Sehnal populární obklady „subway“ za dobrou cenu. Malou kuchyni opticky zvětšily

Výhodná koupě odstartovala velkou proměnu

Obklady typu Metro, ve světě známé spíše pod označením “subway tile“, patří k dlouhodobým stálicím interiérového designu (aktuální ceny populárních obkladů si můžete porovnat od vícero výrobců zde). Jejich původ sahá až do počátků dvacátého století, kdy se začaly masivně využívat ve starých a tehdy ještě ručně kopaných stanicích podzemních drah. Tyto prostory měly často nerovné stěny plné nejrůznějších záhybů a oblouků. Malý obdélníkový formát keramických dlaždic umožňoval zedníkům snadno kopírovat tyto nepravidelné tvary a vytvořit tak hygienický a snadno udržovatelný povrch. Dnes si tyto obklady nacházejí cestu do moderních i rustikálních kuchyní. Kutil se pro ně rozhodl ve chvíli, kdy narazil na mimořádně výhodnou nabídku na internetovém bazaru. Podařilo se mu zde zakoupit obklad Metro White s elegantní zkosenou fazetou o rozměrech 10 × 20 centimetrů. Cena byla velmi lákavá, za jedno balení zaplatil pouhých 350 korun. Tato úspora na materiálu mu dodala odvahu pustit se do práce svépomocí a ušetřené peníze mohl investovat do kvalitního nářadí a doplňků.

Nerovnosti kuchyňské linky

Při pohledu na hotovou kuchyni se zdá, že lepení obkladů je přímočará činnost, u které stačí začít od pracovní desky a postupovat směrem vzhůru. Realita je však mnohem složitější. Většina kuchyňských linek totiž nebývá instalována v dokonalé rovině. Každá sekce pracovní desky se často vyrovnává samostatně podle potřeby a stavu podlahy. Běžný řemeslník při montáži skříněk nepoužívá plošný laser, aby zajistil naprostou návaznost celé místnosti v jedné horizontální linii. Pokud by tedy člověk začal skládat obklady přímo na hranu desky, už po několika kusech by se začala projevovat odchylka. Z toho důvodu je klíčové vytvořit si vlastní startovací rovinu.

Jak dát obklady do roviny?

Kutil v tomto případě použil křížový laserový nivelační přístroj. Namířil jej na stěnu tak, aby vytvořil vodicí linku těsně nad úrovní pracovní desky. Následně si na zeď připevnil rovnou dřevěnou nebo kovovou lištu, o kterou mohl opřít první řadu obkladů. Laserovou linii nastavil tak, aby byla o malý kousek výše, než je spodní hrana budoucího obkladu. Případné mezery a nedokonalosti u samotné desky pak v závěru práce jednoduše vyplnil silikonovým tmelem, který vše elegantně skryl. Díky tomuto postupu měl jistotu, že všechny další řady obkladů půjdou dokonale rovně a spáry zůstanou naprosto přesné.

Netradiční přístup k nářadí

Pro malé formáty a vnitřní prostory, jakými je právě prostor mezi kuchyňskými skříňkami, se velmi dobře hodí předem namíchaná disperzní lepidla dodávaná v plastových nádobách. Oproti klasickým cementovým směsím v pytlích odpadá nutnost míchání s vodou, práce je čistší a lepidlo má výbornou konzistenci. Navíc se s ním dobře pracuje i v případě, že si úpravy musíte rozdělit do několika dnů. Kutil nanášel lepidlo pomocí zubového hladítka přímo na stěnu, přičemž dbal na to, aby vrstva nebyla silná. U těchto malých obkladů s hladkou zadní stranou navíc není nutné aplikovat lepidlo i na samotnou dlaždici, což celý proces výrazně urychluje. Praktickým postřehem z jeho práce byl přístup k samotnému nářadí. Zmíněné speciální lepidlo z kbelíku velmi dobře drží a po zaschnutí se dá jen stěží odstranit vodou. Kutil si proto zakoupil ty nejlevnější plastové nebo kovové zubové stěrky za pár desítek korun. Po skončení práce se nesnažil nářadí složitě a zdlouhavě drhnout nožem, ale po několika použitích jej jednoduše vyhodil a nahradil novým.

Práce s křížky

Aby byl výsledek opravdu dokonalý, bylo nutné zajistit stejné rozestupy mezi jednotlivými obkladačkami. Klasické tvrdé plastové křížky mohou být u malých formátů problematické. Často se stává, že pod tlakem dlaždic uvíznou ve spáře a nejdou vytáhnout ani pomocí kleští. Kutil proto sáhl po křížcích z měkké gumy. S těmi se manipuluje mnohem lépe, snadno se zmáčknou a jejich vyjmutí před spárováním je bezproblémové.

Zvláštní pozornost pak vyžadovaly oblasti kolem elektrických zásuvek a vypínačů. Před samotným obkládáním bylo nutné vypnout přívod proudu, demontovat vrchní kryty a samotné přístroje mírně povytáhnout. Při nanášení lepidla v těchto místech postupoval proto velmi opatrně. Lepidlo zde nenanášel hladítkem na zeď, aby zamezil jeho vniknutí do elektroinstalační krabice, ale aplikoval jej přímo na zadní stranu obkladu. Při vyřezávání otvorů dbal na to, aby řez lícoval s hranou montážní krabice a poskytoval dostatek prostoru pro zpětnou montáž krycích rámečků.

Chytré zakrytí pracovní desky

Kdo někdy doma něco rekonstruoval, moc dobře ví, jak náročný může být následný úklid. Běžné malířské plachty a krycí fólie bývají nepraktické. Často jsou příliš velké, těžké a neustále ze skříněk sklouzávají dolů. Kutil proto místo drahých plachet použil k zakrytí pracovní desky a varné zóny obyčejné velké pytle na odpadky. Rozložil je na desku a mohl se naplno věnovat práci. Pokud na pytle ukáplo lepidlo, nevadilo to. Na konci dne, když měl hotovo, plastové pytle jednoduše opatrně sroloval i s veškerým napadaným odpadem a odřezky a vyhodil je.

P.S. Jak v novostavbě ohřát vodu za minimum nákladů na energie? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.