Stůl se zabudovaným ohništěm lze vyrobit svépomocí. Terasa pak slouží i v zimě

Stolek, který topí

Na první pohled se jedná o jednoduchý moderní stolek, nízký, široký, s povrchem připomínajícím beton. Zkrátka kus nábytku, který bez problémů zapadne téměř na každou zahradu nebo terasu. Tenhle nenápadný stůl si ale vzal za cíl posunout venkovní posezení o úroveň výš a umožnit jeho využití o několik měsíců déle. Autor do něj totiž zabudoval topidlo, které nestojí někde bokem, ale hřeje přímo uprostřed posezení.

Proč to dělat složitě?

Základ autor vytvořil z běžných konstrukčních hranolů, takže se vyhnul složité truhlářské práci. Stačilo přesně nařezat jednotlivé kusy, použít vruty o délce kolem 75 milimetrů a lepidlo na dřevo. Celá kostra má výsledné rozměry přibližně 142 × 71 × 46 centimetrů, což odpovídá klasickému konferenčnímu stolku, ale zároveň ponechává dost prostoru pro další funkci. Důležitou roli sehrála vnitřní výztuha, která byla navržena tak, aby nesla zatížení ve středu konstrukce. Právě tam totiž byl později umístěn hlavní prvek celého řešení.

Beton jen naoko

Místo lití těžkého betonu zvolil kutil praktičtější cestu. Rám opláštil cementovými deskami o tloušťce 12 milimetrů, které se běžně používají třeba pod obklady, a to jak v interiéru, tak venku. Desky neřezal klasicky pilou, ale jen je nařízl a následně zlomil, což je rychlejší a hlavně mnohem čistší postup. K uchycení použil vruty dlouhé zhruba 40 milimetrů. Celou konstrukci navíc lehce nadzvedl nad zem. Jde jen o pár milimetrů, ale právě ty výrazně zlepšují odolnost proti vlhkosti.

Tady se láme chleba

O finální vzhled se postarala tenkovrstvá malta známá jako thinset. Kutil ji využil jinak než obvykle, i když se běžně používá k lepení dlaždic. Maltu nanášel ve třech vrstvách. První vytvořila základ, další postupně sjednotily a vyrovnaly povrch. Pečlivě přitom hlídal konzistenci, protože příliš řídká směs by na svislých plochách stékala. Po vytvrdnutí každou vrstvu brousil, nejdřív hrubě a pak jemněji. Cílem nebyla dokonalá hladkost, ale spíš kontrolovaný, lehce „ruční“ vzhled, který ve výsledku připomíná pohledový beton.

Ďábel se skrývá v detailu

Rohy a spoje autor vyztužil skelnou páskou zapracovanou do malty, protože bez ní by při změnách teplot hrozilo praskání. Po finálním broušení přišla na řadu impregnace. Nanesl dvě vrstvy ochranného nátěru, které zajistily, že povrch odolá vodě i běžnému znečištění. První se vsákla, druhá vytvořila ochranný film. Výsledkem je povrch, který působí robustně a bytelně, ale přitom zůstává relativně lehký.

Nesuď knihu podle obalu

Teprve teď se naplno ukázalo, co tenhle stůl vlastně umí. Do horní desky se vsadila kovová vložka s hořákem, která tvoří samotné ohniště. Celý systém autor napojil na propanovou láhev ukrytou uvnitř konstrukce. Zvolil praktickou nižší, horizontální variantu, která se pohodlně vejde pod desku a nabídne kapacitu zhruba 13,6 kilogramu plynu, tedy o něco víc než běžná desetikilová láhev. Ovládání zůstalo jednoduché, výkon se reguluje na bočním panelu a zapálení zabere jen pár sekund.

Realita provozu

Výsledek nepůsobí jen efektně, ale hlavně dává smysl v praxi. Teplo vzniká přesně tam, kde lidé sedí, ne někde opodál, což je oproti klasickým topidlům zásadní rozdíl. Terasa tak přestává být čistě sezónní záležitostí a místo zhruba pěti měsíců ji lze využívat klidně osm až deset měsíců v roce. Večerní posezení při teplotách kolem 5 až 10 °C už nepředstavuje problém. Limitem zůstává vítr a vlhkost, samotný zdroj tepla ale funguje spolehlivě. Na druhou stranu kutil bral vážně práci s plynem. Správné napojení, kontrolu těsnosti a dostatečné odvětrání prostoru uvnitř konstrukce považoval za naprostý základ. Bez zkušeností se do podobného projektu podle něj nevyplatí pouštět, protože riziko úniku plynu je reálné a následky mohou být vážné.

Ušetříte desetitisíce

Celkové náklady se pohybují zhruba mezi 6 000 a 10 000 Kč, podle kvality použitých materiálů i toho, co už měl k dispozici. Největší položkou bývá samotný hořák, který vyjde přibližně na 2 500 Kč. Zbytek tvoří dřevo, cementové desky, malta a spojovací materiál. Pro srovnání, hotové výrobky se běžně prodávají za 15 000 až 30 000 Kč, takže rozdíl je výrazný.