Rodinná firma z jihočeského Kočína vytvořila první lehkou betonovou tašku. Stali se průkopníky ve světě

Rodinná firma z Týna nad Vltavou, která stojí na práci několika generací. Michal Ponec tu začínal už jako kluk na staré výrobní lince společně s o rok mladším bratrancem Lukášem ručně přehazovali písek do betonárky. Dnes jako Business Development Manager vede strategický rozvoj obchodu a růst firmy (od cenotvorby a marketingové strategie až po produktové portfolio střešního příslušenství a automatizaci a zlepšování procesů v odbytu i administrativě). Společnost založili jeho táta a strýc a dodnes ji spoluvytváří celá rodina. Jak se firma rodila a co ji posunulo mezi úspěšné české rodinné podniky ve stavebních materiálech? To přináší rozhovor s Michalem Poncem.

Michale, kdy padlo rozhodnutí založit rodinnou firmu?

Bylo to zhruba v roce 1993. Strýc s jeho kamarádem byli obchodníci a tehdy si řekli, že by chtěli začít vytvářet produkt s vyšší přidanou hodnotou. Časem se k nim připojil i můj táta a protože jsou oba vystudovaní stavaři, volba padla na výrobu betonových střešních tašek. Zatímco budovali novou značku, strýcův přítel firmu z rodinných důvodů opustil, a tak v podnikání pokračovali už jen ve dvou.

Jak vlastně vznikl název firmy?

Úplně jednoduše. Proces výroby probíhá tak, že se na hliníkové formy lisuje nekonečný pás betonu. Toto lisování pod tlakem se nazývá „pres“. A z toho také vznikl název Betonpres, který firma používá od roku 1993.

Jaké byly začátky?

Stejně jako u většiny nových firem bylo nejnáročnější sehnat finanční prostředky na rozjezd. V začátcích vyráběli přibližně tři tisíce tašek denně, což je materiál přibližně na jeden a půl rodinný dům. O pár let později produkci zdvojnásobili a firma začala růst. Pro srovnání, dnes vyrábíme betonové tašky v množství odpovídajícím zhruba dvaceti rodinným domům denně.

Vzpomenete si, jak jste vnímal podnikání svých rodičů jako malý?

Upřímně už si to nepamatuji. Vím jen, že na nás neměl táta jako na děti moc času. Hodně jsme byli s mámou, která nás z velké části vychovávala. Jak se říká, že za každým velkým mužem stojí ještě silnější žena, tak to byl i náš případ. Díky mámě a tetě mohli táta a strýc pracovat na budování podniku.

Jaká byla první zakázka, která firmu posunula dál?

Šlo o zemědělský objekt nedaleko Temelína. Na tuto referenci často odkazujeme, když se nás někdo ptá na životnost našich tašek. Po téměř 30 letech je střecha stále v dobrém stavu.

Jaké byly největší překážky, se kterými jste se museli jako rodinná firma vypořádat?

Jednou z prvních velkých překážek byla technologie samotné výroby. Táta se strýcem potřebovali dát dohromady hlavní výrobní jednotku (extrudér), která lisuje betonové tašky na formy. Základní princip je sice jednoduchý, ale první verzi stroje se pokusili sestavit sami. Investovali do toho spoustu peněz, ale stroj nakonec nefungoval. Kromě zmíněného kapitálu bylo také náročné sehnat vhodný výrobní objekt. Tehdy narazili na areál bývalého JZD, který byl v dezolátním stavu a určený k demolici. Tip na tento objekt jim dal jejich otec, náš děda, který v JZD dříve pracoval.

Kdy přišla první velká krize?

To období se kryje s dobou, kdy jsme s bratrancem vycházeli ze školy, tedy zhruba v letech 2008 až 2010. Bylo to tak náročné, že se uvažovalo o prodeji firmy, nebo o zásadní restrukturalizaci. Táta se strýcem se nás tehdy ptali, zda chceme v budoucnu v podniku pokračovat a protože jsme zájem měli, rozhodli se do firmy dál investovat. Proběhla velká restrukturalizace, přestavba areálu a výměna strojního vybavení. Původně byla výroba silně závislá na ruční práci, kdy na jednom úseku pracovalo i deset lidí. Dnes díky modernizaci stačí čtyři pracovníci a výkon linky je přitom desetinásobný.

Kdy vás začal trh více vnímat?

Velký zlom nastal ve chvíli, kdy jsme začali navazovat spolupráci s velkými obchodními řetězci v České republice. Na začátku roku 2012 jsme odstavili a rozebrali původní linku, která byla umístěná ve starém kravíně. Okolo něj se mezitím postavila zcela nová výrazně větší výrobní hala. Jakmile byla hala hotová, starý kravín se uvnitř ní zboural, položila se nová betonová podlaha a v tom samém roce se do haly navezla nová moderní technologie. Automatizovanou výrobu jsme nakonec spustili už na podzim roku 2012 a v roce 2013 se to projevilo na trhu. 

Je pro vás důležitější kvantita nebo kvalita?

Rozhodně kvalita. Paradoxně ale platí, že když investujete do moderní automatizace, získáte zároveň kvalitu i kvantitu. Mezi lety 2015 a 2018 navíc na českém trhu prakticky zmizela dostupná pracovní síla. V té době jsme byli nuceni začít robotizovat i ta pracoviště, na kterých se do té doby pracovalo ručně.

Jak se vám daří udržovat šikovné a schopné lidi?

Hodně nám pomáhá kvalitní zázemí. Máme moderní jídelnu, nové šatny, sprchy a celkově se profesionalizovala struktura řízení ve výrobě. Minulý rok jsme nainvestovali ohromné množství kapitálu do nové fabriky a do nové výrobní linky, která bude samozřejmě fungovat současně s tou stávající. Byl to velký krok, začali jsme vyrábět úplně nový typ střešní tašky, který ve světě nemá obdoby.

O jaký typ střešní tašky se jedná?

Jsou to betonové střešní tašky nové generace, které umožňují výraznou úsporu základního materiálu a přesto dosahují stejných, nebo dokonce vyšších pevností než běžné krytiny. Zároveň mají velmi moderní, výrazný design.

Je to úplná novinka nebo už ji mají Češi na rodinných domech?

Je to novinka, ale pár domů v Česku už ji má. O to víc nás těší, že si ji zákazníci objednávají, i když ji předtím většina z nich vůbec neviděla. Jen v listopadu jsme dodali přibližně padesát tisíc tašek, což odpovídá zhruba dvaceti až třiceti rodinným domům. A reakce pokrývačů jsou navíc velmi pozitivní, tašky jsou lehké, dobře se s nimi pracuje a ušetří spoustu fyzické námahy.

Jak jste se dostali k této nové výrobní technologii?

Všechno to začalo v roce 2008, kdy jsme od švédského výrobce pořídili první automatizovaný stroj na krajovky. Díky silnému profesnímu vztahu nás před šesti lety oslovili s myšlenkou vývoje zcela nové technologie výroby střešních tašek. Na vývoji jsme pracovali společně a dnes jsme jediný výrobce na světě, který tuto technologii používá.

A v čem je ta technologie výroby unikátní?

Nové tašky nejsou rovné jako běžné betonové tašky. V podélném řezu jsou mírně zakřivené, vypouklé nahoru. Je to podobné jako u kleneb nebo obloukových mostů, síly se díky rádiusu lépe rozkládají do podpor. Díky zakřivení dosahujeme velmi vysoké pevnosti, a přitom můžeme dělat tašky zhruba o polovinu tenčí než jsou běžné produkty na trhu. Na střeše pak působí velmi elegantně a subtilně. Je to technologie, která dosud nemá obdoby a máme velkou radost, že jsme první na světě, kdo ji uvedl do praxe.

Jakou nejčastější obavu slýcháte od koncových zákazníků?

Lidé věří velkému mýtu o tom, že krov neudrží betonovou tašku. Ve skutečnosti je krov vždy dimenzovaný tak, aby unesl takzvané nahodilé zatížení, tedy větrné poryvy nebo sníh, který nasákne vodou a může vážit mnohonásobně víc než samotná krytina. I když tedy zvolíte lehčí materiál, krov musí být dostatečně pevný hlavně kvůli těmto nahodilým vlivům, ne kvůli hmotnosti tašky.

Co si Češi podle vás často neuvědomují při výběru střešní tašky?

Že mají u betonové tašky možnost budoucích úprav. U velkoformátových deskových krytin se jakékoli dodatečné instalace (prostupy, solární panely nebo větrací prvky) dělají velmi obtížně. U taškové krytiny, včetně betonové, je to naopak jednoduché a flexibilní. A druhou záležitostí je podceňování pojistná hydroizolace. Je pod krytinou schovaná, laik ji nevidí a technicky jí většina lidí nerozumí. Často proto sáhnou po nejlevnější variantě. Jenže nekvalitní fólie může vydržet jen deset let, což vůbec nekoresponduje s životností krytiny. Když hydroizolace selže a do střechy začne zatékat, může to poškodit celou konstrukci domu. Je to položka v řádu několika tisíc korun, ale může zachránit celou podstřešní konstrukci, zvlášť pokud máte obytné podkroví.

Michale, dokázal byste říct, jak vás práce změnila jako člověka?

Vyrůstal jsem v tom prostředí odmala, takže mě to formovalo postupně. Práce mi určitě pomohla rozvíjet zkušenosti, které jsou užitečné nejen v byznysu, ale i v životě, třeba naučit se mluvit na veřejnosti nebo vystupovat v médiích. Rodiče to uměli přirozeně, já se to musel naučit, protože jsem spíš introvert.

A kdybyste mohl vrátit čas, udělal byste něco jinak?

Myslím, že většina rozhodnutí, i těch radikálnějších, byla správná. Člověk vždycky vychází z informací, které má v danou chvíli k dispozici, a rozhodne se nejlépe, jak umí. Možná jediná věc, kterou bych udělal jinak na začátku kariéry, je získat zkušenost v nějaké firmě v zahraničí. To by mi dalo ještě širší rozhled a víc praktických znalostí, které bych sem mohl přenést.

Michale, děkuji za rozhovor.

Rádo se stalo, také děkuji za rozhovor.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.