HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

Stavba rodinných domů za socialismu. Kdo „neokrádal rodinu“, bydlel ve svém

reklama

Stavba rodinného domu za socialismu v tehdejším Československu představovala proces, který by dnešní děti asi jen stěží dokázaly pochopit. Zatímco dnes je hlavním limitem výše finančních prostředků a hypotéky, tehdy stavebníci naráželi na jiné překážky. Peníze nehrály zásadní roli, mnohem důležitější byl čas, fyzická práce a síť osobních kontaktů a také kádrový posudek.



VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: František Bárta
reklama

Pozemky se přidělovaly často i zdarma

Cesta k vlastnímu bydlení začínala u pozemku. Neexistoval volný trh s realitami, kde by si člověk mohl parcelu jednoduše vybrat a koupit. Pozemky přiděloval stát prostřednictvím Místních národních výborů nebo státních podniků. Získání parcely často záviselo na tom, jak byl daný člověk pro obec nebo místní podnik užitečný. Přidělení bylo mnohdy podmíněno závazkem, že dotyčný odpracuje určitý počet let v místní továrně nebo zemědělském družstvu. Ceny za tyto pozemky byly sice symbolické, ale byrokracie a pořadníky rozhodovaly o tom, kdo stavět smí a kdo ne.

Zapojení architekta? Zapomeňte

Když stavebník pozemek získal, musel vyřešit projekt. Individuální architektura tvořená na míru běžnému občanovi neexistovala. Projekční činnost zajišťovaly státní ústavy a lidé si vybírali z katalogů typizovaných domů. K nejznámějším patřil takzvaný Šumperák, který navrhl zedník tak, aby jeho stavbu zvládl i laik. Časté byly také montované dřevostavby, například typu Okal. Cílem typizace bylo zjednodušit a zlevnit proces v podmínkách plánovaného hospodářství.

Neřešila se cena, ale nedostupnost

Klíčovou překážkou celého procesu byl nedostatek stavebního materiálu. V obchodech běžně chyběl cement, cihly, obkladačky i základní spojovací materiál. Na nedostatkové zboží se stály fronty a psaly se dlouhé pořadníky. Lidé kupovali materiál tehdy, když zrovna byl dovezen, nikoliv když ho na stavbě reálně potřebovali. Tento stav vedl k fenoménu, který výstižně popisovalo dobové rčení, že kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu. Odklánění materiálu ze státních staveb, jako byla sídliště nebo zemědělské haly, se stalo nejčastější cestou, jak stavbu realizovat. Pro mnoho lidí to byla v daném systému jediná účinná možnost, jak získat potřebné suroviny včas.

Srovnání cen materiálů tehdy a dnes

Při srovnání tehdejších a dnešních cen je patrný nepoměr. Zatímco průměrné platy od té doby vzrostly zhruba patnáctinásobně, ceny základních stavebních materiálů, jako jsou cihly, se zvýšily stonásobně i dvoustovnásobně. U pozemků se tento nárůst pohybuje v řádu stovek až tisíců násobků. Podstatný problém ale tkvěl v tom, že ačkoliv byl materiál tehdy papírově levný, reálně nebyl dostupný. Nízká cena stavebníkovi nepomohla, když zboží fyzicky neleželo na pultech.

Skoro vše se stavělo svépomocí o víkendech

Vzhledem k tomu, že státní stavební podniky soustředily své kapacity na budování panelových sídlišť, nebylo obvyklé najmout si firmu na stavbu domu na klíč. Až devadesát procent rodinných domů vznikalo svépomocí. Stavebníci obětovali budování domu víkendy, odpoledne po práci a dovolené. Tento proces trval běžně tři až pět let, někdy i déle. Na stavbě se podílelo široké příbuzenstvo, přátelé a sousedé na principu vzájemné výpomoci. Na odbornější úkony, jako byla elektroinstalace, rozvody vody nebo složitější zednické práce, se najímali řemeslníci načerno. Těmto melouchářům se platilo v hotovosti bez dokladu nebo formou protislužeb. Řemeslníci na tyto melouchy přijížděli často rovnou po své směně ve státním podniku a využívali k tomu i státní nářadí.

Topení pánubohu do oken byl standard

Stavební normy se od těch dnešních lišily. Energetická úspornost se neřešila, protože uhlí a elektřina byly dotované a levné. Domy neměly takřka žádnou tepelnou izolaci a běžná okna propouštěla mnoho tepla. Co se týče statiky, kvůli nedostatku konkrétních materiálů se často stavělo z toho, co bylo zrovna k dispozici. Různé druhy cihel a tvárnic se běžně kombinovaly. Pro jistotu se domy staticky spíše předimenzovávaly a nešetřilo se betonem ani ocelí, pokud se k nim stavebník dostal. Při závěrečné kolaudaci se komise nezaměřovala na energetické štítky ani detailní výpočty nosnosti. Zkoumala spíše to, zda stavba nepřekročila povolenou obytnou plochu, zda dodržuje stanovené odstupy od sousedů a jestli splňuje základní hygienické požadavky.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

reklama

Vydáno dne:
28.05.2026

Photocredit: František Bárta

0