„Zdědit dům je dnes spíše prokletí. Museli jsme do něj vrazit tři miliony, aby se tam vůbec dalo žít,“ stěžuje si Diana

Srážka s realitou

Prvotní radost z dědictví rychle vystřídalo kruté vystřízlivění. Budova z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let ani zdaleka nesplňovala Dianiny nároky na moderní bydlení. „Lidé si často myslí, že když zdědíte nemovitost, dostanete klíče a rovnou bydlíte. Jenže my vešli dovnitř a viděli hnědé retro kachličky, tmavé dřevěné obložení chodeb a dispozici, která zkrátka nedávala smysl,“ popisuje Diana první dojmy. Místo plánování letních grilovaček tak začala únavná fáze zjišťování stavu domu. Ukázalo se, že do jednoho koutu střechy zatéká, celkově ale stavba rozhodně nebyla v havarijním stavu. Prarodiče navíc před deseti lety nechali udělat novou elektřinu v mědi a dům osadili plastovými okny. Dianě se však nezamlouval typ obyčejných plastových oken ani rozvržení zásuvek.

Tři miliony za „základní standard“

Z původního plánu, že bude stačit rychlé vymalování a nákup nového gauče, se brzy stala kompletní přestavba. „Museli jsme do domu vrazit tři miliony, aby se v něm vůbec dalo žít a člověk se nemusel stydět pozvat si návštěvu,“ stěžuje si majitelka při vzpomínce na měsíce strávené v prachu. Některé věci, například zatékající střecha či zateplení, bylo nutné udělat. Pak tady byla ale také řada věcí, které pramenily z Dianiny touhy po větším standardu. Dianě například vadilo, že původní kuchyně byla oddělená od obýváku tmavou chodbou. Vybourání nosných zdí a změna celkové dispozice stála nemalé peníze. Kompletně se musela přesouvat i hlavní koupelna. Ta původní totiž neměla okno na straně, kde si ho Diana představovala.

Představovala jsem si to jinde

Dalším zdrojem frustrace bylo samotné umístění domu na pozemku. „Nejhorší na dědictví je to, že si vlastně vůbec nemůžete vybírat. Jste neustále omezováni starými zdmi a místem, které před šedesáti lety vybral někdo jiný. My bychom dům postavili víc vpravo k plotu, abychom měli na terase lepší odpolední slunce,“ vysvětluje Diana svůj pohled. Celou situaci vnímá jako jeden velký ústupek, se kterým se musela vnitřně smířit. Při těchto estetických úvahách majitelka zcela přehlíží jednu zásadní věc. Odkázaný dům stojí v žádané lokalitě s výbornou dostupností do moravské metropole. Z cenových map jasně vyplývá, že jen prázdná parcela by dnes stála minimálně tři až čtyři miliony korun. Manželé tak získali cenný majetek zdarma a ušetřili si roky šetření na hypotéku.

Pocit cizího kabátu

I po dokončení rekonstrukce Diana často přemýšlí, zda by nebylo lepší koupit pozemek a stavět na zelené louce. Řízení stavby ji stálo spoustu energie a dohadování s řemeslníky ji připravilo o iluze. „Je to vlastně stejné jako nosit staré šaty po sestře. Můžete je pečlivě přešít a zkrátit, ale nikdy to nebude kousek ušitý přesně pro vás na míru,“ přirovnává svou situaci. Stále jí vadí třeba poloha původního schodiště. To se už nedalo nikam přesunout a každý den tak narušuje její představu o čistém minimalismu. I když dnes bydlí v novém a moderním prostředí, křivda ze životního kompromisu u Diany pořád přetrvává.

Žijeme v jiném světě

Podobné řeči o prokletém dědictví mohou u mnoha lidí vyvolat hořký úsměv. Zvlášť u těch, kteří platí drahé nájmy nebo dlouhé roky splácí hypotéky. Je totiž jasné, že mladá rodina získala žádaný pozemek i hrubou stavbu zcela zdarma. Dnešní společnost je ale rozmanitá a podobné názory má mnoho lidí. Pro někoho zkrátka může být investice tří milionů do starého domu těžkým břemenem a ztrátou svobody. I když se to mnohým může zdát absurdní, je důležité ukazovat i tyto odlišné pohledy na svět.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.