s tím nemohl nic udělat. Jediným řešením tak zůstalo dohledání původních instalačních papírů. Záložním plánem pak bylo takzvané tvrdé smazání celého systému, což znamená uvést sofistikovaný přístroj do továrního nastavení a kompletně celý proces konfigurace, měření a ladění provést naprosto od začátku.

Kdo je tedy na vině? Majitelka nebo firma?

Ačkoliv byla původní příčina problému prokazatelně na straně montážní čety a revizního technika, veškerá úřední korespondence a především složenky k úhradě chodí výhradně samotné majitelce. Z pohledu energetického zákona je to právě ona, kdo figuruje jako provozovatel zdroje a kdo nese absolutní odpovědnost za chování své vlastní elektrárny. Zákon ani distributora nezajímá, že se v její rozvodné skříni spletl externí řemeslník nebo že omezovač výkonu selhal kvůli zablokovanému heslu. Majitelka si zkrátka musí svůj systém neustále hlídat. V dnešní době přitom existují chytré mobilní aplikace a vzdálené portály, přes které může každý majitel fotovoltaiky sledovat toky energií ve svém domě doslova v reálném čase a předejít tak katastrofě. Pokud by Helena tyto nástroje aktivně využívala a nekontrolovala situaci až po doručení třetí upomínky, mohla zařízení ručně odpojit hlavním jističem a ušetřit si obrovské množství nervů i desítky tisíc korun.