HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

Před sněhem chrání palivové dřevo spolehlivě metoda „woodshed“. Pochází z Rakouska a využívá jednoduchý princip

Rakouské Alpy mají jednu zásadní vlastnost, se kterou se musí zdejší obyvatelé potýkat. Ve vyšších polohách padá sníh v průměru 80 až 110 dní v roce, někdy i více, a v kombinaci s horským větrem vytváří prostředí, v němž je jakékoli nezakryté dřevo vystaveno extrémnímu navlhnutí. A když sníh odtává, propouští do dřeva překvapivé množství vlhkosti. Jeden kubík čerstvého sněhu obsahuje přibližně 100 až 150 litrů vody. Pokud se takto mokrý sníh dostane do dřeva nebo pod něj, může se obsah vody ve dřevě zvýšit z optimálních 15 až 20 procent až k neúnosným 40 či 50 procentům.



VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: Jiří R. (se souhlasem)

Staletími ozkoušená metoda

Metoda woodshed na první pohled vypadá jako obyčejný dřevník. Ve skutečnosti jde ale o promyšlenou konstrukci, která pracuje s fyzikálními principy proudění vzduchu, tepelné výměny a směru, jakým sníh ve vysokohorských podmínkách padá a navívá. Rakouští horalé ji nevyvinuli proto, že by toužili po estetickém přístavku u domu, ale proto, že bez něj by bylo téměř nemožné mít po celý rok suché dřevo připravené k okamžitému použití. Pojem woodshed se tak stal synonymem pro jednoduchý, ale fyzikálně podložený systém, který zajistí stabilní sucho i tam, kde příroda vede s člověkem neúprosnou hru.

Genialita se skrývá v detailech

Obecná podstata metody spočívá v tom, že dřevo je uloženo pod střechou s výrazným přesahem, zatímco boky dřevníku jsou částečně zakryté, avšak nikdy ne zcela uzavřené. Konstrukce tak vytváří ochranný prostor, který působí jako filtr. Sníh se do něj nedostane, nebo jen minimálně, ale vzduch jím proudí volně. Proudění je totiž klíčové. Aby dřevo zůstalo suché a zároveň se nezapařilo, musí docházet k neustálé výměně vlhkého a suchého vzduchu. Tato metoda využívá principu, že teplý vzduch stoupá vzhůru a odvádí s sebou vlhkost, zatímco ze spodní části proudí dovnitř vzduch chladný, ale suchý. Dřevník tak nezadržuje vlhkost, ale přirozeně ji odvádí ven. K tomu všemu hraje roli také výška, ve které je dřevo umístěno. Pokud se nachází přímo na zemi, může vlhkost vzlínat zespodu. Proto se v rakouských Alpách běžně používají silné dřevěné palety nebo pevné rošty, které dřevo zvednou o 10 až 20 centimetrů nad zem. Větraný prostor pod ním funguje jako další fyzikální vrstva ochrany: studený vzduch, který se drží pod konstrukcí, pomáhá stabilizovat teplotu a zároveň brání tomu, aby případný tající sníh přidal dřevu vlhkost. Když se tyto jednotlivé principy spojí, vznikne konstrukce, která udrží palivové dřevo suché i tam, kde se v zimě sníh drží v metrech a kde i během jara vlhne okolní krajina.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

„Spolehlivý ultralehký stan dnes pořídíte za zlomek ceny,“ radí zkušený cestovatel

Lidé se často při stavbě dřevníku dopouští chyb

Pokud se člověk rozhodne postavit si takový dřevník sám doma, nečeká ho nic nepřekonatelného. Základem je pevná konstrukce. Může být ze dřeva, oceli nebo jejich kombinace, ale vždy musí být stabilní, aby unesla zatížení sněhem na střeše. Například střecha o velikosti 3 x 2 metry může při mokrém sněhu nést zatížení až 300 kilogramů, a s tím je třeba počítat už při plánování. Přesah střechy by měl být širší než u běžných přístřešků, ideálně kolem 30 až 50 centimetrů. Právě tento přesah zamezí tomu, aby sníh, který vítr žene ze shora, dopadal přímo na dřevo. Boční stěny je vhodné tvořit z latí s mezerami. Mezery nesmí být ani příliš malé, ani příliš velké. Příliš malé by bránily proudění vzduchu a vytvořily by uvnitř vlhké mikroklima. Příliš velké by zase nechránily před sněhem, který vítr vhání do stran. Ideální mezerou je přibližně jeden centimetr, což je rozměr, který otestovali právě rakouští horalé. Vdechuje konstrukci lehkost, ale zároveň účinně blokuje sněhové návěje. Zadní strana může být otevřená nebo polozakrytá, podle toho, z jakého směru u vás nejčastěji fouká vítr. Pokud jde vítr převážně ze západu, pak právě západní strana vyžaduje alespoň částečnou ochranu.

Někdy stačí málo

Z fyzikálního hlediska je fascinující, jak i malý proud vzduchu dokáže udržovat v dřevníku suché prostředí. Pokud vzduch proudí rychlostí pouhých 0,1 až 0,2 metru za sekundu, což člověk téměř ani neucítí, odvádí z prostoru výrazně více vlhkosti, než kdyby byl prostor zcela uzavřený. Dřevo o vlhkosti 20 procent vydá při spalování kolem 4 kWh energie na kilogram. Pokud je ale vlhkost 40 procent, výhřevnost klesá až na 2,5 kWh. Rozdíl je tedy dramatický a snadno pochopíme, proč se lidé v horách snažili najít metodu, která by tomuto nežádoucímu stavu zabránila. Výhodou woodshed metody je její univerzálnost. Ačkoli pochází z prostředí rakouských Alp, uplatní se všude tam, kde se během zimy nebo jara vyskytuje sníh, vlhkost či výrazné kolísání teplot. Nejde jen o technický postup, ale o filozofii práce se dřevem.

P.S. Zajímáte se o moderní způsoby vytápění a výrobu energie svépomocí? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

Vydáno dne:
23.11.2025

Photocredit: Jiří R. (se souhlasem)
Zdroj: Woodheat, ICE

0