Když „přiložíte ruku k dílu“, můžete přijít o miliony, upozorňuje majitel rozestavěného domu

Naznačil jste věci, které mohou být pro lidi docela šokující. Například to, že se na svou vlastní stavbu vlastně pořádně nedostanete.

Člověk investuje své celoživotní úspory, zadluží se hypotékou na třicet let, vidí, jak mu před očima roste jeho dům, ale nedostane od něj klíče, dokud není absolutně všechno hotové a oficiálně předané. Původně jsem to vnímal jako obrovskou nespravedlnost a s vedením stavební firmy jsem se kvůli tomu poměrně ostře pohádal.

Většina lidí by si asi logicky odvodila, že se vás tam firma zdráhá pustit z čistě praktických důvodů. Například proto, aby se jim přes víkend ze staveniště neztratilo drahé nářadí nebo uskladněný materiál, za který momentálně zodpovídají. Je to ten hlavní důvod?

Přesně tohle vysvětlení jsem zpočátku předpokládal i já a připadalo mi to absurdní, protože bych přece nekradl na vlastní stavbě. Stavbyvedoucí mě ale vyvedl z omylu. O krádeže tu jde až v poslední řadě. Zásadním problémem jsou striktní pojistné podmínky. Z právního hlediska je to totiž tak, že dokud mi firma celou stavbu protokolárně nepředá, nese za ni veškeré riziko ona. Jakmile by mi poskytli volný přístup a já si mohl dům kdykoliv odemknout, okamžitě tím ztrácejí kontrolu nad tím, kdo se na staveništi pohybuje a co se tam přesně děje. Jejich pojišťovna by od jakéhokoliv případného průšvihu dala v tu ránu ruce pryč, protože by argumentovala přítomností neoprávněných osob.

Chápu, že si firma chrání svá záda. Ale na druhou stranu, když už má stavební firma svou vlastní, mnohamilionovou pojistku, tak vy jako investor můžete být teoreticky v naprostém klidu, ne? Kdyby dům třeba vyhořel, zaplatí se to prostě z jejich pojištění.

To je mýtus, ve kterém většina stavebníků žije. Já měl ten samý falešný pocit naprostého bezpečí. Říkal jsem si, že jsem si přece najal profesionály, ti mají krásný certifikát od pojišťovny, a tím pádem mám vystaráno. Jenže realita pojistného trhu je mnohem složitější. Běžná pojistka stavební firmy totiž kryje výhradně ty škody, které způsobí oni sami, respektive jejich zaměstnanci, svými vlastními chybami. Pokud jejich instalatér špatně zapojí tlakové trubky a dům se přes víkend vyplaví, pojišťovna to uhradí. Ale tato pojistka už vůbec nekryje zásahy vyšší moci. Pokud přijde nečekaná vichřice a odnese čerstvě položenou, ale ještě neukotvenou střechu, nebo do stavby uhodí blesk, firemní pojistka vám nepomůže.

To jsou dost zásadní mezery v ochraně majetku. Co se ale stane v situaci, která je v Česku nesmírně populární? Tedy když si hrubou stavbu necháte postavit od firmy, ale na specifické práce, třeba na elektroinstalaci nebo topení, si pozvete nějakého svého známého řemeslníka, abyste ušetřil?

To je moment, kdy veškerá sranda definitivně končí a začíná obrovský hazard. Představte si naprosto reálný scénář, že tam pošlu svého známého, aby mi přes víkend natáhl nějaké kabely. On je neopatrný, odhodí nedopalek cigarety, nebo mu nešťastnou náhodou blafne letlampa. V takovém případě firemní pojistka dodavatele neplatí ani omylem, protože na místě úřadoval můj vlastní, smluvně nepodchycený subdodavatel. A pokud v tu chvíli nemám já osobně jakožto majitel sjednané kvalitní stavební pojištění neboli pojištění rozestavěné stavby, jsem v pasti a veškerou škodu musím zaplatit z vlastní kapsy.

Často také vídáme, že rodiny šetří tím způsobem, že přes týden na domě pracují najatí profesionálové a v sobotu tam naběhne celá rodina majitele a přiloží ruku k dílu. Natírají střešní trámy, uklízejí suť, nebo dokonce sami instalují izolace. Jak se pojišťovny dívají na tohle?

To je z hlediska pojištění ta absolutně největší past. Lidé to dělají s dobrým úmyslem ušetřit pár desítek tisíc korun, ale riskují tím úplně všechno. Pokud máte stavbu zadanou firmě a o víkendu tam naběhnete s úhlovou bruskou, že si sami uříznete nějaké profily, a odlétávající jiskry způsobí požár, můžete přijít o miliony. Pojišťovna té stavební firmy vám nevyplatí jedinou korunu. Opět použijí argument, že jste na staveništi v tu chvíli operoval vy, tedy z jejich pohledu neoprávněná osoba, a porušil jste bezpečnostní předpisy. Výsledek? Zbyde vám jen spáleniště, žádné peníze na nový materiál a na krku vám zůstane hypotéka, kterou banka bude samozřejmě chtít dál splácet.

Ale když se na to podíváme selským rozumem, tak stavíte zděný dům z pálených cihel a betonu. Co by na takové hrubé stavbě mohlo vlastně tak katastrofálně shořet? Zdi přece nehoří.

Tohle si říká úplně každý stavebník, který má zrovna hlavu plnou starostí se sháněním zedníků a betonářských mixů. Jenže když se na tu stavbu podíváte detailněji, zjistíte, jak obrovský omyl to je. Jsou tam uskladněné desítky kubíků proschlého dřeva na krov. Všude se válejí balíky polystyrenu připravené na zateplení fasády. Máte tam hromady papírových obalů, plastové trubky, chemikálie, hořlavé laky a stovky litrů montážní pěny. Do toho všeho se na stavbách v zimních měsících běžně topí obyčejnými elektrickými nebo plynovými přímotopy a na střechách se hydroizolace svařuje otevřeným plamenem. Hrubá stavba není jen beton a cihla, je to ve skutečnosti jedna obrovská, rozložená hořlavina. A když už tam něco opravdu chytne, šíří se to neuvěřitelně rychle a následky jsou naprosto zničující. Finanční naivita a spoléhání se na to, že „mně se to přece stát nemůže“, vás v tomto ohledu může stát úplně všechno.

Díky moc za zajímavý pohled na věc.

Rádo se stalo