Socialistický Koldům. Panelák, který měl jídelnu, prádelnu i školku

Na první pohled luxusní resort

Obyvatelé gigantického komplexu, který tvoří dvě obytná křídla propojená obrovským středním traktem, měli k dispozici nevídané množství sdílených prostor a moderních služeb. Koncept připomínal luxusní hotelový resort zkřížený s dobovou komunistickou utopií. Rodiče měli své děti ráno odevzdat do integrovaných jeslí a mateřské školy přímo v budově. O čistotu oděvů se starala obrovská centrální prádelna, k dispozici bylo holičství, kadeřnictví, krejčí, švec a dokonce i samoobsluha. Po práci mohli lidé trávit čas ve společné obrovské tělocvičně, číst si v knihovně s čítárnou, setkávat se v klubovnách nebo relaxovat v baru. Za budovou dokonce vyrostlo koupaliště. Třešničkou na dortu byl tehdy nevídaný technologický luxus v podobě centrálního podlahového vytápění.

Byty bez kuchyní a nulové soukromí

Tento na první pohled dokonalý servis však s sebou nesl i řadu prvků, které z dnešního pohledu působí velmi bizarně. Nejvýraznějším symbolem tohoto experimentu byly takzvané mikrokuchyňky. V bytech se totiž vůbec nepočítalo s tím, že by si rodina sama vařila. Místo kuchyně se v předsíni nacházel prostor o velikosti skříně, vybavený pouze dřezem a dvoukolovým elektrickým vařičem. Obyvatelé se měli hromadně stravovat v obrovské centrální jídelně, kde se vařilo pro stovky lidí. Pokud někdo nechtěl jíst ve společném hluku, mohl využít unikátní systém výtahů. Obyvatel si jednoduše nechal poslat jídlo z centrální kuchyně ve speciálních termonádobách přímo ke svému bytu. Dalším zvláštním aspektem byla naprostá ztráta intimity. Dům žil jako jeden obrovský organismus, děti byly částečně vychovávány kolektivem, dveře na dlouhých chodbách bývaly otevřené a soukromí bylo považováno téměř za přežitek.

Mysleli to dobře, ale dopadlo to jako vždycky

Na těchto detailech projekt nakonec zcela selhal. Architekti zcela podcenili základní lidskou potřebu soukromého prostoru a individualitu každé rodiny. Ženy se nechtěly vzdát své role a pocitu skutečného domova, který zkrátka mikrokuchyňka nahradit nedokázala. Lidé odmítali jíst neustále unifikovanou a mnohdy studenou stravu z kantýny a začali si ve svých bytech vařit tajně. Vzhledem k tomu, že miniaturní vařící kouty nebyly vybaveny dostatečným odvětráváním a digestořemi, chodby Koldomu začaly být brzy proslulé všudypřítomným a neustálým zápachem smažené cibule a přepáleného tuku. Ukázalo se také, že udržovat v chodu tak masivní aparát služeb a personálu je ekonomicky naprosto neudržitelné. Definitivní ránu celému snu o kolektivním ráji zasadil rozsáhlý požár, který na podzim roku1984 zachvátil střední trakt a zničil většinu společných prostor, jež už se nikdy neobnovily.

Dnes se tam normálně bydlí

V současné době je Koldům zapsán na seznamu chráněných kulturních památek a slouží především ke standardnímu bydlení. Původní obyvatelé i noví majitelé si byty během let radikálně přestavěli, vybourali zbytečné příčky nebo pospojovali sousední jednotky, aby si mohli vybudovat vysněné plnohodnotné kuchyně. Atmosféra neustálé družnosti zmizela. Vstupy do obytných křídel jsou zabezpečené elektronickými čipy a každý obyvatel si pečlivě hlídá své těžce vydobyté soukromí. Střední trakt stále trochu hledá svůj účel, ačkoli se v něm nachází fungující restaurace, bývalý hotel je uzavřen. Koldům si prošel i temným obdobím divokých devadesátých let, kdy obrovské a nekontrolované chodby přilákaly bezdomovce, narkomany a nejrůznější kriminalitu. Dnes už je situace plně stabilizovaná a dům majestátně připomíná dobu, kdy se věřilo, že odvážná architektura dokáže změnit lidskou povahu.

P.S. Vybavujete interiér ve Vašem domě či bytě? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.