„Vyzkoušel jsem studentský experiment a funguje.“ David už nežije od výplaty k výplatě

Životní styl podle platu

David pracuje jako obchodní manažer a na účet mu měsíčně chodí 72 000 korun čistého. S takovým příjmem by se dalo v českých podmínkách vyjít bez potíží a ještě tvořit úspory. V jeho případě ale zafungovalo nepsané pravidlo, že s rostoucím platem rostou i osobní nároky. Koupil si auto na leasing, začal chodit do dražších restaurací a dřívější dovolenou v Chorvatsku vyměnil za letecké zájezdy do Asie. Peníze se rychle rozkutálely a na konci měsíce zůstával zůstatek na nule. Nešlo o to, že by trpěl nouzí, ale chyběl mu pocit bezpečí. Neměl žádný finanční polštář pro případ výpadku příjmů nebo nenadálých výdajů. Žil vlastně od výplaty k výplatě, i když na mnohem vyšší úrovni než většina populace. Rozhodl se, že s tím musí něco udělat, protože tlak spojený s nulovou rezervou ho začal stresovat.

Selhání tabulek a rozpočtů
Prvním krokem bylo stažení aplikací na sledování výdajů a vytvoření podrobných tabulek. Plán byl odkládat fixní částku hned po výplatě a zbytek si přesně rozepsat na potraviny, dopravu, zábavu a poplatky. Tento systém ale vydržel uplatňovat sotva dva měsíce. David brzy zjistil, že neustálé kontrolování položek a omezování se mu bere radost ze života. Nechtěl se vzdát pátečních večeří s přáteli ani nákupu nové elektroniky. Striktní rozpočtování v něm vyvolávalo pocit viny při každém utraceném tisíci navíc. Zapisování každé kávy ho frustrovalo, až tabulky nakonec opustil a vrátil se ke svým původním návykům. Uvědomil si, že potřebuje systém, který mu nezakáže utrácet, ale zároveň ho přiměje tvořit rezervu.

Daň z vlastního potěšení
Při hledání jiných přístupů k osobním financím narazil na koncept takzvané daně z luxusu. Myšlenka nestaví na odepírání si věcí, ale na zdanění vlastních potěšení. Princip spočívá v tom, že si člověk k jakémukoli zbytnému nákupu nad určitou částku dobrovolně připočítá procentuální přirážku. Tu pak okamžitě převede na oddělený spořicí účet. Zaujalo ho, že si podle tohoto modelu nemusí nic odepírat. Pokud chce utrácet za zbytečnosti, může, ale musí za to zaplatit poplatek svému budoucímu já. Rozhodl se tento model převést do praxe a nastavil si vlastní parametry tak, aby ho to v začátcích neodradilo, ale aby spoření postupně nabíralo na tempu.

Matematika každodenních radostí
David si určil sazbu patnáct procent z každého nákupu pro radost, který přesáhne tisíc korun. Běžných věcí, jako jsou nákupy potravin, platby za energie nebo účty za telefon, se toto pravidlo netýká. Jakmile si ale chce dopřát víkendový pobyt v hotelu za 10 000 korun, znamená to pro něj reálný výdaj 11 500 korun. Původní částku zaplatí poskytovateli a oněch 1 500 korun si ihned přesune na svůj fond budoucí svobody. Stejně tak postupoval při nákupu nového telefonu, který stál 25 000 korun. V ten moment odeslal dalších 2 500 korun na svůj rezervní účet. Procento si může každý nastavit podle svých možností, doporučuje se rozmezí od deseti do dvaceti procent. Pro Davida byla patnáctiprocentní hranice přesně na pomezí toho, kdy sice peníze ubývají, ale ještě ho to od nákupu neodradí.

Nečekaný vliv na psychiku
Brzy po zavedení této dobrovolné daně se u něj projevil zajímavý psychologický efekt. Dodatečný poplatek začal fungovat jako přirozený filtr proti impulzivním nákupům. Když stál v obchodě před regálem s novými chytrými hodinkami za 15 000 korun, uvědomil si, že ho budou stát ve skutečnosti 17 250 korun. Najednou zjistil, že danou věc nepotřebuje natolik, aby za ni zaplatil přirážku. Nákup si rozmyslel a peníze ušetřil celé. Jindy naopak poplatek bez zaváhání zaplatil, protože mu daný zážitek nebo předmět za to stál. Odpadly u něj výčitky svědomí z utrácení. Věděl, že s každou utracenou korunou za zábavu zároveň financuje svou vlastní jistotu a odkládá si prostředky na horší časy.

Od prázdného účtu k rezervám
Po roce fungování v tomto režimu zhodnotil výsledky. Bez toho, aniž by si upřel jedinou letní dovolenou, víkendový pobyt nebo večeři, se mu podařilo nashromáždit částku, která bezpečně pokryje jeho životní náklady na několik měsíců dopředu. Zmizel onen svíravý pocit, který míval pár dní před výplatou, když sledoval klesající zůstatek na běžném účtu. Peníze navíc se z jeho provozu odsávaly postupně a nenápadně, takže to jeho životní standard nijak nepoznamenalo. Nemusel měnit své návyky ani obětovat své koníčky. Změnila se jen mechanika převádění peněz v momentě, kdy si udělal radost. Získal tak nejen finanční polštář, ale také vnitřní klid, který mu tolik chyběl.

Návod na okamžité zavedení
Tento systém si může přizpůsobit kdokoli, bez ohledu na to, zda vydělává třicet nebo sto tisíc měsíčně. Prvním krokem je založení druhého bankovního účtu, třeba spořicího, ke kterému nebudete nosit platební kartu v peněžence. Druhým krokem je stanovení hranice, od které se nákup bere jako zbytný. Pro někoho to může být útrata nad pět set korun, pro jiného nad dva tisíce. Třetím krokem je určení procenta. Začít s deseti procenty tvoří spolehlivý základ. Jakmile pak proběhne platba za věc pro radost, stačí ihned otevřít mobilní bankovnictví a dané procento převést. Čím dříve se s tím začne, tím rychleji poroste rezerva, a to bez svazujícího pocitu, který obvykle provází běžné metody šetření.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.